Červen 2010

Hravé jako kotě

27. června 2010 v 18:12 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
V pátek jsem byla u kamarádky. Má koťátka, už dlouho, ale kvůli maturitě a dalším věcem ještě nebyl čas se tam vypravit. Tak konečně. Jsou nádherná, hravá, sladká, k sežrání. Roztomilá, úžasná, perfektní. Chci je domů, ale aby zůstali takhle maličký. To rezavé je Edudant a to mourovaté Francimor (Jména dostala během svaťáku...)
Ještě pořád nejsem na svém počítači, takže se budete muset spokojit pouze s touhle jednou (dvěma) úžasnou fotkou.

all4all.blog.cz

She took her breath for the last time...

26. června 2010 v 18:04 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
...and then she passed away. Forever. She won't come back. Never ever again. My dear granny. My grandma. Poor her.
I hope she left in peace, without a pain.
I wish I had a candle here. I have to get a white candle and she could leave. I have to say good bye and see you in another world, in tens years. In fifty or sixty.
all4all.blog.cz
Odpočívej v pokoji, babičko.

Je to jako bych měla mentorku...

24. června 2010 v 20:28 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Chtěla jsem se rozepsat, ale nevím, kolik mám času. Nejsem na svém počítači a tlačí se tu zástup.
Čtu knížku. Škola noci. Slyšeli jste už? O té upírské (vampýrské) akademii. Označená, Zrazená, Vyvolená. Další zatím česky nevyšly. První díl jsem zhtla rychle. Druhý ještě rychleji. Každé mládě (teenager, který byl označen a měnil se v upíra) dostalo po nástupu do školy svého mentora. Hlavní hrdninka Zoye dostala jako mentorku nejvyšší velekněžku, Neferet. Chovala se k ní jako matka, byla mladá, milá, starostlivá, citlivá, emotivní. Soucítila s ní, byla jí kamarádkou, učitelkou. Poznala, když se trápila, na co myslí (pomiňme fakt, že měla trochu nadpřirozené schopnosti). Prostě mi to celé připomnělo moje vztahy s učitelkami. Teda hlavně s R. Jak mi vždycky pomáhala, chovala se ke mně jinak, než k ostatním. Donutila mě k věcem, který bych jinak neudělala. Stipendium, zahraniční kurzy, olympiády, maturita, další aktivity... Psychická podpora, kurzy pozitivního myšlení, moje Sluníčko. Ví to. Jsem jí vděčná. A taky jsem si vzpomněla na základní školu. Prostě jsem tam musela vyrazit a doufala v náhodu, že ona učitelka, která mi byla "mentorkou", přestože je stále na mateřské, se tam třeba zrovna ukáže. Štěstí jsem neměla. Byla jsem tam v pondělí a středu, ona tam byla v úterý. A v tom rozjívení a ve zmatku těch pocitů jsem si na ní vzala mail. A dneska jí napsala.
Prostě ta knížka ve mě vyvolala vzpomínky a pocity. A ve druhém díle se ukázalo, že ona velekněžka, Neferet, je vlastně zlo. Zabolelo mě to. Jednak mi byla sympatická jako postava. A jednak jsem se s tou situací ztělesňovala.  Třetí díl bohužel není na internetu v češtině. Našla jsem ho jenom v angličtině. A tak teď hltám třetí díl v angličtině. Další zatím v čj nevyšly. A tak to budu muset přelouskat.
Potřebuju napsat ještě jeden mail. R. Nechtěla jí psát. Ale asi bych jí měla říct, že mě vzali. Na VŠ. A vylíčím jí svoji depku minulý týden, aby měla no, ehm, pocit vinny. Já vím, je to hnusné. Ale co.
Tak zatím. Dneska bez fotky, žádná tu není.

Sluníčko tam bude bydlet s vámi

15. června 2010 v 14:31 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
... v tom žlutém pokojíku. Neplačte, princezničko!. Dobře, nebudu plakat. Teď jsou to slzy radosti. Jak málo stačí k tomu mě rozbrečet...
Dobře, poslechnu. Zvládneme to. My. Společně. Protože vy mi pomůžete.

°°°°°°°°°°
Měli jsme velkou ŠECR  Goodbye party. Byl to super, jen tam opět nebyli všichni, co jsem chtěla, od spolužaček = kamarádek po učitele. Zábava, tancování, alkohol, buřty, táborák, smích, krušná rána, bolehlav, 38°C, špinavý rybník, bouřka, vyhořelá elektrika. A hlavně, můj politý mobil pivem. Nešel. A v něm všechny smsky. Depka, slzy, kvůli všemu. Poslednímu půlroku. Nakonec jsem se k nim dostala. Ale už mám nový. Dotykový, byl levnější, než normální. Gold design, limited edition.
°°°°°°°°°°

Jednou jedinkrát jsem si k babičce nevzala foťák a zrovna všechno kvetlo. Nadávala jsem si. Můj mobil (teď už bývalý) má rozlišení pouze 2mpx, takže kvalita nic moc. Přece jenom se dá vybrat něco pěkného.
Vybrala jsem pampelišky, odkvetlé.

