na Blog.cz

Chtěla jsem se rozepsat, ale nevím, kolik mám času. Nejsem na svém počítači a tlačí se tu zástup.

Čtu knížku. Škola noci. Slyšeli jste už? O té upírské (vampýrské) akademii. Označená, Zrazená, Vyvolená. Další zatím česky nevyšly. První díl jsem zhtla rychle. Druhý ještě rychleji. Každé mládě (teenager, který byl označen a měnil se v upíra) dostalo po nástupu do školy svého mentora. Hlavní hrdninka Zoye dostala jako mentorku nejvyšší velekněžku, Neferet. Chovala se k ní jako matka, byla mladá, milá, starostlivá, citlivá, emotivní. Soucítila s ní, byla jí kamarádkou, učitelkou. Poznala, když se trápila, na co myslí (pomiňme fakt, že měla trochu nadpřirozené schopnosti). Prostě mi to celé připomnělo moje vztahy s učitelkami. Teda hlavně s R. Jak mi vždycky pomáhala, chovala se ke mně jinak, než k ostatním. Donutila mě k věcem, který bych jinak neudělala. Stipendium, zahraniční kurzy, olympiády, maturita, další aktivity... Psychická podpora, kurzy pozitivního myšlení, moje Sluníčko. Ví to. Jsem jí vděčná. A taky jsem si vzpomněla na základní školu. Prostě jsem tam musela vyrazit a doufala v náhodu, že ona učitelka, která mi byla "mentorkou", přestože je stále na mateřské, se tam třeba zrovna ukáže. Štěstí jsem neměla. Byla jsem tam v pondělí a středu, ona tam byla v úterý. A v tom rozjívení a ve zmatku těch pocitů jsem si na ní vzala mail. A dneska jí napsala.

Prostě ta knížka ve mě vyvolala vzpomínky a pocity. A ve druhém díle se ukázalo, že ona velekněžka, Neferet, je vlastně zlo. Zabolelo mě to. Jednak mi byla sympatická jako postava. A jednak jsem se s tou situací ztělesňovala.  Třetí díl bohužel není na internetu v češtině. Našla jsem ho jenom v angličtině. A tak teď hltám třetí díl v angličtině. Další zatím v čj nevyšly. A tak to budu muset přelouskat.

Potřebuju napsat ještě jeden mail. R. Nechtěla jí psát. Ale asi bych jí měla říct, že mě vzali. Na VŠ. A vylíčím jí svoji depku minulý týden, aby měla no, ehm, pocit vinny. Já vím, je to hnusné. Ale co.

Tak zatím. Dneska bez fotky, žádná tu není.