Srpen 2007

Pár foteček:-)

31. srpna 2007 v 14:00 | by shannenka |  Já fotografka
tady je pár foteček. je to skoro samý pole:-)

Naprosto šílená noc! xD

31. srpna 2007 v 10:25 | by shannenka |  Když neudržím jazyk za zuby
blbej titulek,já vim:-))) sem si včera ftipně hrála na modelku... už nikdy! teda nikdy na lavičce. ruplo mi v zádech. což je jako upa normál páč mi rupe všude,ale tentokrát mě to večer docela bolelo:'-((( xD teda,takhle to bolí běžně když sem třeba dlouho vjedný poloze a pak si lehnu na břicho páč se prohnu ale za chvíli to přejde,ale včera to bolelo ať sem si lehla jak sem chtěla. proto sem nemohla dloooooouuuuuho usnout. a když pak ráno vidim na mobilu 2 smsky,jednu z půl jedný jestli už spim.......... tak teda sorry ale jako co jinýho bych dělala?a druhá smska mi v jednu ráno přeje krásný ráno no tak teda to je vrchol!Přidej do textu smajlík #5 normální lidi v tuhle hodinu spinkají jako šípkový růženky!Přidej do textu smajlík #12

Přidej do textu smajlík #3Přidej do textu smajlík #3Přidej do textu smajlík #3

šaty do tanečních

30. srpna 2007 v 21:57 | by shannenka |  Stojím modelem
konečně se mi rozběhl net,tak tady něco je:-)))
_____________________________________________________________________________

včera sme byly s mamkou a segrou vybírat šaty do tanečních. jako malou vostudu sme se segrou dělaly:-))) ale bylo to super,pořád sme se tlemily,fotily se,přiváděli mamku k šílenství a prodavačky si musely myslet že sme upa blbý:-D
vymetly sme pár obchodů,i sekáčů páč tam se dají najít super kousky a tady jsou nějaký fotečky:

tahle halenka byla super,ale měla malou dírku:-))

den na ............

30. srpna 2007 v 19:40 | by shannenka |  Když neudržím jazyk za zuby
chtěla sem vám napsat "reportáž" o tom jak sme včera vybíraly šaty do tanečních a dělaly při tom ostudu, večer sem se bavila tím že sem se fotila xD, jak to pokračovalo dneska,že sem asi naletěla kámošce,páč měla provázet na dni otevřenýc dveří na radnici ale její brácha se prej žení(nevybavuju si že by měla tak starýho bráchu).nakonec sem to vzala. sou toho 4 stránky,v úterý mě aspoň z části učitelka vyzkouší a v sobotu hurá. v úterý mě navíc bude zkoušet ještě z francouzský kuchyně,páč druhej tejden jedu na praxi do francie,ale jen na 5 dní,to už sem uměla ale zase sem to zapoměla, navic nám od rána nějak nejde net,teda jde ale straaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaašně pomalu a já u toho rostu! odpoledne bylo docela fajn,jen když řeknu NE tak to tak myslim ať se to týká čehokoliv!
jo a jen tak mimochodem,mám zakázanej net,do odvolání xD ale mamka není doma takže....... xD
jo a jestli se ten net nerozjede tak nevim co budu dělat :D jako články mám nastavený to jo,ale jen do úterý a když bude mamka doma a já mám ten zákaz......... xD mno nevim nevim :D
jdu s tim něco udělat a pak budu dělat bannery a možná i blendy a wally :-))))

Pár myšlenek

30. srpna 2007 v 10:00 | by shannenka |  Cituji...
Nikdy sa neprestaň pozerat na svet s usmevom v ociach, lebo nevieš, kto a kedy sa može zamilovať do usmevu tvojich oci!"

Jediný způsob jak se nebát smrti je uvěedomit si že už jsme prakticky mrtví.

Láska je krvelačná zrůda. Na chvíli tě ukonejší krásnou a pocitem štěstí a pak nemilosrdně zaůtočí. Zničí všechno co ti ukázala a taky všechno v co jsi věřila. Nakonec tě hodí na dno a řekně poraď si.

Někdy mě všichni serou, tím jak jsou hloupí a nechápaví....

Láska je ze všech citů nejsobečtější, proto, je-li uražena, je nejméně velkorysá

Život znamená žít takovým způsobem, aby se člověk nebál ani smrti, ani ničeho jiného.

Člověk se víc stydí za svou pitomost, než za své hříchy.

Nenávist vyčerpává stejně jako láska, někdy dokonce ještě víc

Stará budu teprve tehdy, až nedostanu muže, po němž zatoužím.

Muži že jsou sentimentální, když si ponechají milenčin dopis? A co ženy, které si ponechají milencovo dítě...?

čím je člověk starší, tím víc je sám..

Smutní nenávidí veselé, veselí smutné
Žárlivost by nikdy neměla vyústit až v jakousi hořkost, že někdo jiný je lepší než já. Spíš to může být hořkost z mé vlastní nedostatečnosti.

Přátelství se tvoří na celý život a mezi přáteli dluhy neexistují!

