Leden 2010

Silbermond-Die Liebe lässt mich nicht (Láska mě nenechá)

31. ledna 2010 v 21:04 | Slečna Zvědavá |  Texty a překlady

Ich bin heut morgen aufgewacht
Dneska ráno jsem se vzbudila
Und wusste nicht wofür
A nevěděla proč
Hab meine Augen aufgemacht
Otevřela jsem oči
Und nichts lag neben mir
A nic vedle mě neleželo

Ich fühl mich völlig unbelebt
Cítím se úplně bez života
Und das, obwohl mein Herz noch schlägt
A to přesto, že moje srdce ještě bije
Wie dieses Haus bin ich kalt und leer
Tak jako tenhle dům jsem studená a prázdná
Weil die Hälfte fehlt
Protože půlka chybí


Dopis č. 5 / Naštvaná a zmatená

28. ledna 2010 v 16:43 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Nevím, kde a jak začít. Hlavně se mi nechce. Nechce se mi vůbec vypouštět z pusy slova, ale vím, že pak třeba bude líp. Dostat ten zmatek ze sebe.
Jsem naštvaná. Na vás. Na sebe. Kupodivu jsem včera nemluvila s duchem, všimla jste si, že jsem tam byla. Ach ano, měla jste přece kurz! Ale já se doopravdy chtěla jen zeptat na něco k písemce. A vy se mi ještě vysmějete do ksichtu, když to tam pak je. Beru to jako osobní urážku. Mám na vás alergii. Zase jsem se osypala. Červené flíčky, prý jsou z nervozity. Ne. Je to alergie na vás, přestože se objevuje jen při písemkách. Beru to jako osobní urážku. A otázky na mojí náladu... Váhala jsem, jestli říct, že doch, mám přece dobrou náladu. Ne. Vielleicht. Měla jsem ji špatnou. Jenže to nejde, nesmát se. Chováte se jako šašek, jednu chvíli se smějete, pak dostanete histerický záchvat vzteku kvůli tomu, že to pako neumí Perfektum. Ach bože, to je přece naše škola! A já jsem se taky nevyznamenala. Kdybyste ale radši místo těch zkoumavých pohledů vznesla nějakou otázku... Ale ne. Rychlostí blesku si posbíráte věci a letíte pryč, div za vámi nelítají blesky. Málem jsem zapoměla. Určitě jedete pryč. Ať sněží a zapadnete někde na hřebenech. Jeďte si kam chcete, s kým chcete a dělejte si tam co chcete, ale přestaňte mi proboha dělat zmatky v životě!! Absolutně nechápu, co se stalo, co se změnilo?! Úplně z ničeho nic! Někdo vám něco řekl? Jasně. For love everything. Vnímám to. Změny nálad, postojů.
Navíc vám lezu na nevy. Člověk si přijde vylít srdíčko s problémama doma a vy si tam znuděně hrajete s vlasama, skoro nepřítomný výraz, ani špetka zájmu. Kdybych se tam kromě zlomenýho hlasu a vlhkých očí fakt rozbrečela, bylo by vám to jedno.
Nechci vás ani vidět a mluvit s vámi, zároveň tam ale přežívá maličké zrnko naděje, že se třeba potkáme na obědě, že se zeptáte, co se děje. Nikdy se neptáte. Třeba to víte. Ale je neslušné předstírat nezájem. Nemám náladu na vaše hodiny. Nejradši bych si sedla někam dozadu. Ale to nejde. Ostatním by to bylo divný. Navíc tam není místo. Možná bude stačit, když si lehnu na lavici a budu spát.
Štíři jsou nevyrovnaní, často upadají do depresí, což dokazuje i fakt, že sebevraždu nejvíce páchají lidé právě v tomto znamení...

I'm caught in nowhere

19. ledna 2010 v 22:59 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
And I am trying to held strong but I got the feeling that I am losing the earth under my legs. Nope. That's not said right. I am standing. And the earth started to move. But I am still standing. I am not losing it. I am strong. Because I have to be. I want to be. Obviously I don't need to talk about that with someone. But I should. It's ok during the day when I am laughing and having fun. But then it is evening and I am alone in my room and my mind starts to work. It's deep in myself, I'm helding it there. I should let it go out. Morning. I will talk to her. I can't talk. And not at all about my feelings and thoughs. But I should. I have to. Maybe.
Good night. Sleep well.

