Proč? Najděte mi nějakou posedlost...

27. listopadu 2009 v 22:55 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Je normální,aby vás rozbrečel obchod? Jenom proto, že prostě je?
Byla jsem s kámoškou na Novým Měsíci. Nic moc,jednička a knížka jsou lepší. I tak mě ale trošku rozhodil,v dojemných a bolestných scénách. Připomíná mi to mě.
Hned po filmu jsem zmizela a nechala kámošku a její dvě sestřenky na pospas frontě na záchod. Původně jsem chtěla jet domů, ale když už jsem byla v tom obchoďáku, ještě jsem se courla po obchodech. Bylo mi tak všelijak, potřebovala jsem sluchátka, který jsem neměla. Jako bez duše jsem bloumala po obchodech a měla pocit, že nikde nemají žádné oblečení... Dostal mě New Yorker... Šla jsem kolem jedné mikiny a uvědomila si, že jsem na ní koukala už v červenci v Berlíně... Trpce jsem se usmála. A pak mi jedno tričko, z nepochopitelných důvodů, Berlín připomělo. Stála jsem tam a koukala a potlačovala hořkost. Nevím, kde se vzala, prostě tam najednou byla.
Chtěla jsem jet domů. Ale sjela jsem dolů. Knihkupectví. Zírání na učebnice němčiny a slovníky. Radši jsem odešla. Obchod Nanu Nana. Znáte? Mám ho ráda. Potlala jsem tam spolužačku s přítelem, už po druhý, předtím v C&A. Nechtěla jsem ji vidět. Koukala jsem na ty pohledy... Ne normální, takový ty, jak se mi strašně líbili v Německu. Stojí 30 Kč. 1€. Slzy. Popošla jsem dál a objevila věci s německými nápisy. Stála jsem u regálu, oči zalité slzami... "Lucko? Kamarád píše dědovi do Německa, mohla bys mu něco poradit?" Jasně, můžu vždycky, všechno přece vim a všechno znám. Kejvla jsem na to,co řekl a pak mu řekla, že Sontag jsou dvě "n"... Nemyslelo mi to, prostě prázdno, mozek nepracoval, nechápal ani češtinu...
Dál jsem bloumala mezi gerálama, došla i do hračkářství. Sheepworld. Proč? Miluju tu ovečku, chtěla bych jí někomu koupit, kupovat. Ale nemám komu. Vlastně - koupila jsem ji. Mamince a R. Jedné k narozeninám, druhé Hallo, Sonnenschein.
Strašně mi chybí němčina a Německo, Berlín a taky někdo. Problém je v tom, že nevím kdo.
Když jsem procházela Gate, hrála nějaká písnička a zpívalo se tam: "Everything around me reminds me of you..." - Všechno kolem mi tě připomíná... Proboha proč? Já už nechci... Myslela jsem, že jsem se toho už zbavila. Už po té osobě nic nechci, nic mě nepřitahuje, chci jen přátelské potlachání u oběda nebo něco na ten způsob. Neznamená to, že už bych chudáka osobu neměla ráda, mám, cítím to, je to hluboko, ale je to tam. Jenže se nemůžu odpoutat, drží mě to u země a nemůžu se pohnout dál...
Čím jsem žila v devítce? Odpoutáváním se.
Čím jsem žila v prváku? Utíkáním před problémem,následným řešením, anou a sžíváním se s prostředím.
Čím jsem žila ve druháku? Nevím.
Čím jsem žila ve třeťáku? Vím...
Čím žiju ve čtvrťáku? Pořád tím samým, jsem připoutaná okovy. Potřebovala bych někoho, na koho bych se upla a našla tak klíč k těm poutům...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cocotier cocotier | Web | 2. prosince 2009 v 21:59 | Reagovat

však do deu pojedem:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama