Dopis č. 9 / Pod parou po plese polezeme po pěti

10. března 2010 v 15:28 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Tak se zase hlásím. Veršem z našeho stužkovacího večírku. Pořád ho mám v hlavě. A že jsme někteří skutečně lezli po pěti... No dobře, zas tak hrozný to nebylo, skončili jsme dobře. A ples taky. Uteklo to strašně rychle, ani jsme se nerozkoukali a já zjišťuju, o co všechno jsem přišla, s kým jsem se nevyfotila, nezatrsala, nešla na panáka. I když těch panáku bylo i tak dost. Ségra s kámoškou ze mě měly srandu ale nedokázaly mi vysvětlit proč. A mojí sestru si pamatuje půlka třídy. Předtančení se nám povedlo, půlnočko taky, dokonce s úspěchem. Jak řekl moderátor, ples patřil nám, 4.A. Ne béčku. Jediné, co mě opravdu mrzí je to, že jste tam nebyla vy, má drahá Neznámá. Těšila jsem se, že uděláme krásnou fotečku. Tak třeba někdy jindy.
Těší mě ty maily. Mám pak vždycky radost, usmívám se. Jsem cáklá. A vy za to můžete. Ba ne, to je tou horečkou. Onemocněla jsem z plesu. Opět. Nejedeme náhodou podle vzorce? Ples, já nemocná, vy nemocná, on nemocný, ples, já nemocná... Onemocníte?
Mnoho povyku pro nic. Nejenom dílo od Shakespeara. Mnoho povyku pro přihlášky. Poslat mamku do školy, to je vždycky sebevražda. S každým se vybavuje, pomlouvá mě, stěžuje si na mě. Na(ne)štěstí vás nepotkala.
Nakonec ze mě fakt bude učitelka. Opravuju mamce písemky. Z češtiny. Ještě mě čekají z němčiny.
Měla bych se zase zachumlat do peřin. Na srdci toho moc nemám. Můj citový život je teď v klidu.
Tak na psanou, má drahá Neznámá!

Kdyby to někoho náhodou zajímalo, já jsem ta vlevo dole, v hnědých šatech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama