Květen 2010

Mozek dosáhl stavu přesycené kapaliny...

29. května 2010 v 21:40 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Aneb krize pubertálního předmaturitního věku. Moje situace je neradostná. Zbývá mi totiž 8 otázek z ekonomiky, 4 ze zeměpisu a 1 z dějepisu. A pak samozřejmě opáčko 25 otázek z ekny, cesťáku, dějáku, zemáku a 20 z češtiny. Plus ještě projít gramatiku z češtiny, naučit se něco do angliny a němčiny. Zbývající čas - 3 dny. Mezi tím - zítřejší cesta do Ólomóce a pondělní přijímačky. V pohodě. Asi nestíhám. Jsem v klidu, jen trochu netrpělivá. Motivace? Byla by. Když totiž ukončím tu školu, mám naději na...ouch, radšej nic:) Naděje umírá poslední. Nevím, co bych chtěla. Prostě něco. Pak. Pak bych mohla napsat dopis Mé milé Neznámé. Dlouho jsem jí nenapsala, chudákovi...
Fotky těch nádherných tulipánů jsem vyfotila před pár týdny. Jsou to tak dva, tři, nevím. Ale jsou krásný. Tulipány. Ne fotky.


all4all.blog.cz

Veliké jako stromy, obří...


Tak prý začíná svaťák... COŽE? UŽ?!

21. května 2010 v 21:31 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
A je to tady! Svaťák, týden učení. Je mi z té představy špatně. Mimochodem, všimli jste si, že píšu vždycky článek za týden a to v pátek? Není čas no..
Čím bych začala,aby to bylo stručné a výstižné... 
- Napsala jsem článek na školní studentské stránky, takový rozlučkový. A předala jsem stránky učitelovi, protože to bylo moje děťátko.. Časem ho sem dám..
- Dala jsem památníček dvěma kamarádkám a taky Renatce. Budu brečet.
- Bylo poslední zvonění. Ukázalo se, jaký nejsme kolektiv. Nesnáším, když stojím před tabulí, snažím se něco říct a poslouchá mě asi 5 lidí... A tak jsem zase skoro všechno dělala sama... Poslední školní den. Budu brečet.
- Na Icq mám už několikátý týden tuto ikonku  a už mě pomalu deptá. Spíš rychle. Budu brečet.
- Svaťák. Tak si to zrekapitulujeme. Minulý ČT jsem byla zkoušená na losování z cestovního ruchu, otázky 13-25. Snad je umím. Měla bych si teda zopakovat 1-12. Češtinu jsem si už snad zopakovala. Obsahy děl si přečtu až na konec, četla jsem to,tak snad si něco pamatuju. Dějepis si musím zopakovat těch 15 otázek,co teoreticky umím, prakticky jen otázku 1 a 2, opakovala jsem je o víkendu. Další se musím doučit. Ze zeměpisu umím posledních 5 otázek, takže ještě 20. Z ekonomiky neumím nic, vlastně možná poslední otázku,to jsme psali minulý týden. Takže ještě 24. Super. Angličtinu neřeším, jen jdu ještě v pátek na poslední hodinu. Na němčinu mám taky dohodnutý jedno doučko, abysme prošly ty témata, jen tak lehce. Budu brečet.
- Je to smutné. Víte co, oni mi asi chybět nebudou. Ale vždyť můžu každýho vidět! Stačí zvednout telefon, napsat na facebook,mail a dohodnout se... 

A dostanu to objetí? Prosím? Můžu si o něj říct?

Nějaké fotky.... a na konci video,naše píseň..
Byla jsem za břišní tanečnici...

all4all.blog.cz
Podřízla jsem Samuraje jeho vlastním mečem...


A jedeme do finále...

