Březen 2010

Kdybyste potkali čas a chuť učit se, pošlete je ke mně prosím!

30. března 2010 v 22:58 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Nějak to tu zanedbávám,jsem si toho plně vědoma... Jenže, mám 1000 (dobrých/špatných) důvodů, proč to tak je...
1. Nic moc se neděje,žádné citové zvraty, abych své milované Neznámé psala sáhodlouhé dopisy...
2. Z toho plyne, že nemám moc nápadů...
3. Je to způsobeno tím, že mám spoustu učení (na zítra 4 maturitní otázky z dějepisu), které do nekonečna odkládám.
4. Radši myslím na praktickou maturitu a spacifikovávám své nadšení...
5. Věnuji se více svému druhému blogu. Na který taktéž nemám námět pro povídky a básně...
6. Radši bych si teď četla o Hilsneriádě, což souvisí s bodem 4.
7. Jsem unavená. To souvisí s bodem 2.
8. Chtěla bych se jít projít, ale kvůli bodu 3 a kvůli bolavé noze, stále ještě, nemůžu.
9. Dala jsem se Nightwish a hlavou mi zní I wish i had an angel...
10. Po (více) než dvou týdnech jsem udělala úkol do Aj. Když ho ovšem nepřepíšu, dostanu zítra pětku. Což mi srdce ani žíly netrhá, ponesu to s úsměvem.
11. Myšlenkami jsem jinde.
12. Teď jsem zjistila, že bych měla napsat esej do angliny, protože deadline je Easter 2010... Něco mi říká, že zítra je po termínu. Ach, srdce ani žíly mi to opět netrhá.
13. Měla bych se učit další maturitní otázky. Ne jen ty, z kterých aktuálně píšeme...
14. Až půjdu ve čtvrtek k panu kadeřníkovi, měla bych koupit Martince dáreček. A už vím jaký ^^
15. Z nudy, abych se nemusela učit Velkou Moravu, Naše dějiny v pravěku, Klasicismus, romantismus, impresionismus a secesi si tady vymýšlím další body, které už vůbec nesouvisí s udáváním důvodů, proč to tu chátrá...
16. Oprava. Body uvedené výše se vším souvisí.
A já teď:
1. Přečtu si Velkou Moravu.
2. Půjdu se osprchovat.
3. Ukradnu mamce tričko (není doma,ale pšt!).
4. Zalezu do pelechu.
5. Přečtu si ještě nějaké otázky a horoskop na zítra.
6. Zhasnu a budu snít.
7. Vzbudím se, možná si umeju hlavu.
8. Pošupajdím do školy a budu si číst otázky, které neumím (všechny 4)
9. Přežiju ve škole a poběžím na doučování.
10. Mezi bod 3 a 4 ještě patří najít německé letáčky, které jsem slíbila vrátit...
11. Někdy mezi bych si mohla nachystat věci na zítra. A najít něco ke svačině...

Z původních plánovaných pár vět je dlouhý článek. Jsem dobrá!