Být věrný tělem, ale ne v duchu, anebo zůstat věrný v myšlenkách, ale ne tělem - to bývá dost nebezpečný typ lásky.

Je lépe se tvářit jako hlupák než předstírat že věci rozumíš?

Každý hledá svou dokonalou polovičku do života, ale měl by hledat spíše nedokonalou s chybami, který mu u toho druhýho nevadí...



Návody? k čemu!

29. srpna 2007 v 11:54 | by shannenka |  Když neudržím jazyk za zuby
naprosto nesnáším návody! nikdy tam není to co potřebuju! mám tady sice knížku k photoshopu,ale nikdy tam nemůžu najít to co chci! a když už se rozhodnu něco vyzkoušet,maj to tam tak debilně popsaný,že to ani není možný! kolikrát mi to příde jak jazykolam! třeba: Pak klikněte na ikonu masky vrstvy ve spodní části palety vrstev. kdo se v tom má vyznat?! hledela sem hledala,ale nic nenašla. dokonce sem si pustila i videokurz a koukla na 2 lekce ale šíleně sem u toho trpěla a stejně to nevnímama xD a to co sem chtěla tam stejně nebylo. nicméně,záhada je rozluštštěna! přišla sem na to správný tlačítko! takže sem něco vytvořila a za chvíli to sem dám:-)))

Otázky,kt. mě dokážou vytočit

28. srpna 2007 v 17:54 | by shannenka |  Moje složitá osobnost
Několik málo otázek co mě většinou vytočí

Nevěra. Ano či ne?

27. srpna 2007 v 8:23 | by shannenka |  Ankety
Je to pro vás složitá otázka? Pro mě ani ne. Každá nevěra má sice vysvětlení, ale to vysvětlení není omluva. Podle mě není omluva pro nevěru.
Jak to vidíte vy? Hlasujte v anketě!

Obrázek “http://www.polohy.cz/picts/s_pary/poza39.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Dinopark Vyškov IV.

25. srpna 2007 v 22:20 | by shannenka |  Já fotografka
a poslední fotečky.pak ještě někdy přidám videjka abyste viděli šílenou veverku a jak se ti dinosauři hejbali a řvali:-)


Photo Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at Photobucket

Dinopark Vyškov III.

25. srpna 2007 v 22:10 | by shannenka |  Já fotografka
Tentokrát už fotečky z Dinoparku,a s dinosaurama:-) i s nima sem se vyfotila:-) >>>


Photo Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at Photobucket

Dinopark Vyškov II.

25. srpna 2007 v 22:00 | by shannenka |  Já fotografka
Další fotečky ze Zoo:

Photo Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at PhotobucketKdo je hezčí,já nebo ta koza? :-)

Dinopark Vyškov

25. srpna 2007 v 21:37 | by shannenka |  Já fotografka
Dneska sme byli v Dinoparku. Původně sme měli jet do Plzně ale když sem zjistila že je Piper na chatě tak sem to změnila na Vyškov abysme se mohli vrátit ještšě dneska domu:-) a i když se mi tam vůbec nechtělo a napřed sme čekali snad hodinu(možná jenom 3/4) ve frontě tak to bylo docela dobrý.
Napřed sme byli v Zoo:
Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket

Photo Sharing and Video Hosting at PhotobucketPhoto Sharing and Video Hosting at Photobucket