Ich denk an Dich - Myslím na tebe

17. ledna 2010 v 21:45 | Slečna Zvědavá |  Texty a překlady

Du bist weit weit weg und ich sitze hier
Jseš hodně, hodně daleko a já tady sedím
vor einem gähnend leeren Blatt Papier
nad prázdným listem papíru
und überlege, was ich schreiben kann
a přemýšlím, co bych mohl napsat
es ist soviel um mich passiert
děje se kolem mě toho tolik
das einzuordnen irritiert
co mě rozčiluje
am besten fang ich mal ganz einfach an
nejlepší bude začít úplně jednoduše
ich denk an Dich
myslím na tebe
ich vermisse Dich
chybíš mi
ich denk an Dich
myslím na tebe
ich vergess Dich nicht
nezapomenu na tebe

Dopis č. 4 / Milá Ignorantko...

15. ledna 2010 v 19:42 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
prostě jste a nikdo mi to nevymluví... Ach ano, je spousta věcí, který by mi to mohly vymluvit, ale nedám se. Jsem schopná pochopit, že na všechny smsky se neodpovídá. Ale už méně ochotná. I tak... na tohle jste, milá Slečno, mohla odpovědět! Štvete mě. Fakt. Spíš bych řekla, že až serete. A víte co, mně to je jedno. Mně je jedno, že až uvidíte to cvičení, že vás klepne. Mně je jedno, co na to řeknete. Třeba si trhněte nohou, co já se tady budu furt rozčilovat. To fakt nemám za potřebí. Kolikrát už jsem něco takovýho řekla... Nespočetněkrát... Vždycky,když mám trochu špatnou náladu. Ano, vím, že vám pravděpodobně už lezu na nervy. Od toho ta ignorace. Ale někdo je natvrdlý, hodně. To vás život nenaučil? Někomu to prostě musíte říct na plnou hubu, nestačí naznačit, je potřeba kopnout do prdele... Budu vás taky ignorovat... Ne, nebudu. Nevydržím to. Celý víkend si to můžu říkat. Pak přijde pondělí, poprava proběhne. Propůjčila jsem si slova našeho slavného přípitku. Ale sedí. Pohled, úsměv a je to. Ale ne. Už ne tolik. Dřív to bylo horší. Kurva proč vždycky, když mi přijde smska, vyletím metr vysoko? Chtěla jsem vám napsat, že už je na netu ten rozhovor... Asi to neudělám. Stejně nemáte doma net. A jestli jste tam ..., tak tam se stejně věnujete něčemu jinýmu. Zjistíte to sama. Až tam sama půjdete nebo až vás na to někdo upozorní, jak ho to zaujalo. Protože všichni jsou z toho paf. Lidi na tohle letí. Mě to dostává pořád a pořád, četla jsem to už asi stokrát. A ještě to číst budu. Vám to vlastně může být jedno, jestli už to tam je nebo není.
A tak se zase poroučím. Až mě naštvete, zase se ozvu.
Ještě vlastně moment. Před Vánocema jste řekla takovou pěknou věc, o tom, kdo koho a proč potřebuje. Od té chvíle se chováte jak trubka, s prominutím. Proč? Litujete, že jste to řekla? Nebo jste ode mě chtěla mít pokoj? Ne. Tohle byste si nevymyslela, kdyby to nebyla pravda... Ale víte co, já vás nepotřebuju. Ne proto, abyste mě tahala z depek z rodinných problémů. V podstatě žádný nemám. Všichni rodiče se hádají, někteří víc, někteří míň. A mně to je fuk.
Poroučím se.