Youth for Youth

27. března 2010 v 17:37 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Slyšeli jste někdy o tomto semináři? Ano? Ne? Tak já vám to osvětlím. Už v devítce mi to nabízela učitelka, abych tam jela. Ale krylo se to se dnem otevřených dveří školy, kam jsem chtěla jít. Nakonec mi bylo řečeno, ať si to radši nechám ještě na další rok. Pak se na to pozapomnělo,já si občas vzpomněla. A letos mi to mamka ukázala. Chvíli jsem se rozmýšlela a nakonec řekla, že pojedu. Hradí to kraj, tak co. Seminář pro mladé, možnosti, kontakty. Prostě z toho lehce vyplývalo, že se snad i bude komunikovat v nějakém jazyce, přijdou cizinci a tak.
Když mi přišel program a přečetla jsem si tam "Mládež v akci", měla jsem sto chutí to zrušit. Kecy (pardon, povídání) o tomhle už jsem slyšela mockrát. Moc se mi tam nechtělo, spoustu učení a podobně. Dva týdny v kuse se učím, kvůli tomu, že jsem byla 4 dny doma s chřipkou... Nakonec jsem jela, taťka mě tam odvezl. Když jsem viděla ty první dvě holky, nejradši bych se otočila. A pak se rozdělovaly pokoje. Holka, se kterou jsem měla být já, začala protestovat, že chtěla být s někým jiným. Fajn, pěkně to začíná. Nakonec jsme se dohodly, že budeme po třech a byla jsem ráda. Holky byly fajn, ze stejného města jako já, ze zdravky. A zjistily jsme, že další dvě mě znají od vidění z oběda, díky mojí tašce:-)
Na večeři dostala moje spolubydlící nedopečené maso. Já a ještě jedna slečna jsme ho měly nějaký mokrý. Rýže byla suchá. Pak jsme šly do nějakýho centra, abychom se věnovali seznamovacím aktivitám. Za normálních okolností by mě to možná bavilo, ale neměla jsem na to náladu. Společně s těma holkama ze zdravky jsme si navzájem pořád stěžovaly. A pak se natáhl provaz a museli jsme se dostat na druhou stranu,držet se za ruce a nemluvit. Přešli jsme to po židlích, za které to bylo přivázané. A po druhý jsme museli bez pomoci. Bylo to trapné, jednoho kluka jsme používali jako stoličku, dvě holky nechtěly, ani se nechat přenést. Taky jsme si vymýšleli pravidla... Trapné. Nebudeme vulgární. Budeme na sebe hodní... A nakonec... Byly tam holky na základce, na střední a nikomu nebylo 18, jen mě už kdysi dávno. A dohodli jsme se, že nikdo nebude pít ani kouřit. A abych s tím prej souhlasila i já... Abysme to dodržovali všichni. Nemám s tím problém, ale jde mi o princip. Co oni mi mají co poroučet? Nasrat.
Večer mě spolubydlící namasírovala, dělá si kurz. 
Dneska... Táhli jsme se přes půl Pelhřimova do jakýho si centra. Seděli jsme v kroužku, dělali "bejkárny". Všechny ty kecy jsem už slyšela. A ještě po mě budou chtít, abych dělala nějaký energizer. A ve skupinkách scénky o demokracii... Nasrat. Bolela mě hlava, nebylo mi dobře, všude tam byla zima. Cestou na oběd jsme kuly pikle na útěk. Bylo nám to blbý, odjet o den dřív. Nakonec jsme se rozhodly. Měla přijet maminka jedný spolubydlící a s ještě jednou jet domu. Tak jsem zavolala taťkovi, řekla že mi není dobře, vylíčila co jsme dělali a on hned že pro mě přijede. 
A na konci... úraz. Chtěla jsem přelíst přes postele. Stoupla jsem na roh. Nebyly tam rošty. Propadla jsem se. Bolestí jsem strnula. Sedřela jsem si kůži, když jsem odhrnula kalhoty, kůže byla na nich. Nemůžu chodit. Nasrat....