Poslední 2 dny chorvatska

24. srpna 2007 v 20:02 | by shannenka |  Políbila mě můza
Druhej den jsme stávali až asi v deset hodin. Venku bylo zataženo a pršelo. Všichni seděli v kuchyni a snídali. Teda mamka pracovala. Nevím proč, ale mám tohle strašně ráda. Když sedí všichni pohromadě a baví se. Ne jenom že si povídají ale že se i smějou. Ale nesnáším to když sedí jenom naše rodina-4členi. Ve větší skupině,nejlépe když tam nejsou rodiče nebo segra. V tu chvíli mám pocit že někam patřím. A jen tak mezi řečí sem se dozvěděla, že teta měla v noci menší "záchvat". Eee…řekněme asi správně lehčí nebo mírnou hypoglykémii. Nevím,nerozumím tomu a taky ani moc nevím. Slyšela sem jen, cosi o tom že Soňka hledala baterku. Na to hned reagovala mamka proč nevzbudila Milana. Protože napřed musí zajistit sebe a pak ho může vzbudit. Milan se ale vzbudil když zašustil cukr jak ho teta rozbalovala. To mamka nemohla pochopit načež Honza prohlásil,že: "Kolikrát je lepší zašustit cukrem, než zavolat 'Milánku'" v čemž má asi pravdu. Nevím proč,ale docela mě to vyděsilo. Měla sem z toho divnej pocit. Nevim co bych dělala. Jasně, v podstatě sem byla poučena co dělat, ale mám strach že bych to nepoznala. Dopoledne jsme chvíli hráli karty u kterých jsme se docela i bavili. Pak byl oběd od paní domácí-upekla nám ryby,k tomu nám dala rajčatovej salát a víno. Po obědě jsme se naposled vypravili do Trogiru. Cestou nás ale chytl pěknej slejvák. Takovej že jsme museli na chvíli museli zastavit. Pak ale zase vylezlo sluníčko. Dali jsme si ledovou kávu a zmzku a vyrazili na trhy. Tam jsme se dali do utrácení posledních peněz. Koupila sem si krááásný modrý pareo. A Honza 100% vyhrál o nejkýčovitější suvenýr:blikací větráček, stříkací pistolka a smradlavá hvězdice. Blížila se půl sedmá a tak jsme se museli vydat zpátky aby se Soňa včas najedla. Ale všem se nechtělo tak jsme se rozdělili do dvou skupinek. Ti co chtěli a ti co nechtěli. Domu jela teta, Suzanka a mamka. A my ostatní jsme si šli ještě užívat. Vlezli jsme všude, ze všeho si dělali srandu a nakonec si dali ještě kafe. I cestu domu jsme si pořádně užili. Cestou do Trogiru totiž teta řekla že dneska mopedisty srážíme. Všichni s tím souhlasili. A abysme to aspoň trochu splnili, bafali jsme na ně z okýnka. Nevím kdo to vymyslel ale začala sem s tím já. A bylo to fakt vtipný. Někdo nám odpověděl taky "baf" někdo se tlemil, ale my jsme se fakt smáli. Ani chodce jsme nenechali bejtJ když jsme přijeli, šla sem se ještě s Honzou a Milanem naposled vykoupat. Tentokrát to bylo fakt teplý. Navečeřela sem se (uzený stehno zajídaný bake rolls) a dali jsme se do vyjídání zásob. Ale brzo jsme skončiliJ sbalili jsme nějak věci a šli spát. Teda,šli jsme do pokoje a věnovali se naší oblíbený zábavě-testům z časáků. Pak jsme si ještě chvíli četli chytrý časopisy a delší dobu po mamčině napomenutí kolem 1 hodiny ráno jsme šli spát.
Ráno jsme dobalili,natrhali fíky,rozloučili se, dostali bylinkovou rakiju a vyjeli. O pauzách jsme se samozřejmě opět bavili. Mamka měla strašnou radost, když předjela Milana. Bylo to na dálnici a podle jeho vyprávění to bylo zhruba takhle: byla tam stovka tak sem zpomalil a najednou se kolem prohnala bílá skvrna. Načež se mamka ohradila že ta stovka byla jen doporučená tudíž klidně mohla jet víc. Tentokrát sem si stihla poslechnout přesně 171 písniček. Dokonce jsme se zvládli i ztratit. Teda ne jako že sem zabloudili. Řídil Petr takže jsme jeli pomaleji. No a oni nám ujeli z dosahu vysílačky. Pak nám hlásali že stojí na pumpě tý a tý a ať tam zajedem. Jenže tu jsme zrovna minuli. Tak jsme zajeli na nejbližší parkoviště. Jenže když sme jim to hlásili, zrovna to taky minuli. Začínala sem si myslet že se už nesejdem. Vysílačky mají krátkej dosah a ve 130ti km rychlosti se dá lehce minout. Když jsme se blížili na dosah vysílačky, šumělo nám to tam. Nakonec jsme se sešli. Ale že nám to trvaloJ dali jsme si kafe a sladkej preclík,koupili časák a pokochali se trapnejma dotazama a jeli. V jednu hodinu v pondělí ráno jsme konečně dojeli domu. Vysadily jsme Petra s Radkou, smáli se tomu jak nemohli nastartovat a pak jsme jeli domu. Těšila sem se na teplou sprchu. Ale ouha! Na hoře v koupelně nám netekla teplá voda! Zhasla karma. Hmm tak se budeme mejt až do konce tejdne dole,než přijede taťka a zapálí toJ Kolem druhý sem konečně zalehla a spala až do 11J

Jste na něčem závislý?

23. srpna 2007 v 14:00 | by shannenka |  Ankety
Jste na něčem závislý? Já teda jo! na kakau,netu,mobilu,hudbě....
A co vy? Hlasujte v anketě!

Makarská

23. srpna 2007 v 10:50 | by shannenka |  Políbila mě můza
5:00 : Crrrr! Budík si vesele vyváněl. V hlavě proběhlo jenom jedno: Jestli to Honza okamžitě nevypne,letí to z okna! Hmm ale co z toho když jsme stejně museli vstávat. Byl pátek,prázdniny, ještě k tomu jsme byli na dovolený a takhle brzo vstávat! Čekal nás výlet na lodi. Problém byl v tom že loď vyplouvala z Makarský, asi 100km vzdáleného města,kde sme byly před pár týdny. No nic. "Budem dělat že sme zaspali" prohlásila Suzanka. Lehala si a při tom nadávala že kvůli mamce a debilnímu Goranovi vstáváme tak brzo. Nadávali vlastně všichni, teda kromě mamky ale nikdo to nemyslel vážně. Tak jsme zaspávali. Segra to za chvíli vzdala a vstala,chvíli po ní Suzanka. Mě to brzo přestalo bavit a chtělo se mi na záchod. Vylezla sem z pokoje a uviděla Milana. "Pššt, my zaspáváme!" začal se tak tlumit že mě prozradil. Za chvíli sem se probrala,vesele vtipkovala,utahovala si a byla jedna z nejčilejších osob. Je to docela risk vyrazit na výlet lodí kt. ani nemusí nakonec vyplout páč celou noc pršelo. Taky že po 15 minutách cesty zase začalo, a dost hustě.a to doslova. Za chvíli ale zase přestalo. Dojeli jsme do makarský, k moři, nasedl Goran, ukázal nám kde máme zastavit a už jsme utíkali k lodi. My jsme to měli zdarma, teta a ostatní s velkou slevou. No jo, protekceJ dostali jsme místa přímo před kajutou,na přídi lodi. Prvně sem nadávala,že sou to blbý místa ale sou nejJ ale sedla sem si tak že na mě Goran od kormidla viděl:-P to by mi nevadilo ale já viděla na nějJ tentokrát sem si nedala kynedril takže sem byla docela ráda,když začali roznášet Rakiju. Ale celého panáka sem nevypila,jen dva tři loky. Ale fakt mi pak bylo líp. Skoro celou cestu sem stála u zábradlí a koukala na moře. Teta byla úplně nadšená. = dětská chtěl Milan po Soně aby si stoupla na zábradlí( ne upa nahoru, jen asi 10 cm nad podlahou) a pustila se,že jí bude držet. To bylo potom co sem navrhla že je vyfotím "na Titanicu". Ale teta se bála a odmítala se pustit. Tak prej ať to jdu zkusit já. Taky sem se bála,ale pustila sem se. Kdyby mě ale Milan nedržel, nikdy bych se nepustila xD. Po nějaký době začali být menší vlny. Dojeli jsme na první místo našeho výletu, ostrov Hvar. Tady jsme měli asi hodinu rozchod. Dali jsme si zmrzku,kafe a prošli nějaký stánky. Když sme přišli k lodi, málem sem jí nepoznala. Na stranách měla nataženou igelitovou stěnu s okýnkama. Moc sem to nezkoumala. Za chvíli byl oběd. Ryba, zelí a chleba. Sám o sobě byl oběd dobrej,ale scéna okolo…vtipnáJ začal totiž foukat vítr a byly vlny. Když si někdo něco nabral na vidličku,klidně to mohla sníst osoba sedící o 2 místa vedle. A jak se to u toho jídla pěkně houpalo, začalo mi být blbě. Na stole bylo víno a šťáva co nám tam dali,asi abysme dodržovali pitný režimJ "Tak se napí, dneska to máš dovolený," mi řekla mamka na to že to mi je špatně. Vypila sem asi 2 takový ty umělý kelímky. I když mi to víno moc nechutnalo. Sem tam se nějaká vlna zvedla tak,že na nás dopadlo pár kapiček. Ale ne moc. Alespoň na mě ne,jelikož vedle mě seděl Milan takže to všechno schytal on. Mamka to měla horší,vedle ní seděla teta a jelikož je drobná,mamka to taky schytala. No ale nikdo nemá na segru, která,jelikož měla řízek, už byla po obědě a se koukala na vlny a moře. Najednou se zvedla šílená vlna, ohodila segru tak že byla celá mokrá a nám osolila rybu. Tak jsme se zasmáli a Milan ukázal Goranovi(kapitán) zvednutej palec. Za nějakou dobu po obědě, během asi 2 minut co sem byla na záchodě, se spustil šílenej liják. Tak jsme byli všichni nasáčkovaný pod střechou a čekali,až loď zaparkuje. Chvíli jsme čekali až přestane pršet a pak jsme se vydali na pláž. Na tu nejkrásnější v Chorvatsku,údajně. Ale mě tak nepřipadá. Všichni lidi šli z pláže jen mi jak paka sme šli tam. Abysme se neztratili, hrála sem si na průvodkyni a šla se zvednutým deštníkem. Docela mě to bavilo. Budu to mít přece v popisu práce ne?☺ došli jsme tam,shodili ze sebe oblečení a běželi vlnám naproti. Ani sem se nestačila osmělit a byla jsme mokrá. Pak jsme se se segrou a Suzankou bavili tím že jsme přeskakovali vlny. Což bylo strašně vyčerpávající. Pak už jsme ani nemohli skákatJ Honzu jedna vlna porazila. Když se chtěl zvednout, srazila ho znova. Z vody sem musel jít za chvíli pryč protože kombinace vlny-ryba-víno-sladká šťáva-slaná voda není ta nej. Když se mi ulevilo šla sem s Honzu na konec pláže. Za chvíli nás došla i Anča a potkali jsme tam i Milana. Honza se segrou se znova vrhli do vln, teda po tom co sem jim radši vzala osušky a zabalila se do nich. Pak sem je ale všechny vrazila Milanovi a šla za nima. Na co bych schnula, pak se převleču. Když sem vylezla, Milan mi podal malou mušličku. Byla sem překvapená že mezi šutrama sou i mušle. Začala sem je hledat a naše zpáteční cesta se zvrhla v zuřivý hledání mušliček. Když mi padali z ruky, souhlasila sem,že bysme asi měli jít zpátky.
Přišli jsme v čas, Soňa zrovna balila věci. Mamka protestovala, že ještě nikam nechce. Když jí ale přišla smska od Gorana ať přijde na kafe,hned se zvedla a vyrazilaJ my jsme šli pomalu,akorát stihli kafe a vrátili se na loď. Na tetinu radu sem si radši ani moc nesedala aby mi nebylo špatně. Stáli jsme na přídi lodi a pozorovali moře a docela se u toho bavili. Najednou teta povídala: "Hele! Támhle něco je!" ukazovala při tom někam do dálky. "To jsou vlny," odbyl jí Milan. "Ale ne ne. Něco tam je!" a fakt! Byla to pouhá vteřina dvě ale fakt jsme viděli, a teď se podržte, delfína! Ladně vyplul na hladinu a hned zase zmizel pod vodou. Ať jsme koukali sebevíc, už jsme ho neviděli. Po dvou hodinách plavby jsme konečně připluli ke břehům Makarský. Rychle jsme se rozloučili,běželi k autům,nechali tam tašky a chvátali na pláž do pizzérky aby se teta stihla včas najíst. Dali jsme si 2 jumbo pizzi a Milan nějaký sardinky či co. Odešli jsme po docela dlouhý době, ale snědli jsme všechnoJ procházeli jsme se mezi stánkami, neslušně (ale i slušně) komentovali nabízené zboží a smáli se. Mamka se Suzankou vybírali něco k jejímu zítřejšímu svátku. Mezi různýma atrakcema byl i divoký být. Sednete na něj a býk sebou hází a snaží se vás shodit. Naštěstí to vždycky řídí nějaká osoba takže vám intenzitu jeho pohybů dá podle toho co jste začJ dělali jsme si z toho s Honzou a Milanem srandu,že když bysme chtěli vyhodit tu večeři, páč jsme byli fakt přecpaný, tak bysme na to šli. Čím dýl jsme tam stáli, tím víc mě to lákalo. "Kdybych nebyla po tý večeři,tak bych tam šla." Milan se toho chytil a povídal: "Když půjdeš ty, půjdu taky." Z toho už se nedalo moc couvnout. "Když půjdete vy dva, půjdu taky," rozhodl se Honza. Z toho se už teprv nedalo couvnout. Ale podezřívám je, že chtěli jít proto aby se nedali zahanbit holkouJ navzájem jsme se vyhecovali a i přes nesouhlas okolí, hlavně Soni, jsme šli. Já první,samozřejmě. A nevadilo, že sem měla šatyJ sedla sem na bejka, pohodlně se usadila,pevně chytila. Za chvíli to spustil. Nejdřív pomalu,jen na jednu stranu. Občas se bejk předklonil dopředu nebo dozadu. Stačilo se uvolnit a splynout s ním. Horší to bylo,když prudce změnil směr. I to ještě šlo i když sem skoro spadla. Snažila sem se tam udržet. Na konec sem se vyhrabala zpátky. A pak to začalo. Házel se mnou ze strany na stranu,nahoru a dolu. Vydržela sem tam 89 vteřin! Rekord byl 99(vejš to nepočítalo:-) ).chtěla sem odejít,ale docela blbě se mi šlo. Nemohla sem dát nohy k sobě! Pořád sem cejtila toho bejka páč se musíte držet hlavně nohama. Začali mě bolet třísla a stehna. Na řadu přišel Milan. Na něm pán nešetřil. Spustil bejka, Milan ještě ani neseděl. Za tři čtvrtě minuty byl dole. Podle jeho verze:už mu v hlavě hučelo. Podle mojí, už se neudržel. Honza měl tak soustředěnej výraz, že sem se fakt musela smát. Vydržel tam asi minutu. Ani on pak ale nemohl chodit. Začalo pršet tak jsme chvátali abysme nezmokli. Jenže za chvíli začalo pršet úplně neskutečně. Během dvou minut jsme byli úplně mokrý. Zaběhli jsme do jedný cukrárny,která ale byla fakt narvaná. Segra si tam koupila zmrzlinu,pak jsme zjistili, že jim teče do elektriky tak jsme radši vypadli páč to stejně nemělo cenu. Doběhli jsme k autu,vyndali nějaký věci z kufru a zalezli do auta. Strhla sem ze sebe šaty a tričko. V tu chvíli by se to dalo ždímat. Naštěstí měla mamka původně v makarský spát takže sebou měla několik triček. Seděli jsme tam v kalhotkách a tričku. Mamka teda v sukni. Vysílačkou jsme do druhého auta zavysílali, jestli taky sedí skoro nahý. Jasně že jo,ve spodním prádle. Tak jim mamka začala vyprávět, kolik Suchého oblečení tu máme. HamounkaJ zapla sem mp3 protože bez tý už nikam nejezdím a za chvíli usnula. Když sem se probudila,stáli jsme někde na silnici. Mamka s Milanem stáli venku a o něčem se bavili. Musel na ně být úžasný pohled. Mamka oblečená a Milan ve slipech. Probudila sem se v důsledku zimi-měla sem otevřený dveře. Nic sem nezkoumala a zabouchla je. Vyjela na mě segra. Ta totiž mezi dveřmi vykonávala svojí potřebuJ když jsme dojeli do Poljici, už nepršelo. Z druhého auta vylezli čtyři skoro nahý osoby. Docela vtipnýJ Byla sem docela dost unavená tak sem myslela že se umeju a půjdu si lehnout. Když sem se ale vrátila, Suzanka s Honzou si hráli s jednou "pomůckou"…No,pomůckou,s kondomem. Nejdřív ho navlíkli na flašku, a pak že ho na fouknou. K tomuto účelu sem jim půjčila svoje brčko. Tak jsme střídavě nafukovali a pak hráli pumprlíkový divadlo. Nakonec, když už to bylo fakt dost roztrhnutý,páč to byl takovej ten co se roky nosí v peněžence, přišli jsme na další užití. Gumička do vlasů. Díky tomu,že to je nalubrikovaný, se do toho vlasy nezamotajíJ pak jsme šli konečně spát. Usnula sem skoro okamžitě. Vím že se mě Honza ptal na něco s jeho sluchátkama, něco jako jestli je ještě mám a pak ještě na něco ale jen sem na něj zavrčela:-)