Dopis č. 3 / Opět nedoručeno

10. ledna 2010 v 23:22 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Po delší době se opět hlásím. Abych se vám přiznala, nemám vůbec čas. Když člověk nemá čas, tak se mu vlastně nechce. Ano, nechce se mi. Chtělo se mi učit, celý víkend. Na tom není nic špatného, před maturitou. Vy byste mi to určitě schválila. Abych to nějak vypočítala, co všechno jsem dělala, protože mi to dělá dobře, tak čtěte pozorně.
V pátek večer jsem udělala další otázky do cesťáku, 7 - 9. Víc jsem nezvládla, hlavně teda psychicky. Nějak mě to vyčerpává a to je nepíšu celý, ale jenom doplňuju to, co tam chybí. Právě proto to je asi náročné. Spousta věcí je tam jinak. V sobotu jsem pokračovala, otázky 10 - 12. Pak jsem chtěla kámošce upravit fotku, trvalo mi to hodinu a výsledek není nijak valný. Lépe řečeno, nejsem spokojená. Dala jsem se do přepisování tabulky do dějepisu. Kašlu na tabulku, píšu každou dobu na jiný papír, je to užitečnější, přehlednější a praktičtější. Udělala jsem ale jen 4 doby, pak jsem to nevydržela. Šla jsem si protáhnout své tělo. U segry v pokoji bylo volno, má víc místa. Začala jsem s protahováním. Zvláštním způsobem mi to uvolňuje svaly, když je napnu na doraz. A ak jsme si došla pro DVD pilates a dala se do cvičení. Náročné. Klepaly se mi pak trošku ruce, pravda, ale neva. Po večeři jsem si začala opisovat slovíčka z němčiny, je jich hodně. Při tom jsem je ještě konzultovala. Když jsem to dopsala, vzala jsem si osnovu maturitních témat z němčiny a začala je překládat do angličtiny, což jde těžko, když nemáte jejich seznam. Kolem půlnoci jsem usoudila, že by to stačilo a šla si číst knížku, samozřejmě do školy. Usnula jsem po jedné hodině.
Neděle na novo. Začala jsem s účetnictvím, pročla jsem si nějaké případy a napsala si něco na osnovu. Pak jsme se dala do čtení ekonomiky, 13 stránek, skvělý. Chtěla jsem si na čtvrtek nachystat češtinu na písemku, český realismus. Sednu k počítači, otevřu word, listuju sešitem ze druháku, najdu nadpis Český realismus, pod ním jedna věta, prázdná stránka, na té další už něco jinýho. Tak fajn. Moment, vždyť z tohodle píšeme až ten další týden, tenhle píšeme na literární směry po roce '45. Tak jiný sešit, listuju a ouha, ještě jsem si nedopsala to jak jsem chyběla. Tak jsem napsala aspon ten začátek.
Zase jsem pokračovala s tabulkou do dějáku, střídala jsem to se cvičením, při kterém mi tentokrát asistovala segra a taky jsem se účastnila oslavy. Abych nezapoměla, zopakovala jsem si otázky do cesťáku, 1 - 6. Některé části byly, jako bych to snad nikdy neviděla...
Plán na nadcházející týden:
Pondělí
- úkol do Nj, který jsem ještě neudělala, odpoledne doučování z účetnictví
Úterý - rozhovor do francouštiny, snad se ho naučim, soukromá hodina Aj, asi jí zruším
Středa - písemka z účetnictví, ekonomiky a asi si napíšu z dějepisu
Čtrvtek - písemka z češtiny, možná se nechám vyzkoušet z cesťáku, když se naučim otázky 7 - 12 a nezapomenu 1 - 6 ... Písemka z němčiny a pokud ve St nezvládnu dějepis, tak ve Čt...
Pátek - písemka ze zeměpisu a odpoledne soukromá hodina Aj. Večer padnout mrtvá
Změny v programu vyhrazeny....
Hallellujah

Upírka a Anděl

8. ledna 2010 v 20:24 | Slečna Zvědavá |  Stojím modelem
Miluju upravování fotek. Nevím jak mě to napadlo, udělat zrovna tohle.... Už vím. Dávala jsem do pořádku svoje fotky z nově obarvených vlasů, chtěla jsem je nějak oživit. A když jsem tak koukala na ty zuby, napadlo mě to zkusit. Upíří. Šlo by to? A zvládnu to? Myslím, že se to povedlo, první i druhý pokus, každý se mi líbí něčím jiným. Většina mi to pochválila, i tím,že se jim to nelíbí, což beru jako pochvalu, protože je to viděsilo.
Nemůžu přece dělat anděla, za prví je to těžší a za druhý nejsem žádný andílek. O to přece nejde, jde o ten význam, bylo mi řečeno. Jak ale víte, že upír není anděl pekla? Nevíte. Ale je to výzva. Takže jsem zkusila i anděla. Nejde poznat,že to jsem já. Nelíbí se mi to. Ale kdo uhodně, kde to je focený, má bod!:)

Úplně první verze:
Druhá verze:

A andílek (a je to na nádvoří pražskýho hradu:))

Dopis č. 2 / Stav: Nedoručeno

5. ledna 2010 v 20:38 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Hezký večer přeju.
Jaký byly Vánoce? Musím říct, že si to umíte načasovat. A donutit mě k přemýšlení. Ano, přeju si, abyste měla víc času. Jenže já si vždycky vzpomenu až pozdě, co jsem chtěla a nechtěla. Byla to jednoduchá otázka. Moje odpověď vás překvapila. V pohodě. Ano. Skoro ticho. Až jsem z toho začala dneska být nesvá. Úplně. Napětí, nervozita, potřeba mluvit. A pak jsem je slyšela. Jak si "vyměňují" názory. A ulevilo se mi. Fakt. Napětí bylo pryč. Jsem normální? Ne, já vím.
Dneska je to nějaký krátký... Měla bych ještě témata, ale radši si je nechám na jindy...
Dobrou noc, jdu se učit renesanci.