Dopis č. 11

20. března 2010 v 22:39 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Milá Neznámá!
Zapomněla jsem se vám zmínit, že jsem si založila ještě jeden blog... Slouží ale výhradně mojí literární tvorbě. Ano, vím, mám tento blog a i tady mám svojí tvorbu. Jenže některé věci bych tady nerada zveřejňovala. Některé povídky prostě nejsou pro všechny.
Přesto ale, kdyby někdo chtěl adresu, stačí napsat, třeba vám ji prozradím:)
Přichází jaro. Na přírodu. Říká se, že i na lidi. Co to znamená? Začnou se více než obvykle zajímat o druhé pohlaví? O stejné pohlaví? Jsou citlivější, více se dojímají? Je to náhodné pohlazení, které jsem dostala? Možná.
all4all.blog.cz
Je mi děsně. Bolí mě hlava. Chce se mi spát. A to to byl docela pěkný den. Bylo ráno, vzbudila jsem se v 9 hodin. Nemohla jsem dýchat a dostala jsem další záchvat kašle. Na půl desátou jsem měla budík. Do té doby jsem si pouštěla písničky a smskovala si s kámoškou. A po snídani jsem se překvapivě dala do práce. Přepisovala jsem si zápisky z cesťáku, abych se je mohla učit. Jenže mi to trvalo nějak dlouho, nebavilo mě to a dělala jsem u toho všechno možné.
Stáhla jsem si z internetu muzikál Excalibur. Úplně jsem zapomněla, jak mi ty písničky chybí. A jak jsou krásný. Nejsem si úplně jistá, jestli to osoba jako vy, osoba, která jezdí rockové či metalové festivaly, může pochopit a ocenit. Ale i tak, má Neznámá. Je to nádherná hudba.
S kámoškou jsme si daly další video hovor. Přesněji řečeno jen na půl. Nefunguje mi kamera. Ale vyhovuje mi to, já ji vidím, ona mě ne:-) Je to zlatíčko. Ano, tichá voda, moc toho ve škole nenamluví, ale poslední dobou si s ní rozumím víc. Včera byla taková bezprostřední, hovorná. Nemám ráda telefonování přes skype nebo ICQ, většinou se cítím trapně a nevím, co říct. Ale ona se chovala přirozeněji než jindy. A má fajn mamku, přišla mi zamávat. Je to špatný, když řeknu, že jí ji závidím? Vy znáte moji mamku a víte, že bych ji nikdy nevyměnila. Ale prostě...
Odpoledne jsem se byla projít. Teda spíš k večeru. Svítilo sluníčko, hudba v uších, dobrá nálada. Radostně jsem si poskočila na cestičce. A toho sněhu, co ještě zůstalo na poli! Tušila jste to? Několik desítek. A řeknu vám, sníh v botě není nic moc. Ale poněkud mě to vyčerpalo. To víte, celý minulý týden jsem ležela, tento týden jsem dělala jen to nejnutnější, kvůli silnému kašli a rýmě. A hodinová procházka, z kopce a do kopce, asi to nebylo nejlepší.
A teď tady sedím, v obýváku, v křesle a dívám se na Miss. Kdyby záleželo jen na mě, šla jsem v osm spát. Jenže jedna z finalistek, dívka číslo jedna, Jitka Válková, je mamky studentka. A mamka odjela na víkend kamsi pryč a po mně chtěla, abych se dívala a dala jí vědět co a jak. Ale do toho konce už počkám:)
Má Neznámá, hodně se toho tento týden událo. A dobrého. A doufám, že to bude lepší.
Zase bych napsala nějaké dílko. Jenže jsem každý den tak strašně unavená, že na to vůbec nemám sílu. Každý den se k tomu chystám. A každý den ulehám stejně vyčerpaná do polštářů a dostávám záchvaty kašle.
Je čas se rozloučit. Mějte se krásně. Má drahá Neznámá.

Me to you bears

17. března 2010 v 22:05 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Velice oblíbené téma, tihle medvídci jsou fotogeničtí:-) A nejvíc v černobílých barvách a bez oblečků, vypadají pak dost depresivně, smutně a osamoceně.
Ten jeden hačací je můj, ten stojací je ségry a ten druhej hačací je její kamarádky:-) A ta ovečka taky.




all4all.blog.cz

Dopis č. 1O / Soooo viel Begeisterung!

12. března 2010 v 17:45 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Má nejdražší Neznámá! Ty vaše maily! Bez těch bych ten týden doma snad nepřežila! Neznámá! Má drahá Neznámá. Ani nevíte, jakou mám vždycky radost. A co na tom, že obsah je takový normální. Na tom přece nesejde, co obsahuje, pokud to není nic ošklivého a hrubého. Čtu mezi řádky. A hlavně - alespoň někdo o mě má zájem, když doma stůňu. Moje spolužačky na mě tak trochu kašlou. Co na plat. Nevadí. A vaše maily mi každodenně způsobují to, že mi dozajista stoupá horečka. V těch pár větách se toho od vás o dění v mé nepřítomnosti dozvím víc, než od těch slečen podivných. Nejradši bych vám skočila kolem krku, objala vás a vlepila vám pusu na tvář. Ano, zřejmě blouzním. Ale když jste týden zavřená doma, mezi 4 stěnami, bez většího kontaktu s ostatními, leze to na mozek. Proto kdybych mohla, vypadala bych asi jako na té fotce - nadšený výskok kousek od Berlína. Ach Berlín. Kdybych mohla, hned bych se tam rozjela. Ale ne sama. S někým, abych mohla sdílet to nadšení. Obhlížet památky, které jsem obhlížela stokrát, sedět u fontánky na Breitscheidsplatz a sledovat Kostel a ruch okolo, sednout si na Alex a dívat se na sluneční hodiny. Sednou si v noci na zem před Braniborskou bránu a sledovat, jak je kýčovitě nasvětlená a obdivovat ji. Děsit se projít za šera Holocaust Mahnmalem. A do toho všeho by pařilo sluníčko a já bych se šla konečně opalovat před Říšský sněm. Takové fantazie. Ale s odpovědí na ten mail ještě počkám. Až se uklidním a rozmyslím si to. Stejně si to přečtete až v pondělí, tak kam chvátat.
Mějte se krásně, má milá Neznámá!

