Srpen 2010

Verwirrt

31. srpna 2010 v 2:00 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Má to být můj deníček, bez ohledu na to, kdo to bude číst. Chtěla bych to umět, psát tak,aniž bych se ohlížela na to, co komu dojde, co si kdo bude myslet, co v tom kdo bude hledat,koho v tom kdo bude hledat.
Odpoledne jsem toho měla v hlavě tolik. A pak mi tam vlezly ty písničky.Pořád dokola. Kdo za to může? Kdo mě "donutil" poslechnout si to? Jak to, že jsem si sama od sebe hledala písničky a stahovala? Písničky od někoho, z koho jsem si tropila žertíky, učitelům a mamince nadávala, když to přitáhly? Stalo se. 
Mám pocit, jako bych spadla do nějakého hlubokého sudu a čas od času někdo vytáhl žebřík a přiklopil víko. Tam nahoře si ze mě opět tropí špásy. Myslela jsem si, že jsem z toho sudu utekla, že jsem je převezla. Omyl. Posledních pár dní si to nemyslím. Pořád tam jsem. A ještě k tomu mě to tam nutí psát trapné, kýčovité a sladkobolné veršíky. 
Ráda provokuju, svádím, motám hlavy, komukoliv, na počkání. Nějak se mi to vymklo z rukou. Buď někdo zamotal hlavu mně, nebo je klidně možný, že jsem si jí zamotala sama.
Vzala bych si pastelky, spoustu barviček a kreslila si sluníčko s deštěm a barevné proužky. A na konci poklad. 
~~~
Mám náladu na focení, ale jsem líná. A nejde mi to. Jsem bez nápadu. To focení na tom jednom místě, jak jsem říkala, šlo by to? Vím, že jsem psala... ale to už je fuk, to bylo včera/předevčírem. Čteš to tu? Asi čteš. Kdy máš čas?
~~~
Mám divnou náladu. Takovou temnou. Ale laděnou na romantično. Poslední dny (týdny) mi teda dávají zabrat...
~~~
Chybí mi někdo, komu bych se mohla vplížit do náruče a jen tak sedět a nic nedělat. Někdo, kdo by ke mně přišel a objal mě, dal mi pusu a třeba donesl malý dáreček. Chybí mi někdo, komu bych mohla jen tak napsat pěknou smsku, s veršíkem, s obrázkem.
Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti jí dát. Řekla Johanka. Mám v sobě tolik lásky a nemám komu ji dát. Řekla Slečna Zvědavá. Jsem zvědavá, jestli přeberu. Jako moje matinka, která nakonec stejně skončí zase tam, odkud teďka utíká.
Víte co, v podstatě bych si mohla vybírat. A asi vybírám. Stylem ne, ne ne, ne. Tohle je moc vlezlý, moc hodný, moc slušný, moc od rány, moc nevychovaný, moc blonďatý, málo ukecaný. Tohle je moc okatý a ... ách,už zadaný. Smůla. Hmm a co jako? Začneme si hrát? Na uzdičku ho utahovat? Jak řekli v Přátelích, oční soulož? Dráždivé fotky. Oblíbené hry. Chytají se. Všichni. Malý, velký,x y. Povyražení, když se partner nedívá. A co třeba pozorovat oba najednou a sledovat, co se bude dít? Jůů. Jenže ouha. Hru začínám sice já, já mám navrch. Ale taky končím jako ta ublížená, protože hra přestane být hrou, mně se zasekne brzda a jedeme z kopce závratnou rychlostí, zrychlujeme, a dotyčný si jede do kopce,zpomaluje a ve chvíli, kdy se máme zákonitě setkat šlápne na plyn, zařadí pětku a je fuč. Já narazím do stromu, protože ta brzda se většinou neodsekne a pak se z toho vylízávám.
Blah. Kam jsem se to dostala? A co to tady plácám? Shit. Jedna velká sračka. Když šťouráte do hovna, bude ještě víc smrdět. A pak že půjdu dneska brzo spát. Když mě to tak bavilo...
Jeden můj koníček je utápět se ve vlastní šťávě. A že jí občas je dost. Jsem asi psychicky labilní. Motá se mi hlava a skoro nevidím. Měla bych jít spát.
all4all.blog.cz

Zugspitze, nejvyšší hora Německa

30. srpna 2010 v 21:18 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
Další svůj výlev odložím na jindy, report se mi taky psát nechce, tak začneme fotkama a pěkně od konce, posledním dnem. Vyrazili jsme na nejvyšší horu Německa, ovšem z té rakouské strany, protože to je levnější. Počasí se nám nevyvedlo a nahoře byla pěkná mlha. A to tak, že je celá bílá fotka. Takže jsme nic neviděli. Pak dokonce začalo i pršet. Zima taky byla, teplota klesla pod 10°C. Docela rozdíl, když vezmu v úvahu, že den předtím jsem na túrách chodila v podprsence... No nic. Tady jsou nějaké fotky z Zugspitze, hlavně teda z lanovky:

all4all.blog.cz

Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu. Nepochopil to.