Cituji 118

5. ledna 2010 v 19:27 | Slečna Zvědavá |  Cituji...
http://img689.imageshack.us/img689/5724/118all4allblogcz.png

Myslím, že tu schopnost mám. Každou chvíli se pro něco nadchnu, nápad, situace, okamžik. Nápady mi ale většinou dlouho nevydrží, potřebuju silnou motivaci. Přesto si ale myslím, že nadšení je krásná věc a kdo se neumí nadchnou pro nic, neumí žít. Protože jak můžete žít bez nadšení? Bez toho vzrušení, radosti, nápadů, dobré nálady, snahy a hýření?

Říkala jste, abych vám nepsala...

3. ledna 2010 v 2:18 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Jenže já musím. Mám v hlavě zmatek a taky spoustu otázek, které vám asi nikdy nepoložím. Za prvé, jsou asi hloupé a já bych nerada, abyste si o mně myslela, že jsem úplnej cvok, stačí, že malý. A za druhé, i kdyby nebyly hloupé, asi bych neměla odvahu. Možná je to moc ... intimní, osobní?
Magie, čáry, kouzla. Čtení myšlenek, aura, minulé životy, andělíčci, amulety, telepatie... Všechno nebo jen něco? Jen to, o čem jsme mluvily, nebo je toho víc? A jak moc?
Víte, občas mi naháníte strach. Nemyslím to špatně. Jen mě trochu děsí, že mě znáte líp než já sama sebe. Víte toho o mě dost. Jsem tak průhledná nebo je v tom něco víc? Ano, občas jste to mohla vytušit, prostě vycítit jako kdokoliv jiný. Ale k tomu mě potřebujete znát. Třeba Berlín. Jak jste věděla, že už jsem vnitřně rozhodnutá? Ani já to pořádně nevěděla! Ale budiž.
Jak mi ale vysvětlíte tu otázku na stav doma? Ano, byl to jen zájem, dlouho jsem si na nic nestěžovala, tak jste se zeptala. Má to háček. Dva. Neptáte se. A za druhý, když už jste se teda zeptala, jak je možný, že zrovna po tom, co mi mamka oznámila takovou stupiditu? Přemýšlela jsem, jestli vám to řeknu. Rozhodla jsem se, že ne. A vy jste se zrovna zeptala. A ještě takovým tónem a výrazem jako by jste něco tušila... Náhoda?
A ta telepatie a čtení myšlenek... Víte víc, než je zdrávo. Nebo jsem paranoidní a je to jen výplod mé choré mysli? Snad... Jak víte, že se o vás starám? Že si o vás dělám starosti? Nikdy jsem nic takovýho neřekla, ani nenaznačila. Nebo...? Nebo myslíte to ohledně rozhovoru? O focení? Ale jděte.
Jsem prostě zmatená. Nevím, co si o tom mám myslet. Nebo si to namlouvám, protože bych chtěla, aby to tak bylo? Chtěla bych, abyste uměla číst myšlenky a auru? Opravdu bych to chtěla? Když už jsem v té upřímnosti - ano, párkrát mě to napadlo. Že bych to chtěla. Abyste věděla, co si myslím. Jenže čemu by to pomohlo? Ničemu. A určitě ne teď. Já vás potřebuju. A vy potřebujete mě. Co na tom, k jakým účelům. A jestli je to úpřímné? Nevím. Napsané to zní upřímně. Ale chápu. To postavení.
Nikdy bych vám tohle neřekla. Mám ale jinou otázku, kterou se chystám vám položit. Jak je to s horoskopy? Jak je možný, že když jsou dva lidé narození ve stejném znamení, jsou přesto každý jiný, úplně pravý opak? Jak to, že na mě ty charakteristiky sedí snad doslova, ale jsou lidi, kamarádky, na které to nesedí? Snad vůbec? Chápu, že se znamení dělí do tří dekád. Ale základní rysy by měly být stejné. Až bude někdy čas...
Poznáte, že mám v hlavě spoustu otázek? Tak jako občas? Když se zeptáte, jestli jsem něco chtěla? Jste jenom tak moc všímavá a empatická? To se asi nikdy nedozvím.
Zase se ozvu.