ahojík

22. srpna 2007 v 10:15 | by shannenka |  Když neudržím jazyk za zuby
jenom sem chtěla říct že tady teď asi 2 dny nebudu. teď jdu zalejt kytky,zaplatit oriflame,vyzvednout fotky a pak jdu k babičce. budu tam až do pátku. na net se předpokládám nedostanu ale asi se tu zítra stavim,musim domu vybrat schránku xD mno nic,pištšě komenty a hlaště se do soutěže tady. je to pro všechny:-) nezapomeňte že cenu dostane každej:-)

6. a 7. den-chorvatsko

21. srpna 2007 v 20:52 | by shannenka |  Políbila mě můza

6.den

Následoval "odpočívací" den. Do moře, opalovat, do moře, opalovat a znova. Večer se mělo je na noční Trogir. Mamka prohlásila, že nikam nejede, že bude pracovat. A nechce se jí a my že nemusíme být všude. Strašně mě nasrala. Těšila sem se na to 2 dny… všichni se snažili vymyslet, jak to udělat. Co třeba kufr, rakev, koule, běžet za autem? Nebo stopovat a kdo tam bude dřív! Šest se nás do auta prostě nevejde. A co kdyby jsme se se segrou poprali kdo vyhraje? Ale jak řekla teta, než aby jela jedna(jako já nebo segra) tak radši žádná. Už sem se stěží ovládala. Čím víc se oni snažili, tm víc to bylo horší. Cítila sem, jak se mi slzy hrnou do očí. Snažila sem se soustředit na míchaný vajíčka se chlebem a nenápadně si utírala slzy. Rychle sem dojedla, s bouchnutím dveří si došla pro balíček kapesníčků a zavřela se do koupelny. Aha, ještě by to chtělo spodní prádlo a ručník. Pořádně sem všude práskala dveřma. Když sem se vracela do koupelny,šel si tam Milan umejt ruce. Vyčerpaně sem sebou plácla na židli co tam z neznámých důvodů byla a hlasitě se vysmrkala. "Co je?" překvapeně se na mě podíval. Nemohla sem a ani nechtěla mluvit. Neurčitě sem trhla ramenem což mělo znamenat "nevim". Pohladil mě po vlasech jako malou holčičku. Uhnula sem. "co chceš přivíst?" "Nic" vydala sem ze sebe. Tak odešel. Otočila sem klíčem v zámku a nemohla se dočkat až vlezu pod sprchu a budu moct brečet. Strávila sem tam docela dost času. Muselo to vypadat jako že mě sere že sem nemohla jet ale já měla pocit, že to mamka udělala naschvál! Prej musí pracovat! A zítra taky. A dala si pivo. Kdyby mohla Soňa nebo Suzanka řídit v nočním Trogiru, bylo by to v poho ale tam se nedá jet pořádně ve dne, natož v noci. Zítra jedem do Šibeníku bez mamky. Zůstala sem v koupelně pěkně dlouho. Ale nemohla sem přestat brečet. Až při dělání 2 zaplítaných copánků sem se uklidnila. Taky sem pak viděla raky(podle mě),podle segry kraby. Ale jen v díře, naštěstí. Fotit šli špatně.
krabi.jpg picture by Lucieagain
Od tý doby (cca 21:30) tady sedim ve spodním prádle a dvou šátkách přes sebe a píšu.myslim že je asi tak 22:00, možná víc. Ale mamka na mě volá, ať jdu umejt nádobí. Tak já jdu.
Tak nádobí segra umyla,nechala mi jenom dva připálený hrnce. Ty sem úspěšně zdolala,popadla mp3 šla si sednou k moři na obrubník. Pořád sem se otáčela a přes řadu apartmánů a palmy koukala na silnici jestli jede nějaký auto a hned na to sem otáčela hlavu na druhou stranu jestli se neosvítí úzká ulička vedoucí k nám do ulice. Za chvíli přišla mamka,co tam dělám a ať jdu dovnitř, když sou blesky. Ty skutečně byli,krásně osvětlovali oblohu a vypadali jako z učebnice. Několikrát se ulička rozsvítila. Konečně to bylo to správný auto. Segra hned začala otevírat bránu. Ani sem se nehnula. Za chvíli už ke mně šel a podal mi blikající větrník. Věděla jsem že nám něco doveze a neptejte se mě jak. Honza to prej vyhodnotil jako největší blbost. Tak nám to taky dovezl, abysme měli něco z Trogiru.
Když viděl jak sem v tý koupelně brečela,premejšleli, jak to udělat aby sme mohly jet taky. Chvíli jsme pak s Honzou na terase(vyvýšený) pozorovali blesky a snažili se je vyfotit nebo natočit. A dost jsme se u toho nasmáli páč sem zmáčkla spoušť a až za chvíli se blesklo. Začalo padat pár kapek. Zůstala sem s Milanem na terase a vyzvídala jakej byl výlet. Za chvíli přišla teta a ptala se co tam děláme. Když sem jí to řekla,tak prohlásila, že jestli nám mamka půjčí auto tak do Šibeníku pojedeme všichni. A víte co? Nejradši bych jí objala;-)

