Září 2010

Náročný vysokoškolský život

30. září 2010 v 19:32 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Včera jsem neměla sílu něco víc rozepisovat. Ne, že bych na tom dneska byla líp, snad ještě hůř.
Jen jsem k tomu zapomněla dodat vtipnou poznámku o tom, že bych si mohla dát inzerát, něco ve smyslu, že hledám průvodkyni po Budějicích :P :D Jenže já stejně nemám zatím čas ani chuť se někde courat. Mohla jsem se jít dneska kouknout s jednou slečnou do knihkupectví, jestli tam mají jednu učebnici,ale já radši šla jinam, že si koupím jídlo a pojedu "domů". Místo jsem hodině seděla na lavičce a kecala s kámoškou, kterou jsem potkala. Trochu jsem promrzla...
Dneska...sranda. Furt si tak nějak držím včerejší optimismus, jen asi umírám.
Měli jsme mít dvouhodinovku filozofie. Ta největší třída zase samozřejmě plná, pan přednášející vtipný sympaťák, jen absolutně netuším. A antická filozofie mi nic neříká...Bohužel je to dvousemestrální,takže podrobný. Prý se dostaneme tak maximálně do 19. století. Po půlhodině nás pustil. Jenže co s volnou hodinou, když je venku zima a není kam jít?  Tak jsme šly s jednou slečnou do prioru a pak jsme seděly ve škole na okně. Prý když budu chtít, půjčí mi sešit z biologie z gymplu. To teda budu chtít... Pak jsem šla na jinou budovu, kde jsem měla seminář Úvod do studia němčiny. Nářez. Teda...jako já mám certifikát B1. Děsila jsem se, když nějaký holky říkaly B2. A maximálně jsem se vyděsila, když dvě řekly, že mají C1. Ta ženská se jich ptala, co tam budou dělat. Asi tak... Dostaly jsme seminárku. Vytáhly jsme si papírek,tam jsou tři slova a máme je rozebrat. Nevím, co znamenají v češtině...
Když jsme to přežily, vydaly jsme se na dvouhodinovku AJ1, s Kanaďankou. Docela mě to bavilo, až na to skládání lavic do kruhu. Ale byla jsem ráda, když jsem zjistila, že rozumím. Dvě holky, se kterýma se bavím, na tom byly hůř. A to prosím strávily rok na jazykovce... A někteří docela koktali,občas jsem slyšela i chybu. Jo,přiznám se, mám z toho radost. Mrs. Helal nás opravila, když jsme řekli chybu, ale ne nějak hnusně. Taky jsem jednu řekla, když jsem představovala tu jednu holku a řekla jsem 'she likes reading book'. Tak se mě ptala jestli jednu a že tam teda má být books. Blbá chyba, ale jinak jsem mluvila docela rychle.
Pak přednáška Úvod do studia němčiny. Tam jsem se potkala s kámoškou,byla tam dokonce ještě jedna holka, o rok starší, co chodila k nám na pomaturitní,na jazykovku. A že prej mě zná... já jí nikdy neviděla:D Ona si mě pamatovala jak jsem loni dělala ve škole tu Vídeň... Ale fajn jsme pokecaly, ona o mě všechno věděla, jakej jsem cvok a tak.
Pak když nám ta ženská řekla, co všechno bude chtít,tuhle knížku, do příštího týdne nastudovat tyhle stránky (nikdy jí nemají) a na konci října test na nepravidelný slovesa a minim. 80% úspěšnosti, tak nám spadl hřebínek :D Jsme s Lenčou říkaly, že to je horší než R. :D
A pak ještě dvouhodinovka Jazyková cvičení z nj... Všichni úplně mrtvý, jeli jsme od 9 bez pauzy. Ale učitel je fajn, jmenuje se Pecka,fakt pecka :D Sympaťák, plný energie. Snad mě vyburcuje :D Po každým chtěl, aby se představil, ptal se,jak se máme a tak. Když na mě přišla řada, tak jsem začala rychle mluvit,jak se jmenuju, mám se špatně, bolí mě hlava a je to moc info :D Jedna holka řekla, že nemluví dobře německy:D Poznala jsem:D Jako někteří nerozuměli normálním věcem. Ale tak... taky jsem nerozuměla spoustě věcí v těch cvičeních. A bylo mi to fuk, čárala jsem si tam do papíru, co nám dal a byla šťastná, když nás po hodině pustil, že teda dneska stačí, ale příště jedeme na plno, protože to je křížkovej předmět :/ (Jako že ho musíme dát)
Potkala jsem kámošku, seděla s ní hodinu na lavičce, kecaly jsme, pak přišla ještě jedna, v Bille jsem si koupila tři rohlíky a housku alá pizza, protože to zrovna dovezli čerstvý a tak pěkně to tam vonělo a bylo to ještě teplý... taky jsem to měla všude, jak jsem chvátala na trolej... A ještě čokošku. 
Na koleji jsem dneska sama, kámoška už jela domu. Jako spousta dalších lidí. Nesnáším lidi, co mají v pátek volno!
A zítra už ale pěkně Kalich. Jede se kalit na Kalich :P Potřebuju restart. A je mi jedno, jestli tam pak budu muset uklízet a pomáhat. Ostatně to já ráda že...
Chce se mi napsat mail. Jenže vím, že zítra se stejně nedostanu na net a budu nervní, že nejdřív až v sobotu večer nebo v neděli, záleží, kdy pojedu domů. Zítra stejně budu vědět ještě líp, jak na tom jsem. Dvě hodiny s rodilou mluvčí na nj, dvě hodiny angličtiny a dvě hodiny dějiny velké británie. Pak rychle na vlak. Nejhorší je, že s sebou budu tahat baťoh s věcma na Kalich, tašku s noťasem a cosi jako kabelku,rozuměj velkou kabelku. Germany.
A teď co? Postel, muzikál Láska je láska, abych zase brečela smíchy a náramky. Včera jsem se na přednášce bodla do nohy, mám ta bebí:(
Už tady plácám nesmysly. Au revoir (Dojč a engliš nechci slyšet). 

Do třetice všeho dobrého i zlého?

29. září 2010 v 23:18 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
To já si jen tak uvažuju... jestli se bude historie zase opakovat nebo ne. Podle mě se člověk chová podle určitého vzorce. Určitý chování pořád opakuje. A tak by mě zajímalo, jestli to co dělám já se stane i po třetí. Přemýšlím nad tím od... od nějaký dvanáctý hodiny. Chce to vyměnit oči.
Jinak, škola dobrý, koleje taky. Jestli to někoho zajímá a jestli to čte někdo, s kým jsem nemluvila.
Na pokoji jsem s tou kámoškou, se kterou jsem chtěla (psaly jsme žádost), o tři patra výš je další holka z bývalý třídy, kousek od školy bydlí další dvě, ještě tu je jedna,ale tu jsem zatím neviděla a nechybí mi a v pondělí přijede další. Hahá. Všichni šli do Budějic. A proč? Páč je jinam nevzali nebo nevěděli kam (patřím k obojím.)
Máme mluvící výtah (Výtah jede nahoru, dolu, dveře se zavírají).
Na patře jsou dvě holčičí sprchy,na proti sobě, není tam závěs. Dají se zamknout,ale pak blokujete tu správnou. Což mi nevadí. Nemám chuť aby mě někdo očumoval. Zjistila jsem ale, že to tak dělají všichni, že se zamykají.
V Dějinách VB už máme úkol, prezentaci. Já mám Kulturní a historická specifika Skotska a Irska. 
Základy biologie dítěte jsou na zabití. Budu na tom líp, než segra na zdravce :D
A základy pedagogiky...trocha psychologie, docela dobrý,bavilo mě to, ale když jsem pak otevřela ty skripta k tomu, málem to se mnou seklo.
Dělala jsem si náramky. Zase měla pravdu. Jako vždy, tak co :P
Zítra samý jazykový cvičení, aj i nj,dvě hodiny filozofie a úvod do studia nj. A nevím co ještě. Potěž koště, od devíti skoro do pěti.
Dneska jsem šla na desátou,to byly ty dějiny vb,pak dvouhodinovka biologie dítěte, dvě volný a základy pedagogiky.
Tak já jdu asi spát. Se mějte :) 

Fotím na téma: Růžová

26. září 2010 v 18:33 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Slíbila jsem vám růžový fotky. Tož tady jsou. Není jich tolik, jako u duhy, asi proto, že jsem si vytvořila jednu scénu a tu jsem pak fotila asi tisíckrát, ale tak na tom nezáleží...
Pár fotek jsem vybrala a upravila, tak se vám snad líbí:-)

Tuhle fotku mám na ploše. Kamarádka se zděsila, že to je růžový a že už mi vážně hrabe, mamka na to řekla "Ježiši...". Asi kvůli těm botám nebo co...

all4all.blog.cz
Když už jsme u těch bot...

Prázdninová bilance

25. září 2010 v 23:09 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Dneska mám nějakou divnou náladu,takže jsem usoudila, že je na čase zhodnotit prázdniny. Fajn, ne jenom kvůli tomu. Zítra nebude čas. Nebo by neměl být.

Právě jsem se vrátila z výletu z minulosti. 

Here we go again....

24. září 2010 v 20:36 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Není to nějaká písnička? Anyway,teď jsem to četla na FB a hodilo se mi to. Dneska jsem byla na té základce. Jako lektorka. Uch. Och. Včerejšek? Hrůza. Jak v čem. Vymýšlela jsem primitivní hry (jako skládání slov a vět v němčině) a obkreslovala obrázky. A pak je vybarvovala. Jenže mi to zabralo doslova celý den. No jo, zřejmě proto, že jsem u toho sledovala Mentalistu a příliš jsem se soustředila na titulky, než na to,abych poslouchala jazyk. 
Samozřejmě jsem pak napsala Niki s Viki, jak jsou na tom oni a co všechno mají nachystaného. Heh, trochu se mi přitížilo. Prezentace, materiály, časopisy, jedna mluví francouzsky a druhá česky? Jej, chtělo by to změnu.
Ještě v deset večer jsem sháněla nějaký pohledy a písničky, narazila jsem snad na tu nejsprostší písničku co jsem kdy slyšela, od Sida (no dobře, znám jednu taky tak sprostou,ale ta je v čj).
A hlavně, všechno mi to bylo tak nějak jedno. Jo, nevěděla jsem, co tam s nima budu vlastně dělat, jak je zabavím a hlavně, jak to natáhnu na dvě hodiny. A co? O nic nejde, jen dvě hodiny "učení" parchantů od 6. do 9. třídy. Nic víc. Maximálně ostuda. Ten pocit znám.  Stejně jsem na tom byla loni před provázením na dni evropského dědictví. Den před tím, když nás R. zkoušela, jestli umíme text, a já ho neuměla, jsem jí slíbila, že se to do druhýho dne doučím. Zkusila jsem to a nebavilo mě to. Tak jsem chystala jinou praxi. (A pak ta věta: To je jako všechno, co budete říkat? Jo. Nos nahoru a namyšlený odchod. Cha.)
Byla jsem v klidu. (Na maturitu jsem se teda těšila víc...). Šla jsem tam s kamarádkou. Dostaly jsme přidělený dvě slečny z devítky, co nám měly asistovat. Cože? Hm tak jo. Daly nám pěknou třídu, jazykovou učebnu, takže to bylo fajn, že nemohl nikdo sedět úplně vzadu. 
Představení v jídelně. Zahajoval to chlap, co ho nemám ráda. Mamky bývalý kolega. Proč na mě všichni tak překvapeně koukali? A na další moje bývalé spolužáky ne? No jo,asi proto, že jsem nesnášela němčinu a teď jsem tam byla za Německo. A nejlepší (nejhorší): Já vás představím,půjdete tam a pak řeknete něco do mikrofonu, to víte... Cože?! Tak moment! To mi nikdo neřekl, já nic říkat nechci! No vážně jsem nechtěla. A Niki se chtěla představovat.... Řekla jsem tu větu tak rychle, že jsem ani nevěděla, jestli jsem ty slova už řekla, nebo ne...
Do programu jsem zapojila i ty holky, co tam měly asistovat, protože jinak bych měla málo dětí. A sranda, kámoška takový: Támhle ty dva spolu nebudou ve skupině, budou dělat bordel... Začala jsem představovat Německo, všechno to šlo na "feedback" (zpětnou vazbu) - Takže co víte o Německu? Nervozita nebyla, vůbec. Bylo to fajn, prostě jsme si povídali, dělaly jsme jim čárky jako body, občas plácli nesmysl. Pak trochu nudná část, povídání o spisovateli (to jsem nechala na kámošku) a pak jsme začaly s pohádkou. Brémští muzikanti.  Četla jsem to německy, pak se jich zeptala, co rozuměli (nic) a pak to Věrka přečetla česky. Stihli jsme půlku pohádky. O pauze jsme se dozvěděly, že budeme finančně ohodnoceny (yeah) a pak jsem se bavila s jednou učitelkou, co měla dozor a dozvěděla jsem se, že musela ty kluky přesvědčovat, že jsem bývalá žákyně a ne Němka... Good point. Bavila jsem se a užívala jsem si to. Dočetli jsme pohádku, hráli hry a najednou přišly nějaký holky, ať to už pomalu ukončíme a přesuneme se od icéčka. Cože? Už? Neee... Vyhrály holky, ale kluci byli taky fajn.
Pak jsme si sedli všichni lektoři ke kulatému stolu, spolu s ředitelem, mojí bývalou třídní a jednou novou fajn učitelkou, kterou jsem během svých několika návštěv od června stihla už poznat. Každý jsme řekli, co jsme dělali, jak se nám to líbilo a pak mluvili anglicky, protože tam s náma byl i rodilý mluvčí. Teda, připadala jsem si tam jako chudá příbuzná (bývalý spolužák-rok v USA, Niki s Viki-velké kontakty se zahraničím,pobyty v USA a všude možně,různé jazyky, další dvě holky mluvily skvěle, jedna tam byla s italštinou,druhá norštinou a to jedno dvojče, teď z gymplu, tak to je jasný). Ale bylo to fajn. A nejlepší bylo, když se Niki s Viki začaly anglicky hádat:D
Pak jsme se šli podívat do nižších tříd, co si nachystali oni. A na oběd. Ten byl fajn, seděli jsme u učitelskýho stolu a skvěle si pokecaly a pobavily se. (Nejsi náhodou dcera Zdeňky O......kový? Proč si to myslíš? Tak, podle jména... :D)
Jsem mrtvá, ale celý odpoledne sleduju Mentalistu, baví mě to. Tak ne celý, točila jsem návod a keksly mi baterky. Shit. Musím je dát nabít, co nejdřív, ať na to nezapomenu.
A měla bych si udělat seznam, co potřebuju koupit. Uklidit pokoj a v neděli balit. Oh no. Yes. Tak co, začne škola, uvidím Peťu (yeah), pak pojedeme o víkendu na Kalich, uvidím svoji partu překladatelů (zweimal yeah) a první víkend školy nepojedu asi domů (ještě nevím, jestli to je yeah nebo no)
Tímto dlouhým článkem jsem chtěla říct, že jsem zase sobě, mamce a R. dokázala, že to zvládnu (No jo, zase to moje dokazování a výzvy - Aha, když berete život jako výzvu, to je pak těžký život, to vám nezávidím - jako bych tu smsku četla teď a ne před rokem a půl...). Nicméně já jsem překvapená, mamka je překvapená, Věrka je překvapená jenom R. není překvapená. Důvod? Ještě to neví :D No jo, chtěla jsem jí napsat, že by to měla vědět (kvůli těm pochybám, co jsem jí viděla na očích) Ale proč bych jí měla psát? Už byla beztak na cestě za Schatzem a nemám zájem na rozptylování na dálnici a tak. Kecy. Prostě se mi nechce jí psát. Počká to do... neurčita.Příštího týdne. Taky se neozvu. Tuším to. A ona taky ne. Bude vědět, že je všechno v pohodě, když nepíšu. Proč tu zas plácám nesmysly? 
Prostě, řekla jsem, že tohle už nikdy nedělám. Tak co, jdete do toho příští rok znova? Jasně! Es ist so typisch! Na ja, aber es ist Leben. Mein Leben. Das bin ich. Take it or leave it, your choice. Love me or hate me. Aimez moi ou detestez moi. Vous choisissez.
Take it easy.
Hasta maňana... 

Jmenuje se to Arschfickensong...