all4all.blog.cz


Pomaturitní život mě baví. Až na pár vroubků

10. června 2010 v 12:36 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Začaly mi prázdniny, ale já se skoro ještě nezastavila. Nechápu to. Pořád někde lítám, něco zařizuju. Jako pako.
Minulý čtvrtek dopoledne jsem měla volno, odpoledne jsem strávila s kámoškou opakováním otázek.
V pátek jsem šla do školy, podporovat zbývající maturanty. Zkazilo mi to náladu, měla jsem zůstat doma... Stejně si pořád myslím, že na čtyřku to uměla.. Odpoledne jsem uklidila v pokoji a večer jsme šly s kámoškou na pivo. Ve 12 jsme se rozhodly, že se půjdeme opít domů,otevřely si šampaňský a dívaly se na infantilní seriály jako Jonas a různé klipy. Spát jsme šly v 5, už bylo světlo.. Dopoledne stejná činnost, odpoledne jsme vybraly dárek pro kámošku a já vyčerpáním padla. Když se mamce povedlo donutit mě najíst se, zase jsem šla pryč, s jinou kámoškou a jejíma sestřenkama. Skončily jsme na oldies disco. 
V Neděli jsme šli na oslavu, v pondělí jsem šla ráno do školy. Už to bez ní nemůžu vydržet:-) Nesla jsem R. kytičku, jako poděkování (mamka rozhodla) a skoro hodinu jsme si povídaly. Pak jsem šla do města, sešla se s kámoškou, dala si zmrzku a šly jsme na předávání maturitních vysvědčení. Pak jsme šly s kámoškou a jednou učitelkou na kafe a ona nás pozvala na panáka. Letěla jsem domů, rychle se najedla a letěla do nemocnice za babičkou, kde jsem měla sraz se sestřenkou. K večeru jsme šly ještě s jejím přítelem-němcem na pivo, v 9 jsem zalehla mrtvá.
V úterý zase do školy, ještě s klukama, pozvat učitele na večírek. Pak jsme se jeli podívat na tu chatu, odpoledne jsem měla asi 2 hodiny volno, pak jsme jely s mamkou do Budějic. Včera jsem tam měla přijímačky, daly jsme si oběd,koupily kalhoty a tílko a odpoledne jsem se opalovala.
Dneska jsem byla ve městě, sundat tablo. Odpoledne musím uklízet, balit, nakoupit chlast. Zítra jedeme na chatu, na celý víkend. Rozlučkový večírek.
V mezičase uklízím na blogu. Aby byl více autorský.
Vím že tenhle článek nestojí za nic, ale jsem nasraná. Teda už ne. Jen mě to mrzí. To je fuk. Tak já jdu, ať něco udělám, než přijede mamka...
all4all.blog.cz
 Tyhle kytičky byly foceny o svaťáku, s jediným cílem. A líbily se. Věřím tomu. Chci.

Tak teda maturantka...

3. června 2010 v 10:00 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby

all4all.blog.cz
Stalo se to včera. Zvládla jsem to z něčeho líp, než jsem čekala, z něčeho to mohlo být lepší. A z něčeho jsem ráda, že vůbec:) 
Český jazyk 3, Ekonomika 3, Anglický jazyk 1, Cestovní ruch 1, Německý jazyk 1, Praktická část 1. Jsem dobrá. Vytáhla jsem si Moliéra, bohužel jsem si na potítku zapomněla nachystat jeho život a díla. Na díla jsem si nevzpomněla. Gramatická část byla docela dobrá. Ale nepoznala jsem doplněk. Ekonomika - obchodní společnosti osobní. Hrůza. Zatmělo se mi před očima. Ale můžu prý mluvit i o kapitálových. Díky, to mi fakt pomůže. Trochu to tam ze mě páčily, no...:) Z angličtiny Food and health. Máme to podle nový maturity, takže to byla pohoda. Na začátku jsem z toho udělala komedii:) Z cesťáku jsem si vytáhla co jsem chtěla, 19. Byla to jediná otázka, u který jsem ve všech 3 předmětech věděla, že ji umím. Zemák Rakousko a Švýcarsko, děják Habsburkové, cesťák venkovský CR, dějiny CR do 19. století a společenský protokol průvodce. Trochu jsem se tam zamotala do zdravení,ale aspoň se komise smála. Z němčiny jsem tam měla Wohnen, Reisen, Beruf und Arbeiten. Děs a hrůza. Prý to nebylo zábavný. Podle R. Nudila se. Hlavně, že se pořád smála. Prý proto,že já jsem se nesmála. To kecá. No ale hlavně, že mám jedničku:) A při cesťáku mi prý zase naskákaly fleky ve výstřihu:D
Měla jsem s sebou maminku, byla se mnou i na češtině, poslechnout si to. A taky jsem měla půjčenýho medvídka, Berliner Bär, od R. :) Málem jsem ho rozmačkala:)
Teď se dám do úklidu blogu, aby byli všichni spokojeni a pak bych mohla uklidit pokoj, všude jsou otázky a papíry. 
Ach, jak je to smutné...