14. května 2010 v 20:46 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Držte si klobouky, horská dráha se pomalu rozjíždí... Poodpadaly nám nematuritní předměty - francouzština, španělština, matika, někomu účetnictví, právo. Na cesťák už ti, co mají uzavřeno, taky nemusí. Člověk se na to těší, že bude konečně chodit dřív domů a nebude se otravovat s nudnými předměty, ale ono nic. Dvakrát jsme tento týden končili ve čtvrt na 12... Jistě, je to fajn. Ale depresivní. Přijdete domů a musíte se učit na další test. A pořád dokola. Uzavírají se známky, blíží se maturita. Všechno to vyčerpává. Ve středu jsem na dvě hodiny odpoledne usnula. Moc to nepomohlo. Chodím spát pozdě. Ve škole pospávám v hodinách. Zejména angličtině. Těšíte se na víkend, ale zase se musíte učit. Nebo byste měli. A já se učit budu. Zopakuju si první půlku otázek z cesťáku (druhou jsem se učila na čtvrtek,losovali jsme, dostala jsem 1), tu půlku z dějáku, co bych měla teoreticky umět, taky bych si měla projet češtinu a ještě zemák, těch 5 otázek na kraje ČR, co bych teoreticky měla umět, protože jsme dneska psali písemku, ale vykašlala jsem se na to a nic si z toho nepamatuju, ani z minula.
V úterý jsme byly instalovat tablo. Jo, tak pozdě. Byla to sranda. Dala jsem si o výlohu tak do hlavy, až se otřásla celá budova. Lepila jsem hlášky, připíchávala název školy, taháky, lepila písemky, instalovala pohledy,mapu a lodičky. Holky přidělávaly fotky na nástěnku a pak mě z venku buzerovaly, jak to správně postavit. Na konci článku najdete fotky a možná i nějaký hlášky:)
Nějak cítím, že jsou to poslední dny. Poslední pátek. Už nikdy takhle nebudeme s kámoškou stát před jídelnou a kecat, drbat, rozebírat události posledních dnů. Jistě, ještě příští pátek. Ale to je poslední zvonění. V pondělí ani nejdeme do školy. Ne, že by mi to vadilo. To ne, mám víc času (na učení,jistěže). Ale je to depresivní. V úterý zase jen čeština. Ach, a jedna angličtina. Tento týden jsme měli v úterý 6 hodin češtiny.
Taky si uvědomuju, že už nikdy nebudu mít tu strašnou otravnou hodinu matematiky. Ani účetnictví. Nebudu tupě zírat na tabuli a nechápat a "nenápadně" se věnovat jiné činnosti. Ani ze sebe horko těžko nebudu plodit francouzskou nebo španělskou větu. Alespoň ne na téhle škole. Ani neusnu v hodině práva. 
Myslím, že teď je ta pravá chvíle napsat článek na rozloučenou a dát tak good bye školním studentským stránkám a celé škole...

Fotky (na konci i fotky z tabla a ukázka hlášek)
Proces chystání...
all4all.blog.cz
První hotová věc


A v záloze už na mě čeká jen ústní část...

9. května 2010 v 1:00 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
all4all.blog.cz
Praktická maturita proběhla tento týden. Jak ta písemná část, tak ta ústní, což je provázení maturitní komise coby skupiny turistů. Písemná část se skládá z deseti úloh - Výpočet nemocenské, odpisů, mzdy, sociálního a zdravotního pojištění, hospodářského výsledku, rozvahy, deníku, kalkulace zájezdu, korektury obchodního dopisu a sepsání pracovní smlouvy. Téma na provázení pro naši skupinku znělo "Po stopách Leopolda Hilsnera". Už je opraveno účetnictví a ekonomika. Překvapila jsem. Pozitivně. I sebe. Překvapila mě ovšem i míra podvádění. Jistě, už z písemné z jazyka jsem věděla, jak snadné je podvádět. Tak jsem si říkala, že teď to bude nutné. Jenže ještě v neděli se mi ten malý taháček z kalkulačky smazal. Vykašlala jsem se na to. Něco vím. Účtování prostě není moje silná stránka, aspoň ten bodík abych měla, doženu to na ostatních částech. Jaké bylo moje překvapení, když moje kamarádka vytáhla z tašky tahák na pracovní smlouvu, rozměrem se téměř rovnající sešitu velikosti A5... Ona? Ta šprtka? Ona má tahák? No tak to mi řekněte, kam to spěje... Jistě, vůbec se na něj nepodívala, protože se to celé naučila nazpaměť, ale i tak (proč si to teda psala? Co kdyby jí nějaké slůvko vypadlo a ona to neměla slovo od slova!). Bála jsem se jí zeptat na jediný účetní případ, aby na mě nevyjela, že se musí soustředit. Seděly jsme totiž vedle sebe, všichni si radili... A najednou slyším...: Spočítej mi čekací čtvrthodiny. Co prosím? Špatně jsem slyšela? A tak jsem spočítala. Vyšly mi jinak než jí. Jí letos nevyšly ani jednou dobře. Tak nevím. Ale pak jsem si dodala odvahu a řekla jí, ať mi tam položí svůj deník, abych si mohla opsat podobné případy, něco bylo dokonce stejné. A pak jsem opsala i část smlouvy, teda ne celou, protože tam psala i to,co jsme se neučili. Ale zjistila jsem, že holky si to navzájem vyměňovaly, aby si to zkontrolovaly. Ovšem pak tam měly stejné chyby.. Jejich problém.. 
Odpoledne jsme šly do půjčovny kostýmů, půjčit něco na tu praktickou. A pak jsem dělala co? Nevím. Večer jsem se naučila jeden text. V úterý jsem nemusela do školy, vstávala jsem v 9 hodin, nasnídala se a začala dávat dohromady itinerář. Naučila jsem se půlku příspěvku, naobědvala a jely jsme s holkama do Polné, projít si trasu a doladit poslední věci. Přijela jsem strašně zdeptaná. Musely jsme přeorganizovat příspěvky. Nevěděla jsem, co budu říkat, až budeme stát pod kopcem a sledovat vraždu.. Nevěděla jsem, co budu říkat, až přijdeme na místo činu a bude tam ležet mrtvola. Byla jsem z toho nervózní. Byla jsem unavená, promrzlá, mokrá, bolelo mě koleno. Usnula jsem na stole. Pak se vztekala. Přepsala seznam, jak půjdeme po sobě,rozeslala to. Doučila jsem se poslední příspěvek, všechny je odříkala sobě, tátovi a ségře, což ještě odposlouchával jeden kluk. Udělala jsem diplomy, vytiskla je, nachystala si věci a pořád si opakovala,že to přece umím. Nespala jsem, pořád jsem se budila a modlila, ať už je ráno. S úlevou jsem vstala, byla jsem protivná, nervózní, že kámošce přijede pozdě vlak, já budu muset zavolat R., aby pro ni ředitel přijel. 
Mamka se ségrou jely se mnou, psychická podpora. Jely jsme pro kámošku. Odříkala jsem segře všechny svoje příspěvky. Vždyť to umím! Nasedly jsme do auta, vracely se ještě po důležitou věcičku. Vlak přijel včas. Do Polné jsme taky dojely v čas. Holky už tam byly, dvě i s maminkama. Dovezly spoustu jídla na židovské ochutnávky. Přijela třídní. Přijela dvou třetinová maturitní komise a ředitel. Začal vtípkem. Abych ho pochopila, musel mi ho vysvětlit. Prý jestli mám v kapse cihlu. Uvolnila se atmosféra, byla jsem klidná. Byli překvapení z jídla, nadšeni.
A mně už nebaví to popisovat. Všechno šlo v klidu. Potkali jsme Anežku. Viděli její vraždu:
"Přece tady nemůžeme jen tak stát! Nemůžeme nechat zabít mladou holku! Pojďme ji zachránit!"
 "Nemůžete přece změnit její osud."
Na místě vraždy ležela mrtvola, krvavá, všude samé cáry. Komise byla v šoku. Já skoro s úsměvem popisovala, jak se to stalo. Bavilo mě pozorovat jejich znechucené výrazy. Mohli si zapálit svíčku. Cestou zpátky hledali důkazy,dostávali za to peníze.
V synagoze byl žid a hebrejsky se modlil. 
Díky ředitelovi jsme si vyslechli spoustu historek. 
Hlavně ta atmosféra. Ty vtípky u oběda. Všichni se bavili na můj účet - mamka, učitelky, ředitel. Smáli jsme se. 
"Tak to byl podraz! Už si ke mně na obědě nikdy nesednete! A pořád do mě rejete."
"A vždyť vy si taky ráda rejpnete!"
Ach.
Odpoledne taky vtipné, byla jsem se podívat na další skupinku. Ošklivé. Ale mně nepřísluší je hodnotit. Užívala jsem si hezké odpoledne. Hezký den. Ty vtípky.
A večer pařba. O půl 12 jsem byla dovezena domů. Neuměla jsem nic na zítřejší písemku z češtiny. Nešla jsem na nultou a snažila se to přečíst. Bojovala jsem, abych neusnula a aby se mi nerozskočila hlava. Vyhrála jsem. Pospávala ve škole.
A zase ty vtípky.
"Nedívejte se na mě, vyndejte si sešit a pište si!"
"Ona nemá sešit."
"To nevadí."
A znova. "Přestaňte se na mě dívat."
I odpoledne.
"Mně to baví."
"Já vám to vrátím. První týden v červnu."
"Já vím."
She gave me a lift. Bylo to vtipné. A ten medvídek... Měla jsem se zeptat, jestli mi ho půjčí k tý maturitě. Aby se ten sen splnil. Don't drive faster than your angel flies.
Přepadá mě melancholie, smutek z konce školy. Ach. Ukápne mi slza. Bojím se.
Ich habe Angst, dass ich sie nie wieder sehen werde. On est trist.
Tohle měl být krátký článek. Tak asi není... 
Na fotce je Anežka Hrůzová, ztvárněná naší herečkou.