Závislosti

22. září 2010 v 23:04 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Skutečná láska nepramení ze snahy vyřešit vaše potřeby závislostí na druhém člověku, ale z vašeho vlastního vnitřního bohatství a vyspělosti. Dnes večer věřte svému srdci.

all4all.blog.cz
Nudím se. Proto jsem se koukla na svůj horoskop na zítra. Na typ na večer. Zaujalo mě to. Jenže já s tím nesouhlasím. Jsem přesvědčená, že se napřed musím vyléčit ze své závislosti na určitých lidech, než se budu moct skutečně zamilovat. Tak moment. Pauza a přečetla jsem si to znova. Jakože svoje potřeby lásky a druhého člověka řeším tím, že jsem vždycky na někom závislá? Hm. Asi jo. You are my brand of heroin... No a co. Každý je na něčem závislý. Třeba každý ráno piju kakao. Dělám si ho i na táboře a kradu ho Němcům. Ne kecám, nekradu. Jenom chci říct, že každý je závislý na něčem, tak proč bych nemohla být závislá na někom?
Od toho bych se mohla dostat k naději. Tématu týdne. Necháme si to na jindy... Těšila jsem se na zítra a ono nic nebude. Ale vypadá to nadějně, že zase uvidím naši táborovou bandu. Bude zavírání Kalicha ♥ Jen musím vymyslet, jestli s mamkou pojedeme spolu, pokud se jí bude chtít, nebo jestli rovnou z Budějic pojedu za Peťou, tou slečnou, která za mnou měla zítra přijet a pak pojedeme společně... Netěším se. Nechci se těšit. Protože pak se to vždycky všechno posere. Jistěže se to posere, bude tam zima, není tam topení, je to na letní tábor a ne na říjnový pobyty...
Těšila jsem se na spoustu věcí, během léta... Zkazily se, nevyšly, odlétly jako ty berušky, které jsem dneska viděla... 
Plácám nesmysly. Nejsou to nesmysly, jsou to večerní kecy...
A ten film, Camp rock 2, mi připomněl tábor. Tábor je fajn. Máte tam partu, do které patříte. Jsou to kamarádi. Fakt skuteční. Snad. Ale ta radost z toho,že někam patříte, z toho, když děláte něco společně, když děláte bordel, něco zakázanýho, třeba se i účastníte táborových diskoték, co němci mají... No nic, to jsem úplně jinde....

Schnilány do popelnice, nebo na kompost?

22. září 2010 v 19:41 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Místo pozdravu. Byla to ale těžká otázka, tatínek se nad ní zamyslel a pak dumal. Ráno (už před desátou) mi totiž volal, skoro mě vzbudil a to jenom proto, aby se zeptal, jestli půjdu do baráku. A když zjistil, že jo, dal mi úkol. Otrhat jabka. Hm tak jo, stejně nemám co dělat.
Pomalu jsem se nasnídala, umyla si hlavu, pustila si Camp rock 2 a chystala si nějaký věci na pátek (vybarvovala jsem obrázky). Pak jsem samozřejmě nestíhala oběd, v kuchyni jsem si tancovala spolu s Mitchi a pak jsem chvátala k zubařce. Nemám ráda zubaře, ani zubařky. Teda tu naší jenom když není ve službě. Jinak by byla i fajn. Ale vrtání bolí. Pak jsem se vydala do toho baráku, odložila si, protože bylo teplo a šla jsem ke kadeřnici, aby mi sundala to modré cosi, co kdysi byly modrý prameny. Slečna si to odnesla domů, takže tam jdu zítra znova. Měla jsem říct kámošce, ať jí napíše. Tak tam musím zítra znova. Nechala jsem si aspoň zastřihnout konečky. Nikdy je nikdo nekomentoval, ať byly jakýkoliv. Ale slečna povídala, zřejmě proto, že se "známe", že už to potřebovaly. A že teď mám vlasy jako nový. Tak aspoň něco.
Jabka jsem trhala dvě hodiny. Naplnila jsem dvě zelený bedýnky, krabici od banánů a ještě jednu krabici. Zůstaly jen ty nahoře a ty co byly fakt nezralý. Připadala jsem si jako Maruška v té pohádce Paní Zima, jak Maruška skočila do studny a cestou pomáhala všemu možnýnu. Jak jsem jabka otrhávala, větve se narovnávaly. 
Pak jsem si vyčerpaně udělala kakao, dívala se na kouzelnou školku a pak jsem usnula. Domu jsem jela na kole, samozřejmě, že je skoro celá cesta do kopce. 
Víte co ale bylo v pondělí nejlepší? Jak jsme byly v tom Brně, tak když jsme pak seděly u školy na lavičce (vedle Filozofický fakulty,upozorňuji) a svačily a čekaly, až mě přestane bolet břicho a přemýšlely, jestli budeme čekat do čtyř na kámoščinu imatrikulaci nebo ne, tak jsme si začaly pouštět písničky. A nejvíc jsme ujížděly na Live to party od Jonas. Trochu jsem si tam tancovala... Ale všichni kolem byli naštěstí zaujati sami sebou. To je jako zaklínadlo. Když se řekne Jonas, vybaví se mi, jak jsme si je pouštěly ve škole o volný hodině a tlemily se jako hovada a jak jsme si je pouštěly ve tři ráno a pily u toho šampaňský a oslavovaly maturitu. Druhá řada už není ono. 
A teď se mi nechce vůbec načíst Facebook, grrr! V žádným prohlížeči. A já se potřebuju domluvit s jednou kamarádkou, kdy zítra přijede... Budu jí dělat protidepkový den. Tak jsem to nazvala. Když ono už jí fakt hrabe...
Tak já jdu uklízet, chystat si věci na pátek a dodívat ten Camp rock a spát. Haha. 
Taky bych o víkendu mohla napsat shrnutí prázdnin...Všichni to na konci srpna psali, tak bych mohla taky :P A v pondělí pak hurá do Budějic... Ne, že by se mi chtělo... No to je teď jedno:)