7.den

Ve čtvrtek po obědě jsme skutečně vyjeli do Šibeníku. Cesta byla docela dlouhá a v jednom autě se segrou a Milanem docela nudná. Ale bylo mi jasný,že až pojedem domu,budeme se bavitJ když jsme konečně našli místo na zaparkování,vyrazili jsme směrem kde jsme tušili katedrálu. Došli jsme k pevnosti, kde vybírali vstupný ale hlavně tam neměli záchod! Prošli smě to,podívali se(bylo to celkem hezký),dokonce jsme viděli i hřbitov,ale ve dne je to nic moc. Pak sme procházeli úzký uličky a došli do jedný kafárny. Objednali jsme si frappé. Číšník se nás ptal jakou chceme příchuť. Třeba mango? Normální. No flavour. Divně se na nás podíval ale nic neříkal. Za chvíli nám bylo jasný proč. Frappé bez příchutě totiž bylo jen našlehaný mlíko s cukrem! Tak jsme se nasmáli ale pít se to dalo. Konečně jsme došli do katedrály. Na dveřích byla cedulka že se tam nesmí s holíma zádama. Hmm a co jako? Kvůli tomu že mám šaty se zavazováním za krkem mě tam nepustí?Pche! vešla sem a pán v uniformě(bílá košile,černý kalhoty) už nám podával šátek. Poslušně sem si ho hodila na záda. Byl hnusně umělej. Ale víte co je nejhorší? Že i v tom kostele bylo vedro! Cestou k autu jsme míjeli houpačky. Vypadala fakt skvěle,ale mělo to háček. Byl tam malej kluk. A nebyla bych to já kdybych nezačala aby ten chlapeček vypadl,že tam chceme my a kdosi se přidal že je malej tak ho unesem. Ale ouha-byli to češiJ nakonec odešel a my jsme s Honzou tu houpačku tak rozhoupali,až jsme nadskakovali. Cesta zpátky byla fakt zábavnější. Sem měla zase skvělej den. V rádiu hrála další debilní písnička co zněla jako všechny ostatní. "Tak to zkus přetočit." Nahnula sem se dopředu a zarazila sem se. Segra s Milanem dostali takovej vytlen že pustil volant. Hmm to můžu chtít jenom já,přetočit rádio. Stejná situace se opakovala asi za půl hodiny když tam hráli nějakou vážnou hudbu. Ale tentokrát sem se nezarazila ale skutečně to "přetočila". Na jinou stanici. Taky sem opět strkala nohy z okýnka.Nedivte se,bylo mi teplo,nudila sem se a už sem nevěděla jak si sednout tak sem strčila nohy ven a mávala jima na lidi. Chorvaty to ale jaxi vůbec nepřekvapilo. Když sem se divila že mám ještě z vodopádů odřený koleno,taky se mohli smíchy potrhat. Ale to sem řekla páč v autě bylo divný tichoJ chtěla sem segře pučit mp3 ale hned mi jí vrátila že tam nic nemám.tak sem tam našla "I like to move it" a dala to na maximum. "Na, pust si tohle." A zapla to. Segra strašně zařvala,já se tlemila a vesele jsme pokračovali dál.za chvíli mi chtěla mp3 vrátit. Najednou se mi před očima objevili divný černý drátky. Zařvala sem úplně neskutečně,Milan zase pustil volant a oba se tlumili jak nejvíc mohly. Ty "divný drátky" byly sluchátka od mp3 co vypadali jak pavoučí nožičky. Jinak sme myslim dojeli docela v kliduJ

