Duben 2010

Proč všechno krásné musí odejít...

30. dubna 2010 v 22:26 | Slečna Zvědavá |  Oblečky blogu
Víte, jak dlouho tu byl minulý dizajn? Ne? Přesně 4 měsíce. Od 31.12.2009. Dnes máme konec dalšího měsíce. Je čas na změnu. Naplnila mě zvláštní nostalgie a melancholie z konce školního roku. Z konce střední školy. Fuj. Zní to děsně. Uteklo to tak neskutečně rychle a teď konec.
Začala jsem vybírat fotku do záhlaví a zalíbily se mi takové umělé růže. Ale chtěla jsem je vyfotit znova. Nakonec jsem začala fotit sluníčkový-srdíčkový brýle s korunkou. Spojení naivity. Dívání se přes růžové brýle, zničení dětské nevinnosti, násilný vstup do dospěláckého světa. To symbolizuje zbraň. 
Nikdo se mě neptá, jestli chci být dospělá (kdyby se někdo ptal, NECHCI!), ale všichni mě k tomu nutí. 
Ty fotky se mi líbí. Ta růžová. Je kýčovitá. Já vím. Ale je to symbol dětskosti. Nebo to tak aspoň vnímám. Úplně vidím ty malé nezkažené sedmileté princezničky, jak si hrají, chtějí být dospělé, žijí si ve svém světě. A pak najednou - bác! Z růžové je černá, z jemnosti je násilí. Abstraktně. Chápete? Ne? Nevadí.
Někdy sem dám zbytek fotek. Teď jsem se měla učit. Zítra jdu na scia. V pondělí píšu praktickou maturitu. 7 hodin to trvá! A co umím? Nevím...

all4all.blog.cz

Cituji 120

28. dubna 2010 v 21:52 | Slečna Zvědavá |  Cituji...

Já bych ho opravdu potřebovala... Protože i když mám prázdniny, neodpočinu si dokonale. Nemám klid, v hlavě mi pořád víří tisíce myšlenek, stesuju se kvůli tomu co bylo, co bude, čím procházím. Večer si lehnu do postele unavena a myšlením na nadcházející měsíc se tak vynervuju, že jsem dokonale probraná a nevydržím v klidu. 
Lehnu si a začnu si znova přehrávat scény uplynulého dne a nervuju se, že jsem měla říct něco jiného, jinak se zachovat. Co když to špatně dopadne? Potřebovala bych den, kdy nebudu muset na nic myslet, nic plánovat. Jenže žádný takový mě v nadcházejících třech měsících nečeká...
all4all.blog.cz

Dopis č.14/ Dnes na emocionální houpačce

26. dubna 2010 v 20:36 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Zdravím. Potřebuji s někým mluvit, ale nikdo tu není, tak musím vzít za vděk vámi, má milá Neznámá. Chtěla bych se vám pochlubit,postěžovat si,pokárat vás,informovat. To poslední vlastně nemusím. Chtěla jsem to udělat zítra, ale zapomněla jsem na vaši kolegyni, která tam zítra bude. Jistě, ví toho po dnešku asi dost, vinnou mé bezohledné matky, ale i tak. Nerada bych vás před ní shazovala, má Neznámá
Chlubení... Už je opravená část maturitních písemek z Aj. Poslech 21,5/25; gramatika 46/50; čtení s porozuměním 20/25. Známka - 1. Celkový počet bodů 87,5/100. Mohlo to být lepší. Vím to já, řekla mi to i učitelka. Mám na lepší. Ale co. Známku by to nezměnilo. Ještě ta slohovka. Pokud nedostanu horší než 2, budu mít z písemný jedničku. To by bylo fajn... Jsou jen dvě jedničky. Moje a Lenči. Druhá půlka ještě není opravená, v béčku nebyla prý ani jedna.. Zatím jsem nejlepší... Jak namyšlené...
Stížnosti... Vadí mi, že na mě mamka nebere ohled. Tvrdí, že to je přece její věc. To jistě. Ale mě se to kurva taky týká! A pořád ještě to je moje učitelka! Já vím, že nepřijde zítra do třídy a neřekne to, ale prostě mi to vadí, to je tak těžký to pochopit? Proč to nikdo nechápe? Teda ty dvě. Chápete mě vy? Jak byste mohla, když nevíte, že mě to štve...
Pokárání... Já vím, že nikdy nepřiznáte chybu. Ale nemůžete přece učit něco, co není pravda! Vždyť je to v zákoně. Já vám to zítra ukážu, ano? Vytiskla jsem vám to a vyznačila. Nechci se s vámi hádat a nechci aby to zase dopadlo ve stylu "země je hranatá" nebo "chyba v komunikaci" jako tohle a minulé pondělí.
Informování... v pátek jsme byly ve dvou, včera v jednom, ve středu jsou na programu asi další dva nebo tři. Nejlepší asi bude ten, kde jsem nebyla. Ale jistě to už taky víte.
Hlavně mi, prosím vás, zítra nezapomeňte říct, že jsem blbá. Máte to přece nakázané od maminky;-) A víte co, budu se těšit na konec července. To ale neuvidíte ten můj binec, to by mělo být ještě relativně uklizeno:-)
Má milá Neznámá, měla bych se jít učit. Zeměpis. Němčinu. Ale mohla byste mě ve čtvrtek omluvit ne, že se z vážných důvodů nemůžu učit. Ale ne. Proto nechci, aby to někdo věděl, abych se na to nemohla vymlouvat.. 
Tak se mějte, má nejdražší.

PS: Spalovač mrtvol mi asi vlezl na mozek...

all4all.blog.cz

2/5 maturity za mnou, další 3/5 přede mnou...

22. dubna 2010 v 16:31 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Nějak jsem se nezvládla ohlásit dřív... V úterý jsem byla nepoužitelná, včera se "učila". 
V úterý ráno mě vyzvedla kámoška, jely jsme do školy autem brzo, abysme chytly dobrý místa. Zabrala jsem si svojí první lavici před katedrou ve své třídě a odešla za němčinářema. Tam jsem pokračovala ve vysvětlování spojek a všeho možnýho. Za chvíli jsem se vrátila do svý třídy, vysvětlila anglický časy a tak různě přecházela. Pak bylo 8 hodin, přišla učitelka, rozdala papíry, dali jsme si poslech, nepřišlo mi to zas tak hrozný a pak gramatika. Bylo na ní 60 minut. Za 20 jsem to měla napsaný, za dalších 15 zkontrolovaný. Snědla jsem si tyčinku, malovala si a smála se, protože tam byly nějaký cvičení z pracovního sešitu. O přestávce všichni nadávali, jak to bylo těžký, já se usmívala. A pak čtení a sloh. Slovník jsem použila jen proto, že jsem byla líná přemýšlet a proto, že jsem měla hodně času. Jako téma na slohovku jsem si vybrala "To je/byla naše třída. Informovala jsem se, o kolik můžu přesáhnout počtem slov. Maximálně na 270, ale i to už je dost. Průběžně jsem si je počítala,ale pak najednou bylo 277 a já neměla závěr. Tak jsem to zase všechno seškrtala, poodečítala a přepsala. Počítám a ono 235. Tak počítám znova - 255. Tak ještě jednou. Dvakrát stejný číslo, tak jsem to už nechala. Zkontrolovala jsem si reading, došla si na záchod, snědla chleba, četla si ve slovníku a nakreslila 6 barevných řad kytiček okolo papíru A4...
all4all.blog.cz

Ale to odpoledne.... Samozřejmě hospoda. Bylo nás tam málo, dvě skupinky si šly projít trasu na praktickou maturitu (provázení). 
Vzpomínali jsme, bavili se, kecali, fotili, natáčeli video pro skupinu AL-RAJI (ještě to ale musím sestříhat a asi vypípat:D ) Nakonec jsem tam zůstala sama se 4 klukama... Vypila jsem 3,5 piva a dva panáky lemonda. Spolužák se mě ptal, jestli přijde ségry spolužačka, protože mě původně měla odvíst domů (kdyby nebyla srab). Tak jsem jí volala, nebrala to, tak jsem volala ségře. Kluci mi to sebrali a kecali s ní oni... Pak pro mě moje sestřička přišla a seznámila se s klukama. 
Ve své opilosti jsem napsala R. nějaký smsky, německy, samozřejmě, s překlepy. Málo ze mě nemohla, ještě když jsem řekla, že se omlouvám, že jsem něco pila... :D
V osm jsem šla spát, vzbudila se v 11 a pak usnula až někdy ve 2 a vstávala před šestou... Super :D Bylo mi mírně nevolno, ale asi z jídla. Kluci byli jak praštění, jeli ještě pokračovat :D
Hned ráno jsem se šla R. omluvit. Otevřu dveře a ona na mě: "Dobré ráno, tak co, už jste se vyspala z opice?" :D Ne:D Prostě maturita je náročná.
Taky jsme měli jarní úklid - projekt Čistá Vysočina. Hrabali jsme listí v zimě a mírném dešti...
A dneska jsme se fotili. Největší kosa, než jsme se naštelovali, pak ještě s učitelema... A pak jsme se šly s holkama fotit ještě samy.
Mám z dneška skvělej pocit, to asi to sluníčko. A teď si asi půjdu zkusit písemnou maturitu z němčiny, teda poslech nemám... :( Ale já si ho seženu! :P 

The written part of final English exam

19. dubna 2010 v 23:01 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Napsala bych další dopis, v pořadí už 14., ale nemám čas na citové výlety... Zítra píšu písemnou z angličtiny. A opět - co si vezmu na sebe? Černé rifle. A dál? A vezmu si černý nebo tyrkysový lodičky? Bůh ví... Ale víte co, mě to nějak netankuje, že cosi zítra píšu. No co, blbá nejsem (prej nejlepší ze třídy, chá!),něco tam vyplodím vždycky, tak co. Jen nesmím zmatkovat a musím si to zkontrolovat. Není to soutěž, kdo bude první,ale maturita! Maturuju z angliny, ale němčinu mám jako pátý předmět, takže z ní dělám jenom ústní. Klidně bych si tu písemnou ale nakombinovala... Slohovku bych si napsala v němčině. Nevím proč. Je mi bližší, mám ji radši. Srdcová záležitost. Takže jsem s učitelkou před chvílí domluvila, že si to pak zkusím doma ^-^ Ó ano, jsem cvok. Ne, jsem pilná žačka. Víte jak mi to je nepříjemný, když se mě ostatní ptají, jak to mám já? Protože je jasný, že se zítra nerozpůlím (či nenaklonuju, jak řekla ona učitelka) a nebudu psát oboje najednou. I když podle angličtinářky budu potřebovat polovinu času co ostatní... Ale já si to BUDU kontrolovat! :P
Odpoledne snad zase slavit:)
A ráno mám odvoz do školy, staví se pro mě kámoška:P A včera jsme byly v kině, na Ženách v pokušení. Oužasné to bylo, fakt jsem se zasmála. Jen mi to vzhledem k momentální situaci přijde absurdní. Jak parodie na život.. No nic. 
Asi bych měla jít do hajan co? Tak já se odporoučím.
Mějte se, smějte se a maturitě zdar!

Dopis č. 13/Jste zlá

18. dubna 2010 v 14:04 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
No dobře, možná úplně. Ale víte co, vy Neznámá? Neskutečně jste mě nasrala! A ublížila. Já se jenom snažila, jenom jsem chtěla udělat správnou věc. Ne, nepasovala jste mě do role své mluvčí, ani já se do ní nepasovala. A právě proto! Právě proto jsem se vás zeptala, CO jim mám říkat. Těm, co se budou ptát. Protože jich bude přibývat. A vy jste na mě hnusná. Kdybych stála proti vám a to debilní postavení mi nesvazovalo ruce, respektive pusu, asi byste si něco vyslechla. A lichotivé by to nebylo. Ironické, sarkastické, vulgární. Ale vlastně - ironická a sarkastická už jsem byla. Asi nemáte představivost a nepochopila jste, jakým tónem jsem to chtěla říct, vždyť jsou to jenom písmenka na displeji mobilu... "Nic se nestalo". To se teda stalo! To pardon nebylo upřímné. Ne! Mělo to být hnusné. I s tou předcházející větou, že jsem to myslela dobře. I s celou tou smskou, že to příště rovnou řeknu. Vy jste to nepochopila. Nepochopila jste nic! Vůbec nic! Jste buď neskutečná ignorantka a nebo se bojíte a sama před sebou to tajíte. A mě už je jedno, co je správně. Už to nepotřebuju nalhávat ani sama sobě. Nechci se na vás dívat a když, tak jenom proto, abych po vás mohla vrhat ošklivé pohledy. Jste pitomá, pitomá, pitomá.
Ovšem, vy si o mě říkáte to samé. A jistě na to máte právo. Ne, nemám se vám plést do soukromí. Nedělám to, alespoň ne veřejně. Ale já se musela zeptat! Protože beru ohled na vaše soukromí. Chtěla jsem ho uchránit před dvěma stovkami lidí. Bylo to špatně. Vždyť já to vlastně můžu rozhlásit rovnou že... Drby, drby a zase drby. Jen se všichni ptejte, všechno vám řeknu, vždyť to přece není tajný!
Ach bože.
To mám za svou dobrotu. 
Za dobrotu na žebrotu. 
Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.
Jsem klidnější, než včera.
Ovšem Bůh ví, jak klidná budu zítra.
Ano, jsem naštvaná. 
A budu.
A taky ublížená.
Sbohem, Neznámá