Prostě bez designu

20. září 2010 v 21:14 | Slečna Zvědavá |  Oblečky blogu
To jsem se tak jednou prostě rozhodla,že nebudu mít žádný design... Ha! Chyba lávky! Jen mě na to upozorněte! Jasně že mám design,i když teoreticky žádný nemám! 
Ale! 
Prostě tady žádný není,je to jasný? Jo? I těm v poslední řadě? Fakt? Fajn.
Jenže se mi stejně nelíbí. Teda ta barva. Ale nechce se mi to dělat znova. Spala jsem asi dvě nebo tři hodiny, vstávala ve čtvrt na 6, šla jsem na nádraží a jela s kámoškou do brna. Ach ta moje raní euforie... To jak jsme loni jeli na soutěž, to bylo fajn...Ne nic.
Jsem ráda,že nejdu do Brna ale do Budějic. Jsou tam divní lidé... A nenapočítaly jsme ani jedno plus pro Olomouc a samý plus pro Budějice... Yeah. A zjišťuju,že tam je čím dál víc známých lidí.
Poslední dobou mám dojem, že mě někteří ignorujou... Hraju si na debila. Teda připadám si tak. Tak já jdu, bolí mě malíček z náramků... Jdu se dívat na Mentalistu.
Uctivá poklona...

all4all.blog.cz

Koukněte se na zápatí!
A taky na mojí Intimní zpověď!
A mojí super Zmatenou básničku!

Tschüßie, meine liebe... 



Zmatená

18. září 2010 v 21:38 | Slečna Zvědavá |  Políbila mě můza
Už nevím, kdo vlastně jsem,
všechno zdá se jako pouhý sen.

Už nevím, co je přetvářka
nebo co je vlastně ta láska.

Snažím se hledět do sebe
a nevzhlížet pořád jen na nebe.

Nevím, před kým si na něco hraju,
vůbec netuším, k čemu dozraju.

Chtěla bych v něčem se vymykat,
své srdce nemuset zamykat.

Chtěla bych stejná být
a všechno to ze sebe smýt.

Potřebuju někoho, kdo za ruku mě vezme,
aniž na to slovíčko řekne.

Chci, aby cestu mi ukázal,
však vůbec na nic se netázal.

Aby byl tím, kým budu chtít já,
přísahám, nebudu zlá.

all4all.blog.cz

Intimní zpověď

17. září 2010 v 16:49 | Slečna Zvědavá |  Moje složitá osobnost
Možná znáte ten pořad na streamu. Různé známé osobnosti tam odpovídají na otázky. I když otázky se tomu moc říkat nedají, někdy je to i jedno slovo. Já jsem na to přišla loni, když jsem hledala inspiraci do naší rubriky na stránkách školy Horké křeslo. Dneska jsem se dopoledne dívala na různá videa a opět jsem narazila na zpověď s Lucií Bílou. Odpovídá zajímavě a upřímně. Napadlo mě, že bych si na ty otázky taky mohla zkusit odpovědět... Tak si napřed přečtěte ty moje infantilní bláboly a pak se můžete podívat na odpovědi rozumné ženy... :P

Před čím mám respekt?
Před spoustou věcí. Nebo spíš z koho a čeho. Když někoho respektuju, tak uznávám jeho samotnýho, jeho názory, postoje. Pár takových lidí je. A taky mám respekt z koní, jsou to nádherná zvířata a jsem ráda, když si nějakého můžu jenom třeba pohladit.

Čím se nechám ovlivnit?
Spoustou věcí. Počasím, ovlivňuje moji náladu a když je krásně, musím se smát. Když se na mě někdo pěkně usměje a řekne něco pěkného, roztaju a hned se můžeme dohodnout. Funguju na počasí a vlídné slovo:) Ale naopak zase když mi někdo řekne něco, co se mi nelíbí, moje nálada se otočí.

Kdo o mě ví nejvíc?
Já to nejsem. Vždycky, když něco řeším, zjišťuji, že lidi kolem mě, mí přátelé, kamarádi, toho o mě ví víc. Ví, proč se tak chovám. Nesnáším svojí kamarádku za to, jak vždycky uhodí hřebíček na hlavičku a trefí se do toho, co se snažím schovat sama před sebou a skoro se mi to vede. Rodina to není, možná paradoxně. 

S kým se mi špatně mluví?
S lidmi, se kterými si nemám co říct, o kterých vím, že nemají nejčistší úmysly, jde jim jen o sebe a druhé využívají. A nebo mi prostě nejsou sympatičtí.

Nač nemohu zapomenout?
Na spoustu krásných okamžiků a chvil, ze kterých zbyla jen vzpomínka. Na chvíle, kdy jsem byla šťastná, ale ne sama, když náš bylo víc. Na spoustu pocitů, které jsem měla při těch chvílích s těmi skvělými lidmi.

Nač jsem pyšná?

Proč se nesmát, že...:)