Kolekce fotek "Proč všechno krásné musí odejít"

1. května 2010 v 21:28 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Jsou to fotky, o kterých jsem včera mluvila. Fotky, které jsem fotila na tenhle dizajn. Jsou princeznovské, dětské, naivní. Nečekala jsem, že se dokopu tak rychle je sem dát. Ale jistě - místo toho, abych se učila na praktickou maturitu to velice ráda udělám. No co, trochu odpočinku. Dopoledne jsem totiž byla na Scio testech. Děsnej vopruz, nudila jsem se. A bylo to těžký. A odpoledne tak nějak od ničeho k ničemu. Ale spočítala jsem spoustu příkladů na výpočet mzdy a nemocenské.
Zpátky k fotkám. Jsou krásné. Jsou úžasné. Jsou fascinující. A především - jsou moje. A mně se líbí. I když nejsou dokonalý. Ale po dlouhý době mám pocit, že se mi něco povedlo. Ano, jsou hodně růžové. Růžová mi občas leze už krkem. Ale to je ta naivita. Ten symbol. Konec mého dětství, které jsem si už tak dost prodloužila. A budu se o to snažit nadále. Jenže se musím chovat dospěle, pokud chci přežít.  A už dost. A nejsou upravované.
Nejvíc se mi samozřejmě líbí asi ta předposlední a poslední. A taky spousta těch mezi nimi. 

1. Modrá. Pěkná. Moje korunka a úžasné brýle jako suvenýr aus Berlin. 

all4all.blog.cz
2. Podobná té v záhlaví. Násilí a naivita, nevinnost. Korunka a zbraň. Růžová a černá. Připomíná mi to takové ty rockové princezny. A to se mi líbí.