29. srpna 2010 v 2:07 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Přemýšlela jsem, jestli mi to nachlazení na dovolené za to špásování stálo. Brala jsem to z jakékoliv stránky, ale nemohla jsem se dobrat správného konce. Správného v tom smyslu, že bych si měla říct, že nestálo a příště se v takové zimě budu po venku pohybovat jen teple oblečená a nebudu se tam obnažovat. Jenže jsem k tomuhle závěru nedošla. No a co, tak mě prostě bolelo v krku a měla jsem malou rýmu. Vadí to v užívání si dovolené, chození po památkách a po Alpách? Ne, nevadí, ničemu to nebrání. Užít si a odkopnout. Pardón, oprava. Užít si a být odkopnuta. Vlastně jsem nebyla odkopnuta. Je to přece domluva. Nic po něm nechci. No tak jo, chci, trochu. 

Návrat toulavé cérky...

28. srpna 2010 v 7:34 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Ano, jsem doma. Po takové době... Měla bych spát. Nechce se mi. Měla jsem tolik myšlenek, co chci říct... A nevím nic. Chtěla jsem se moc kouknout na fb, jestli tam třeba nebude od někoho zpráva, ale prd. Vlastně, zjistila jsem, že jedna má ztracená kamarádka z Německa si založila FB. Neslyšela jsem o ní dva tři roky. Fíha.
Zjistila jsem, že jsem naivní trubka. Říkala jsem si, že je dobře, že hned po táboře jedu za hranice, že nebudu na netu, nebudu v kontaktu s lidma, se kterýma bych neměla být a budu v pohodě. Takovou odvykací kůru jsem dlouho nezažila. Tak strašně jsem toužila být někde jinde, s někým jiným. I ty neustále stejné opakující se hory a tirolské domečky by mi snad přišli krásný. Až jsem to v úterý nebo kdy nevydržela a večer, když se slavily mamčiny narozeniny jsem toho víc vypila a napsala smsku. Zůstala nepochopená. Když jsme se dostali přes jazykovou bariéru, přišla mi smska co jsem tím jako chtěla ale říct. Radši už nic. Možná můžu být ráda, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. 
Každý cigaretový dým a zápach/smrad ve mě vyvolávají vzpomínky. Chtěla bych věřit všem těm řečem, ale rozum mi říká, že bych neměla. A říká mi to i moje sestra.. Aspoň jedna část aby byla pravdivá... I když na druhou stranu snad i věřím tomu,  že je. Přece jen, nikdo nemá chuť se s nima družit jako já a všichni věří těm řečem o tom že je .. . Taky jsem tomu věřila. Ale to mi v ničem nebrání přece.
Blog přestal být anonymní. Opět. Kdyby se některé info dostaly tam kam nemají, mohl by být průšvih.
Vždycky se seru tam, kam nemám. Do vztahu, do kterýho nemám. Vždycky jsem ta druhá, chci něco, co mi nepatří a co nemůžu mít.
Začalo to tenkrát,v devítce... Ale to už je zapomenuto,dohodnuto. Ještě na konci školního roku bylo moje srdce plné. V polovině července se tam začal dobývat někdo další, a možná by i uspěl, ale jako blesk z čistého nebe se objevila jiná osoba, která moje srdce rozpůlila a tak tam byli dva lidičkové. Chudák neuspěl a byl odkopnut. Srdce ale nápor nevydrželo a tak se roztrhlo a všechno se z něj vylilo. Úspěšně srůstalo, ale do těch spárů se podařilo vlést další osobě, která ho naplnila. Srdce asi špatně srostlo, protože těma švama to zase všechno uteklo. A možná je to tak dobře. Nechám si to zase na příští rok. Snad. I když by to nemělo být. Každoroční droga. A tak je srdce prázdné. Asi se vrátím k původní verzi. Kecy.
Asi ten článek měl být o tom, jak jsem se měla v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Ale koho to zajímá. Někdy příště.
Měla bych jít spát. Píšu to víc jak půl hodiny.
Prostě jsem doufala že... ach jo. Vím, že to je nesmysl.