Dopis č. 12/ Proč proboha?

15. dubna 2010 v 18:16 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Neznámá!
Dlouho jsem se neozvala.  Nebylo proč. Teď je. Serete mě. Nebo možná ne vy. Všechno kolem. Chci s vámi mluvit. Potřebuju si popovídat. Mám tolik věcí, co bych vám chtěla říct! A vy přede mnou buď utíkáte, nebo nám čas a osud nějak nepřejí. Ale proč do prčic? Proč musím téměř každý čtvrtek přijít domů absolutně vydeptaná? Ani nevím, co mám teď říkat. Musela bych být sprostá. Chci si postěžovat na maturitu, na to, jak toho je moc, ale nechci poslouchat, tak to slabí jedinci psychicky nezvládají! Když řeknu, že budu jedním z nich, vy vůbec nemáte říkat, že to je možný! Máte mě podpořit, říct, že to není pravda! Co je na tom kurva tak těžkýho? Nic! Chci si postěžovat, jak se s tou jednou spolužačkou hádám, jak by zasloužila pár facek, aby se probrala. Když jsme u těch facek, taky bych zasloužila. A pak ta věc, co mě štve nejvíc. To "video". Ta "věc". To ve mě nemáte ani špetku důvěry, abyste mi to řekla?! Hádanka. To se bojíte, že se to někdo dozví? Ale když si na FB někdo najede na vaši zeď, může si to přečíst. A budou to pak vědět všichni! Taková věc se přece neutají! A pokud je vám to jedno, proč proboha říkáte, že mi pak ukážete "nějaký video", proč neřeknete konkrétně, co to má být? Fakt si tady připadám jako u debilů. A nebo bych vás na to měla upozornit? Já si myslím, že jo. Jenže přece nemůžu přijít a říct: Pokud nechcete, abych se o té věci, ze které budete mít to video, dozvěděla dřív než to bude a pokud nechcete, aby se to dozvěděli všichni tady, měla byste si smazat ten vzkaz od .... To přece nemůžu! Budete si myslet že vás špehuju a pronásleduju. Což není pravda, jen se nudím a projíždím profily všech možných lidí... Proč mám proboha takový nervy? Z maturity, protože já nic nedělám, společně taky nic neděláme, nikdo nic nedělá... Kurva už! Scheisse scheisse scheisse! Cítím se ublížená a nemám proč! A můžete za to vy, milá Neznámá! Ano ano. Jenže nevím proč. Ale mám takový pocit, že kdyby se vyjasnila ta věc, bylo by mi líp. A ještě před víkendem. 
Asi už jsem donadávala. Víte co, Neznámá, já se poradím se svojí kamarádkou, pokud sem ovšem přijde, a pak vám třeba napíšu a varuju vás. Lépe řečeno, udělám dobře své dušičce...

all4all.blog.cz

Těším se na příští úterý. Zapíjení písemný maturity z jazyka.