Noční výlet na hřbitov

21. srpna 2007 v 16:00 | by shannenka |  Políbila mě můza
O půl noci jsme chtěli jít na hřbitov. Ale půlnoc byla daleko tak jsme vyrazili už o půl 11. Já,Honza a Milan. Čím víc jsme vycházeli z města,tím víc sem se bála. Ale ne zas moc,smích uvolňuje. Co asi dělali ty dvě paka? "Podívej, támhle něco je!" "Hele,bludičky!" "Slyšíte ty kroky za náma?" Jenže já se nedívala ani napravo, ani nalevo. Jen dopředu. Ale občas sem se koukla na nasvícený město. "Hele teď jsme pod hřbitovem." "Jé, schody, půjdem tudy!" "Ani náhodou!" byla moje reakce. Když jsme došli ke hřbitovu, zrovna kolem jelo auto. Naskytl se nám pohled na 3 přeplněný popelnice. "Fuj,to smrdí!" "To jsou ty těla" fakt ftipný! Obou mých "bodyguardů" jsem se chytla za ruku a vyrazili jsme. Zastavili na takovým "výběžku" vedle schodů a dívali se na blikající červený světýlka. Ze všech sil sem se snažila nemyslet na "horory" z Top dívky a Dívky. "Jdem ke světýlkům!" Prohlásil nadšeně Honza a i když sem na něj neviděla, věděla jsem že mu září oči, i když se bál. "NE!" "Jo,půjdem.." "tak jo" Sešli jsme schody a zastavili se mezi dvěma hroby. Bylo 23:05. "Procházku" mezi hroby sem odmítla. I když to nebylo zas tak hrozný. Čekala jsem, kdy Milan udělá nějakej "ftipnej" ftípek, ale nic neudělal. Sem se docela divila. Vydali jsme se zpátky. Nemohli jsme si nevšimnout velkého kamene u silnice. Mně připomínal ženu,něco jako Pannu Marii, jim rytíře. Stejně jsem na to hodila jen letmý pohled. Zastavili jsme se a pozorovali rozsvícené město. Za náma byli "ty" schody. Jasně že tam chtěli jít. Koukala sem na ty schody a pak nastavila ruce. "tak fajn." Chytla sem se Honzy, ale po schodech jsme stejně museli jít po jednom. Kamenitý schody bez zábradlí pomalu přešli do rozbořených schodů=hromady kamení. Když jsme došli zhruba tam,kde hřbitov začínal, něco nám křupalo pod nohama.trochu sem se bála. Najednou Milan povídal: "Honzo,pojď zpátky." Takovej divnej hlas měl, zvláštní ton. Jako kdyby se bál. Ale on se přece nikdy nebojí! "tady to vypadá na odložená věnce." Fuj. Byla sem ráda, když jsme doškobrtali dolů. Po několika pokusech, jednom úspěšným, vystrašit mě, strašidelných historkách(jedna byla ode měJ ) sme došli do města a o půl 12 si šli koupit zmrzlinu. Na nervyJ i když to ani jeden nepřizná, báli se. Vím toJ alespoň Honza. Cestou do apartmánu jsme vymejšleli, co řekneme ostatním, páč historka přišli jsme-viděli jsme- odešli jsme je trochu suchá. První jsme viděli mamku. "vy ste se vrátili?"Pch! "Sme viděli čerstvě vykopanej hrob,pak nás viděl hrobník a honil nás,tak sme se schovali za jeden hrob…" Ani nás nenechala domluvit: " Já sem si říkala kdo vás tam uvidí" vůbec sem nevěděla, co Milan řekne, takže sem tam stála, lízala svojí zmrzlinu a snažila se nesmát. Stejnou historku jsme pak v pokoji převyprávěli segře se Suzankou. Všichni nám to sežrali,jen teta prý byla trochu nedůvěřiváJ

Ztráta řeči

21. srpna 2007 v 11:55 | by shannenka |  Když neudržím jazyk za zuby
Stalo se vám někdy že jste prostě ztratili řeč? Jako byste najednou nemohli mluvit... Chtěli byste třeba reagovat na to co vám někdo říká,ale nejde to. I když jste třeba s tím co vám někdo říká počítali a čekali jste to a dokonce jste si "nachystali" odpovědi ale najednou máte pocit že nemůžete vydat ani hlásku! Někdo koktá, jinej ztrácí řeč. Tak já to druhý. Ne že by se mi to stávalo často, stalo se mi to asi jenom dvakrát, ale vytočí mě to. Prostě vás zradí hlas. Mně se to stalo naposled včera. I když bych měla třeba co říct na to, co sem slyšela, nějak to nešlo. Radši sem jen seděla, poslouchala a hrála si s náramkem. Stydlivka? Ani ne,jen nervózní a možná trochu šokovaná ( Přidej do textu smajlík #1 ) z toho co sem slyšela. Jestli to bude číst "on-ví-kdo" ( Přidej do textu smajlík #3 ) tak se moc omlouvám Přidej do textu smajlík #2 ale fakt my došla řeč a chvíli trvalo než se mi vrátila


Sama

19. srpna 2007 v 20:28 | by shannenka |  Políbila mě můza
Venku je tma
Sem tu sama
Zavřená v tý hrozný náladě
kloužu se v tom jak na ledě
V hlavě mám z myšlenek vír
k tomu přikusuju starej sýr
Bude mi blbě?
Mluvěj o mně jak o trdle
Co na tom pravdy je?
A to ostatní? To se skryje