Zvěřinec tábora

25. srpna 2010 v 8:00 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
Aneb kočky,psi, koně, králíci. A já. 

Mášenka, fenka, štěňátko, majitele tábora

all4all.blog.cz
Roxy, fenka, sourozenec policajt, patří majitelce nedalekého ranče, kam se chodí rajtovat

Kašna na Kamenickém náměstí

22. srpna 2010 v 19:00 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
Noční procházka z tábora do Kamenice nad Lipou, někdy večer. Ano ano ano,líbí se mi to :P Všude tma, jen kousek dál týpci, co kouřili trávu...
all4all.blog.cz
P Ř E D N A S T A V E N O

Vodní dýmka

20. srpna 2010 v 21:12 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Tak jsem dneska přijela z tábora. A za chvíli jedu na zájezd. Huhu. 
Zvědavé prsty. Alkohol. Spaní. Urážky. Narážky. Hlody a hlášky. Jazyk. Cigarety. Klíče. Rozmazlenci.Povlečení. Balíčky. Pchá. Radši nic. Čtenáři jsou zvědaví. Šla jsem spát ve čtvrt na pět, asi. Vstávala v osm. A za chvíli odjezd. Supééér! Nechce se mi nic psát,teda chce,ale bojím se, abych neřekla něco, co nemám. Takže pět fotek z vodní dýmky.
Ignorujte gesichty a neduchaplnost článku...

all4all.blog.cz

Na skok sem a zase zpátky

16. srpna 2010 v 8:45 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Ahoj. Jsem doma. Ještě asi tak hodinu, dvě. Změna plánu. Včera nás měly vystřídat další překladatelky. Přijela jedna, po poledni ještě druhá, třetí zapomněla. Takže jsme se dohodli, že pojedu domů, dneska ráno si vyzvednu pas a mamka mě odveze zpátky. A už jsem se dozvěděla, že pojedu odpoledne do Hradce :D Vtipné :D Ale jsem ráda, chci tam jet, baví mě to. A taky... :P
Tenhle týden byl úplně super. Uteklo to neskutečně rychle. Smích, smích, smích, slzy, alkohol, německá vybíjená, intriky, zvrácené vztahy, doutníky, bouřky, mentolové cigarety, koně, alkohol, promočené oblečení...
V pátek jsme se  vypravili do Kamenice na bowling (jen chlastat). Posilnili jsme se na cestu vodkou s džusem, vzali ještě flašku do ruky a šly. Objednali si rum s kolou a že půjdeme s kámoškou a s kámošem pro ochucené, nejlépe jahodové, cigarety. Další dva na nás čekali. jenže nikde nic nebylo, prošli jsme všechny hospody a došli na benzínku kousek za kamenicí. tam jsme sehnali mentolový. A najednou průtrž jako kráva, bouřka, voda se valila po silnici, my mělil 2 deštníky pro 3 lidi, byli jsme za městem, všude tma, stromy, uhodil blesk a ... "Ty vole to je 300 m od nás!" Výkřik, smích, úprk. Než jsme došli do hospody, byli jsme promočení na kost, ponožky ždímali a nejhorší je, že ani nekouříme, jen tak prostě občas:D Voda z nás kapala, no sranda. Pak ještě cesta do tábora... tam z nás měli všichni srandu:D Ještě včera jsem sušila peněženku.
Takové objetí, jaké jsem minulý, možná už předminulý, týden dostala, jsem ještě nezažila. Pevné, vřelé, opravdové. No nic,jdu.

http://img3.rajce.idnes.cz/d3/3/3809/3809053_cbbe0e4fcee27d24cb4bafe55a67ce18/images/DSCN4913.JPG

Never been kissed by you

10. srpna 2010 v 12:00 | Slečna Zvědavá |  Stojím modelem
Tak tuhle fotku jsem fotila a upravovala někdy na jaře,možná v dubnu. Ale pak jsem na ni zapomněla a nedala ji sem. Ale nerada bych vás o ni ochudila. Ne že bych vás tak zajímala já,ale celkově mi to přijde zajímavý.
Upíři se dělají nejjednodušeji (rozhodně líp, než andělé). A pak ten zbytek tý fotky se mi taky líbí, i to písmo. Původně jsem to měla někde jako brush, ale nelíbilo se mi, jak to bylo udělaný, tak jsem si to udělala sama. A ty stromy tam.. No nic, už to tu zapáchá tou samochválou...:)
all4all.blog.cz

Dopis č. 15

6. srpna 2010 v 21:10 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Má milá Neznámá!