14. dubna 2010 v 22:32 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Tak jen tak stručně... Nakonec jsem si vzala černé společenské kalhoty a černé lodičky, byla mi samozřejmě zima, takže příští týden na to házím bobek a jdu v riflích... Byla to komedie... Většina načinčaných, nervózních, všichni učitelé, co zbyli ve škole, nám přáli hodně štěstí. Témata byla dobrá. Jak jsem se učil kouřit-vyprávění. Jaký bych já byl učitel-úvaha (to jsem si vybrala). Úspěchy českých sportovců na ZOH ve Vancouveru-novinový článek. Kdybychom čekali na setkání s ideálem,strávili bychom celý život v čekárně-napište dopis osobě, na které vám záleží. Za hodinu jsem měla napsaný koncept. Došla jsem si na záchod, upravila si vlasy, pomalinku to začala přepisovat, napsala osnovu, došla jsem si na záchod,protáhla se, prohodila pár slov s jedním učitelem, nasvačila jsem se,odevzdala a šli jsme na oběd. A pak do hospody, museli jsme ale čekat,až otevřou :D Trošku jsem se připila, přišla domu o půl pátý, lehla, spala, nařídila si budíka na 18:00, přesunula ho o 15 minut, netuším,že zvonil. O půl osmý jsem se vypotácela na večeři, když jsem slyšela, jak segra říkala,že už se nezvednu. Děják jsem odsunula na dnešek, stejně ho neumím. 
Příští týden jdeme znova, docela se těším. Z angliny strach nemám. Z poslechu určitě ne. V pondělí jsem měla 24/25 bodů. Ze čtení dneska 21/25. Mám špatně to, co mají ostatní dobře. V pátek si zkusíme gramatiku. Je to sranda. 
Ale pak už nebude. 
Celou dobu jsem jedla lentilky. A mám je ještě teď. Ale přišla jsem na to, že k vínu se moc nehodí... 
Tak já jdu, do sprchy, doučit se děják a třeba půjdu i na tu nultou :D



Zítra píšeme písemnou maturitu. Panebože co si vezmu na sebe?!

12. dubna 2010 v 22:38 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Pravda přátelé. Místo toho, abych se svými kamarádkami řešila jako ostatní, co tam asi dají za témata, řešíme, co si oblečeme. Ono to totiž není tak lehký. Podívejte se na to se mnou. Máme být společensky oblečení, žádné rifle. Fajn, tak si teda vezmu své černé kalhoty. K tomu nějakou halenku nebo obyčejné delší tričko bez potisku. To abych to nepřehnala. Jenže co boty? Venku lije jako z konve, je tam zima. A i když lodičky jsou možná od slova lodě, v kalužích se v nich blbě chodí, když pak máte celou nohu mokrou. Jenže jiný boty nemám a v teniskách přece jít nemůžu... :D Vypadala bych jako kocour v botách... Pro krásu se ale musí trpět, takže budu asi mrznout. 
Nejsem vůbec nervózní. Celodenní statusy mých spolužáků z obou tříd mě lezou na nervy. Ale všichni mluví o jídle. Co si všechno berou. Já si beru lentilky. Takový veliký. A budu si z nich dělat obrázky a jíst je po barvách ^^ Ale zase aby mě nevyvedli co... :D
A k těm tématům... Máme psát vypravování, úvahu, novinový článek nebo dopis. A mám takový tušení, že do jednoho z témat zakomponujou Obamu, toho druhýho a nebo polskýho prezidenta (ať odpočívá v pokoji). A to není pro mě.  Já to vidím na nějakou pěknou úvahu nebo vypravování, na to jsem se včera naladila. 
Znáte takový to balení Milka čokolády, jak je tam 32 samostatně balených malých čokoládek? Tak jsem dneska snědla víc jak půlku... Viděla bych to tak kolem 20 kousků... Ale je mi dobře. 
Tak se tu pomějte, děti moje i nemoje.
PS: Zapomněla jsem vám říct (ne, že by to bylo důležitý), že jsem obarvená na hnědo a mám modrý proužky, konečně. Třikrát hurá! :P
A na opravdový závěr jedna poloupírská fotka:
all4all.blog.cz

Maturita klepe na dveře. Omyl. Maturita sahá na kliku.