16. září 2010 v 16:29 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
all4all.blog.cz
No jenom si to představte. Prvně ten den nevypadal moc dobře. Vzbudila jsem se už v šest hodin a nemohla usnout. O prázdninách. Škandál! Nakonec jsem se vzbudila o půl jedenáctý,krátce před mamčiným příchodem. Takže hned od rána (mého rána) jsem musela něco dělat a můj plán,že konečně dokoukám ty Mušketýry a budu dělat náramek, vzal rychle za své. Po obědě jsem zapnula počítač, najela na facebook (čti facebuk) a koukla na lidi online. Heh? Co? Jů.. Byla tam totiž R. Chvíli jsem bojovala s tím, jestli být vlezlá a napsat nebo ne, nakonec jsem dobojovala a napsala. Hlavně, že jsem prý měla strach, že se nebudeme vídat... (No tohle nepovažuju přímo za 'viděly jsme se',ale to je fuk) Jo a kdo mě loni dojímal až k slzám? Kdo povídal, co tam beze mě bude dělat a že už to nebude ono? Hm? No já ne... Ne, že by mě to netěšilo, naopak. Ale bylo to smutný... Poslední seminář před vánocema, odnášely jsme do kuchyňky nádobí a jí spadla ta velká kudla. To proto, že nechtěla pomoc...
No prostě jsem pak měla skvělou náladu. Svatební cesta do Dubaje jim asi nevyjde, páč si nestihne udělat pas a víza. Aspoň nemám co závidět, že bych se potila na imatrikulaci,ve škole, na oslavě narozenin a ona by si užívala někde na pláži:P
A taky jsem jí poslala odkaz na jedno video. Na rozlučáku totiž jeden spolužák předváděl nás i některý učitele, tak jsem to rozporcovala, nahrála na fb a všichni se baví. Tak nám tam napsala i komentář, že se pobavila a že v tý škole chybíme (Odešla elita...) A to bylo strachu, aby to nikdy neviděla...
Měla bych konečně začít něco dělat na ten den jazyků... Už jsem dostala další email... jestli potřebuju nějaký pomůcky, nůžky, lepidlo, fixy, počítač, dataprojektor... Jak to mám sakra vědět, když ani nevím, co budu dělat?! Vypsala jsem si dneska akorát ty tři věty, co je mám naučit a mamka mi našla mapu. To na 2x45 minut nestačí... Ale ještě mám týden... Takže si asi pustím ty Mušketýry, vezmu si itinerář (jak se mi ted hodí) a budu hledat zajímavosti...Hm,to bych si napřed musela přestat psát s tou holkou, co ani nevím, jak se jmenuje...Ty jo jsem asi úplně neschopná,neumím si psát s cizíma lidma...
Jo a na tý fotce je moje úžasná taška:P

Jako vítr

15. září 2010 v 20:15 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
all4all.blog.cz
Včera jsem chtěla napsat článek, odložila jsem to na dnešek, že to bude taky fajn. Mám zkaženou náladu. No nic.
Včera jsem byla donucena vstávat nechutně brzo, už v osm hodin. No jo,vstáváte dřív. V devět už jsem měla sraz s bývalou spolužačkou, největším smíškem. Před týdnem se vrátila z Francie, kde byla měsíc a půl u příbuzných a pracovala tam. Šly jsme do parku, sedly jsme si na lavičku a drbaly. Teda, sdělovaly jsme si novinky. Trochu jsme na té lavičce mrzly, tak jsem ji vzala k nám, abych jí ukázala nový byt. Samozřejmě se dostalo i na to, že se R. vdala, takže jsem po sto padesáté vyprávěla to samé, pak jsem zapnula počítač a ukázala jí fotky, které nejsou ani na fejsbůku. No co, mám to dovolený. Ale poprví jsem s někým fotky kritizovala a chválila, shodly jsme se na ksichtech pana manžela, jeho vzhledu, šatů, kytice, dortu *mňam* a taky nad špatnýma fotkama pana fotografa. Někde má nevěsta půlku hlavy...
Odpoledne jsem jela za další kamarádkou do Humpolce. Jistě, za Hliníkem, proč se na to všichni ptají?:P Bála jsem se toho, že si nebudeme mít co říct, bude to rozpačité a já nevím co. Ale bylo to fajn. Celou cestu (50 minut) jsem si pouštěla jednu písničku. Jako minulých několik dnů. Čekala na mě na zastávce ještě sestrou, jsou jí myslím čtyři roky. Zvláštní bylo, že nikdo nebyl doma. Teda jako maminka, to se nestává. Později jsem se dozvěděla, že je v nemocnici, byla na operaci. Bylo zvláštní. Sárinka si hrála s barbínkama, občas přišla, že je chtěla oblíct nebo slíct, taky jsme jí obkreslily obrázek z knížky, co chtěla nakreslit mamce a skvěle jsme si povídaly. Ukázala mi kapelu, kterou má její bývalý kluk a student naší školy, pustila mi písničky, projížděly jsme inzeráty na byt v Praze, i když ona už ho má. Bude bydlet se svým přítelem. Jsou šťastní, i když se tomu divím. Ukázala jsem jí pokojík na koleji její bývalé kamarádky, nějaké další fotky, řekla jí všechny novinky ze školy a že toho je dost a samozřejmě se dostalo i na svatbu R. takže jsem to vyprávěla po sto padesáté prvé, znovu jsme prohlížely fotky a já už je znám nazpaměť. Uteklo to jako voda a už jsem šla na bus. Málem jsem zapomněla, že to je Pražák a tudíž jede po dálnici a ne těma prdelema, takže jsem se ani neukládala ke spánku, protože jsem za 20 minut byla doma. Bavilo mě mít sluchátka a koukat na to, jak rychle ujíždíme a kapky padají na sklo. Chybí mi to.
Večer, teda spíš v noci, jsem si pustila další muzikál, Tři mušketýry. Zatím se mi líbí, jen škoda, že tam hraje nějakej šašek místo Pala Habery, jsem zvyklá na jeho hlas v těch písničkách:) Ale hraje tam Petr Kolář, tak aspon něco. Nicméně jsem to nedokoukala, protože jsem se koukla na mail, tam byl vzkaz o kohosi z blogu, tak jsem se koukla na komentáře, pak projížděla onen blog a chtělo se mi napsat článek na téma týdne. Ten jsem napsala, ale nějak se nemá ke zveřejnění tady na tom blogu...
Dneska jsem měla sraz s jinou kamarádkou. Měla za mnou přijet. Tak jsem chvátala,abych si umyla hlavu,uvařila a trochu uklidila. Nakonec jsem jí řekla, aby přišla za mnou, protože nestíhám. Cestou se ještě stavila v obchodě, ukázala jsem jí byt, králíka, šly jsme do obchodu kouknout na naušnice a pak naproti jejímu klukovi. A konec. Cože? To jsme se jako viděly půl hodiny? Nasrat. Beztak jí podezřívám, že přijela proto, abych jí dala ten dárek, co jsem jí dovezla z Deutschlandu...
Byla jsem naštvaná, tak jsem šla courat po obchodech a že si koupím gumičku. Vzpomněla jsem si,že by mohla být v práci kámoška, tak jsem šla do Nextu a měla jsem štěstí. Byla jsem tam docela dlouho, trochu jsme pokecaly, pomohla jsem jí třídit nějaký oblečky, rozplývala jsem se tam nad děckýma oblečkama,protože zrovna byla na dětským, litovala,že jsem nic takovýho neměla, nadávaly jsme,že to je tam drahý, ale že tohle a tohle je pěkný a pak jsem se rozloučila a slíbila, že se příští týden ještě stavím, než pak odjedu...
Duhové fotky měly úspěch, až se docela divím. Nicméně.... radšej nič... Nadie comprendo.
Včera jsem taky jedné kamarádce z tábora naplánovala protidepkový den (ta láska...). Už začíná šílet. Donutila jsem jí, že přijede za mnou, nebo se případně sejdeme v Pelhřimově, vezmu svoje dvoje srdíčkový brejle a foťák a budeme blbnout. Tak už se těším. 
Už se to zase stáčí k bezvýznamnýmu kecání..
Je to jako bych se snažila dohnat, co jsem za celý prázdniny nestihla ... už se mi to krátí...
Dám si inzerát na náladu.... Když už jsme u těch inzerátů... Nada. Zatím se mějte, někdy přidám ty růžový fotky...