Cituji 119

10. března 2010 v 19:44 | Slečna Zvědavá |  Cituji...
Ano ano. Když vím, že by se na mě přátelé nevykašlali, nenechali mě na holičkách a vytáhli ze dna, drží mě to nad vodou, pomáhá vstát, zvednout hrdě hlavu a jít dál. V tichosti upustím nějakou tu slzičku, pak se ale vzchopím a řeknu si, že mě přece mají ostatní rádi, záleží jim na mně a pomohli by mi a dodám si síly a směle pokračuju v proplouvání životem. A když to nepomůže, jdu za těmi anděli bez křídel a stačí mi být s nimi...

Dopis č. 9 / Pod parou po plese polezeme po pěti

10. března 2010 v 15:28 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Tak se zase hlásím. Veršem z našeho stužkovacího večírku. Pořád ho mám v hlavě. A že jsme někteří skutečně lezli po pěti... No dobře, zas tak hrozný to nebylo, skončili jsme dobře. A ples taky. Uteklo to strašně rychle, ani jsme se nerozkoukali a já zjišťuju, o co všechno jsem přišla, s kým jsem se nevyfotila, nezatrsala, nešla na panáka. I když těch panáku bylo i tak dost. Ségra s kámoškou ze mě měly srandu ale nedokázaly mi vysvětlit proč. A mojí sestru si pamatuje půlka třídy. Předtančení se nám povedlo, půlnočko taky, dokonce s úspěchem. Jak řekl moderátor, ples patřil nám, 4.A. Ne béčku. Jediné, co mě opravdu mrzí je to, že jste tam nebyla vy, má drahá Neznámá. Těšila jsem se, že uděláme krásnou fotečku. Tak třeba někdy jindy.
Těší mě ty maily. Mám pak vždycky radost, usmívám se. Jsem cáklá. A vy za to můžete. Ba ne, to je tou horečkou. Onemocněla jsem z plesu. Opět. Nejedeme náhodou podle vzorce? Ples, já nemocná, vy nemocná, on nemocný, ples, já nemocná... Onemocníte?
Mnoho povyku pro nic. Nejenom dílo od Shakespeara. Mnoho povyku pro přihlášky. Poslat mamku do školy, to je vždycky sebevražda. S každým se vybavuje, pomlouvá mě, stěžuje si na mě. Na(ne)štěstí vás nepotkala.
Nakonec ze mě fakt bude učitelka. Opravuju mamce písemky. Z češtiny. Ještě mě čekají z němčiny.
Měla bych se zase zachumlat do peřin. Na srdci toho moc nemám. Můj citový život je teď v klidu.
Tak na psanou, má drahá Neznámá!

Kdyby to někoho náhodou zajímalo, já jsem ta vlevo dole, v hnědých šatech.

Jak ten čas letí...

4. března 2010 v 18:25 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
Strašně to utíká... Nedávno byl začátek roku. Vlastně ne, září. Moment, pamatuju si, jak jsem šla po prví na střední. A zítra mám maturitní ples... Ani tomu nevěřím. Jsem dospělá, velká, za chvíli mě čeká ta strašná zkouška. Ta, které se všichni bojí a říkají jí maturita. Ale napřed ten ples. Tolik nervů a hádek. Zbytečných. A navíc tam nebude má milá Neznámá. Mrzí mě to, ale důvody respektuju. Jinou možnost stejně nemám.