Jak je to dlouho, co jsem se naposledy ozvala? Snad věky. Teď nadešla chvíle, kdy je to snad nutností. Nemám si s kým promluvit,všichni mi lezou na nervy, nemám o čem mluvit.
Jsem na táboře a hodně času trávím na internetu, buď na mobilu, nebo tady na počítači. Zoufalství. Ale vysvětlím vám to. Týden před odjezdem jsem si za vás našla náhradu, má milá Neznámá. Víte to? Jasně že nevíte, máte jiné starosti. Aby bylo dost modrých růží, dost cukroví, místa pro hosty, aby zítra nepršelo a byl to krásný svatební den. Quatsch. Všechno je Scheisse. Ale celkem jde o merde. No co. Jsem zmatená. Snažila jsem se vás dostat z hlavy. Snad se mi to povedlo. Snažila jsem se tam mít jen Berušku a šlo to, bez nějaké námahy. Miluju virtuální večeře, i když těch se člověk nenají. Vložila jsem do toho spoustu energie. Doufala. Naděje. Bolí. Jenže přece se nemůžete vzdát někoho, kdo je vaší součástí už roky. Proto moje naděje slábne. Nevím, jestli doufám. Bojím se. Bojím se, že přijdu o Růžovou Berušku. Nechci. Ale na druhou stranu bych radši slyšela "Sorry, nemám zájem" (v mírnější formě) než se trápit nad něčím čeho se možná bojím. Mám strach, že zklamu, že bude litovat. Vím, že to je špatně, že nevím, co chci. Ale kdo to skutečně ví? Za posledních pár dní jsem se naučila říkat, co si myslím, svoje obavy formlulovat do vět. Možná to je špatně. Chápete to, má milá Neznámá? Asi ne. Já tak ne.
Dopoledne jsem strávila vymýšlením svatebního přání pro vás. Je to ubohá, trapná rýmovačka. Čekám, až bude ráno a já to odešlu.
tenkrát, před pěti lety jsem čekala přesně na 12 hodinu, když se jedna paní učitelka vdávala. Nevypla si zvonění. Prý to je na videu. Nikdy jsem ho neviděla. To vaše, má Neznámá, mám ale slíbený. A vstaďte se, že jestli tohle někdo čte, okomentuje jen tuhle část, o zvonění během obřadu. Trapný.
Přeju si, aby tenhle tábor nikdy neskončil. Aby přijel Honza a byl tu s náma, aby to nebyl trojúhelník, aby byla Bianca šťastná i doma v Německu a ne jen tady, aby ji měl David doopravdy rád a jen to nepředstíral, protože jí nechce ublížit. Níkdo z nás nechce.
Přeju si ale, aby už tenhle tábor skončil a došlo na setkání s Růžovou Beruškou.
Loučím se, Neznámá. Chce se mi jít spát, ale nemůžu.

Pokud to nechápete, a já věřím, že to tak je, postavte se na hlavu, zvedněte jednu ruku, na noze si udělejte uzel a věřte, že ani pak nebudete nic chápat.

Poslední rok spolu

5. srpna 2010 v 10:00 | Slečna Zvědavá |  Non identifict work
A tak jsem udělala video. Už je to sice nějak pátek, ale tady ještě nebylo. Nic vám to neřekne. Hromada fotek z posledního ročníku jedné šílené třídy. Smutné písničky. Ani mě to nebavilo. Ani mě to nedojalo. Poslední video, který mě asi fakt bavilo, bylo z praxe z Berlína nebo ještě možná stužkovák. Ale ted jsem jen vybrala fotky a naházela to tam. Loni, když jsem dělala video od prváku do třeťáku, mě to rozbrečelo. tohle ne, i když jsem se snažila a dívala se na to několikrát. 
Je to dlouhý.


Fotky na tablo

2. srpna 2010 v 9:00 | Slečna Zvědavá |  Stojím modelem
Uvědomuji si, že jsem vůbec neukázala, jak děsně/strašně/úžasně/krásně/nemožně a kdoví jak ještě, vypadám na fotkách na tablo. Aspoň teda myslím. Dala jsem se do úpravy spousty fotek, upravovala jsem holkám fotky, občas i svoje. Originály jsou děsný, jako voskový figurky. Ale moje úprava je samozřejmě ženiální. (Přejděte to bez povšimnutí) A tak se tady můžete kuchat třema fotkama...

Sama samotinká...
all4all.blog.cz

Tahle ve mě prostě evokuje pocit zamračenýho deštivýho prázdninovýho dne...
all4all.blog.cz

Ta druhá,co jsem ji upravovala je možná lepší,ale tady mám svůj balonek!
all4all.blog.cz