Fotím na téma: Duha

13. září 2010 v 20:38 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Už skoro před dvěma týdny jsem se dala do focení barviček. To, co je barevné jako duha neuniklo mému objektivu. Bavilo mě to a hledala jsem,co ještě bych vyfotila, od pastelek,fixek, přes náramky a tkaničky do bot:-)
Vybrala jsem ty, co se mi zamlouvaly nejvíc a upravila je, aby byly ještě krásnější. *pyšně se pýří, až neprojde dveřmi...*
A běda, jestli ty fotky najdu někde jinde!

Duhové tkaničky...
...co byly u růžových bot.
all4all.blog.cz
all4all.blog.cz

Když opadne stres, člověk je vyčerpán

11. září 2010 v 21:20 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Chtěla bych toho asi spoustu říct, ale nejde to. Neumím se vyjádřit. A možná se taky trochu bojím řečiček. Nebo se mi nechce kazit ten pocit a dojmy.
Dojmy z čeho? Všeho. Ve čtvrtek večer jsem se dívala na muzikál Němcová! a musím říct, že nic takového jsem ještě asi neviděla... Jak řekl Noid a nejenom on, je to nejdepresivnější muzikál. Chtěla jsem napsat jakousi recenzi. Ale musela bych se na to podívat ještě párkrát. Aspoň jednou. Celé představení začíná smrtí Němcový a dál celé pokračuje takřka ve tmě, v depresi, kromě snad jedné písničky v nebi, která je hravá a dialog tak trochu koketní. Celou dobu jsem se snažila nebrečet, ale u smrti Hynka, jejího syna, jsem to už nevydržela. Brečela jsem jak želva. Z každé písničky, pohybu, výrazu je cítit bolest a zoufalství. Ale hudba, texty a scénář jsou úžasný. Dneska to CD poslouchám celý den. 
V pátek byly ty opravné maturity. O půl desáté za mnou přijela kamarádka. Žehlila jsem a u toho jsem jí zkoušela z němčiny. Překvapivě jsem musela konstatovat, že mi rozumí a odpovídá, i když třeba hůř, ale zlepšila se, takže jsem se trochu uklidnila. Po jedenácté jsme jely do školy. Těšila jsem se. Fakt. Ale bála jsem se. Druhou kamarádku, tu, co jsem doučovala ten cestovní ruch a zeměpis cestovního ruchu, jsem neustále uklidňovala, že to přece umí. Byl tam ještě její kamarád, kterého znám ze základky. Neustále jsme do ní a do všech hučeli cosi o tom, že nervozitou si nepomůžou, negativníma myšlenkama neúspěch jenom přivolají. Musí přece uvažovat pozitivně, říkat si,že to zvládnou. Shodli jsme se, že kdybysme mluvili do dubu, byli bysme úspěšnější. Mně se všichni smáli, když jsem jim říkala cosi o vydechování a zbavování se nervozity a stresu. Ale když pak R. přišla s tím, aby si při vstupu do třídy představily, že je obklopuje ochranná vrstva, přes kterou se nic nedostane a prší zlatý déšť, tak to se nesmály. Tak mi řekněte, co je na tom tak vtipnýho...
Janča vylezla s tím, že si vytáhla ty nejhorší témata, ale něco tam říkala a odpovídala. Denča vylezla a začala brečet, že nic neřekla. Z cesťáku řekla dvě třetiny otázky, u té jedné části tápala,ale to hlavní řekla. Dějepis v pohodě, třetí fáze národního obrození, stavba Národního divadla a 1. sv. válka, to uměla. Ale ze zeměpisu měla strach, i když si vytáhla to, co uměla. Jasně, neřekla spoustu věcí u Plzeňského kraje a trochu to popletla, ale řekla aktuální zajímavost a Jihočeský kraj zvládla, i když zapomněla na pár věcí. Ale za tu dobu, než vylezla, jsme s Márou, tím kamarádem, byli jako na jehlách, projížděli ty otázky a říkali si, že tohle přece umí, řekne k tomu tohle a tohle... Úsměvné:-)
Hned potom jsme s kamarádkou odjely k nám, udělaly si pizzu, chvíli jsme poseděly a hrály si s králíkem, dohodly se ségrou, že si ho asi vezmeme do školy a Janča šla na přijímací pohovor. Za těch 10 minut, co jsem sama bezcílně bloumala po City Parku jsem se málem zbláznila. Byla jsem tak nervózní, že jsem nevydržela ani prohlížet si oblečení a další serepetičky, takže jsem vlezla do obchodu, obešla ho a musela ven. Pak jsme se vrátily k nám, vzaly si věci, králíčka a jely do školy. Tam jsme ještě hodinu čekaly, ale uteklo to. Všichni si hladili králíčka, i učitelé, donutila jsem k tomu i R. Byly to vtipné reakce. "Vy tu máte k-r-á-l-í-k-a?!" Jasně že jo, je to antistresový králík. "Takže takový Kuscheltier." Přesně. 