9. dubna 2010 v 18:07 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Minimálně. Abychom si rozuměli. V úterý mě a mé spolužáky čeká písemná maturita z českého jazyka. Nemám strach ze slohovky. Psaní se nebojím. Ani úvahy. Bojím se toho, že nezvládnu napsat 4 stránky. Jasně, zvládli to větší debilové než jsem já. Ale nikdy jsem nic tak dlouhýho nepsala. Vlastně jo, jednou. Bylo to asi 6 stránek na počítači. Jenže to byl mail, ve kterém jsem potřebovala sdělit všechny svoje pocity, myšlenky a prostě všechno. Nechala jsem mysl plynout a někam jsem se dostala. Tohle je něco jinýho.
To další úterý mě pak čeká písemná z angličtiny. Slohovky se nebojím vůbec, 250 slov je v pohodě. A ta gramatika... Nesmím zmatkovat a musím si to pak zkontrolovat. Nenervovat se. I když to asi nebudu. Proč taky. Ničemu bych nepomohla. Jen si musím zopakovat teorii. Tu totiž neovládám, prostě to cítím. A vychází to, na samý jedničky. Když jsem dělala skoro před dvěma lety tu mezinárodní zkoušku PET, neustále jsem si opakovala, že nejhorší co se může stát je to, že to neudělám. No co, byly by to vyhozený tři tisíce. Ale kvůli tomu se svět nezboří! Peníze nejsou všechno. A nakonec jsem to udělala. 
Ani ne za měsíc náš pak čeká praktická maturita. 3. května písemná část (ekonomika, účetnictví, právo, cestovní ruch a obchodní dopis). Jediný, čím si jsem jistá, je cesťák. Kalkulaci zájezdu umím. Ale vytvořit pracovní smlouvu? Korektura dopisu s mojí nepozorností a chybovostí? A co teprve nějaké odpisy, počítání mzdy, pojištění sociálního a zdravotního, nemocenská a účtování? 
5. května nás,moji a ještě jednu skupinku, čeká ústní praktická část. To znamená provázení. Minulý týden jsme si losovali zadání. Pro naši skupinku jsem vytáhla provázení po Polné s názvem "Po stopách Leopolda Hilsnera" (žid, údajně zabil Anežku Hrůzovou, já tomu nevěřím). O maturitní komisi se máme postarat coby skupinu turistů. A udělat pozvánku, plakátek a itinerář. 
První týden v červnu nás čekají ústní maturity. Netřeba komentovat.
A já? Nic nedělám. Viděli jste na Facebooku tu skupinu? Proč jsi tak líný a nic neděláš? Jo aha, ty jsi maturant! Tak přesně ta je ta pravá. Jediný co dělám, je cesťák, tak nějak děják a čeština. Občas chodím na doučování z účetnictví. A na angličtinu, ale to není doučování, ale pokec. 
Můj žaludek začíná svírat pocit hladu. Asi se půjdu najíst, aby mi zase ředitel nemohl říkat, že jsem zhubla...

all4all.blog.cz
To jsou prosím pěkně všechno papíry do školy, různé sešity od prváku a otázky.... 

Krása lesa

5. dubna 2010 v 17:06 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
Včera jsem se byla projít. Vždycky si říkám, že jsem si měla vzít foťák, tak jsem si to ho teda konečně včera vzala. Jenže jsem samozřejmě měla pocit,že není co fotit. Asi to bylo způsobeno tím, že zalezlo sluníčko. Plánovala jsem si, jak se usadím na své oblíbené místo a budu fotit slunce odrážející se na hladině. A ono houby. Na mých schodech seděly nějaký dvě princezny. Fajn, přece se nezdám, sednu si na ty druhý, horší schody. Jenže tam se usídlila rodinka. Grrrr! Chtěla jsem to obejít a jít domů, ale pak jsem se zarazila. Risknu to a půjdu po lesní cestě kousek dál. Nerada tam chodím. Vlastně jsem sama nikdy nebyla dál než na těch schodech. A tam dál, po cestě, naposledy asi před 7 roky s kamarádkou. usadila jsem se na pařez a byla spokojená. V uších mi hráli Nightwish, především Tarja a já vycvakala pár fotek, než mě to přestalo bavit a snažila jsem se vyfotit sebe.
Tady jsou tři fotky krásné (chich) přírody, zbytek si nechám, až zas nebudu vědět, co přidat.
Nejvíc se mi asi líbí ta druhá.

all4all.blog.cz

Naděje

1. dubna 2010 v 22:48 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
Ležela jsem na zemi a hrála si s foťákem. Fotila jsem sebe. Najednou mi očko padlo na lampu opodál. Zaujala mě. Cvakla jsem foťákem. A znova. A znova. Povedlo se. Tma a světlo. Naděje. Optimismus. Šance. 

all4all.blog.cz