S jedním kamarádem jsme se pak docela dlouho bavily s R. a žasli nad změnami a novotami ve škole. Pak jsem R. dala nějaký knížky. Vlastně ona mi dopoledne vrátila moje, skvěle jsme si popovídaly, trošku jsem se snažila holkám přilepšit :P A pak jsem jí odpoledne dala knížky, kterých jsem se chtěla zbavit. Nikdo jiný by je asi nechtěl. Ale tvrdila holkám, že není čarodějnice a nemusí se jí bát! Snažila jsem se z ní vytáhnout, jak holky dopadly,ale prý to neví a ani tak by mi to neřekla. Číst mezi řádky? Jasně. Cajk. Když řeknu cajk,vzpomenu si na tábor... Ale i tak čekání bylo neúnosné, atmosféra se dala krájet a ti co už měli po maturitě a byli tam jako podpora na tom snad byli hůř... Samozřejmě, že jsem se ještě s jednou slečnou z bývalé vedlejší třídy vecpala na vyhlášení. Předseda byl ředitel, takže to bylo zdlouhavé. Ale jak jsem byla šťastná, když řekl, že Janča má z němčiny čtyřku a proto prospěla a Denča že má trojku a také prospěla! A i všichni další! Usmívala jsem se jako sluníčko, objala je, paní od dálkařů jsem pogratulovala a musím se přiznat, že jsem tak nějak čekala, že ten jeden můj spolužák to neudělá. Jasně, je mi ho líto, ale může si za to sám. Nedávno se mi zdálo, že neodmaturují tři lidi. Byla to pravda. Pak jsem se ještě dlouze loučila s R. a vyčítala jí, proč mi nerozmluvila vejšku. Teda spíš to, že jsem se přihlásila na němčinu. Co já tam budu dělat? Vždyť to víte, že neumím gramatiku, proč jste mi to nerozmluvila?! Někteří na tom budou dobře, jiní špatně...Okecávačka. A v angličtině prý stejně zas nebudu nic dělat, budu si plíct copánky a náramky a budu v pohodě. Ne, nebudu. Čtyři roky jsem teď v angličtině nic nedělala. Neumím se učit! A to, že mě tam vzali, nic neznamená. Ani jedna jednička z jazyka na týhle škole není rozhodující. Možná to zní namyšleně, ale kdybych neměla z němčiny a angličtiny u maturity jedničku, spousta lidí by vyletěla. Když nedají dohromady pořádně ani větu...
"To jsem asi měla nějaký zatmění..."
"A zatmění čeho? Slunce nebo měsíce, to je rozdíl..."
"Zatmění mozku..." 
Nicméně mám zakázáno psát zoufalé zprávy a maily. Co budu dělat? Komu je budu psát? Budu se to snažit překonat, taky ten výklad karet, svoje podzimní deprese, deprese z nové školy, prostředí, města, lidí, předmětů, všeho. Cájk... 
Doma jsem byla asi hodinu, na chvíli jsem si lehla a pak přišla kamarádka. Najedla jsem se a vyrazily jsme do víru malo/velkoměsta. Šly jsme do Holandský kavárny (nonstop) a sedli si k vedlejšímu stolu, co seděla ségra s kamarádkama a nějakýma klukama. Tvrdila mi, že nepije. Nikdo z nich. Aha, proto si pak objednali ty panáky :D Tak jsem pak segru na panáka pozvala... Od její kamarádky jsem si  vzala cigaretu (moje mentolový došlytrochu jsem je rozdala) a pak si koupila svoje a zase dala jí. Bylo to fajn. Skvěle jsem si s kámoškou pokecala. Horší bylo, když přišla krize a "kavárna" se vyprázdnila. To jsem tam nezažila. Bylo nás tam 5! No jo, všichni jeli na pouťovou zábavu. Barman nás pozval na panáka... A pak pořád koukal, až mi to bylo nepříjemný.  Kamarádka, ta Denča, co maturovala, měla přijít za náma, ale už toho měla trochu dost, tak nešla. Domu jsem přišla kolem třetí, byla mi strašná zima a bála jsem se (že budu další znásilněná). Jo, a taky se nás tam jeden romský občan ptal, jestli půjdeme na disco. E-ee. Bylo jim okolo 40 let, nejsem rasista, mám za kamarády muslimy. Kdybych chtěla trsat, jela bych na tu zábavu, že ano...
Už bych sem mohla dát ty barevné fotky,co jsem fotila minulý týden. A taky ty barevné na téma. Není čas. Není síla. Celé odpoledne jsem prospala. Není mi dobře. Což nebylo ani v týdnu, když jsem seděla u Denči, četla otázky a viděla jsem se v posteli s teplým čajem.
Článek už je nějaký dlouhý. Měla bych končit.
Víte co, Bílá mi někoho připomíná. Otevírá to to, co bylo zavřeno. A včerejší škola tomu taky asi nepomohla. Trhnout si.

Prostě se nadechni a s výdechem ze sebe dostaň strach a nervozitu....

9. září 2010 v 21:18 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Aneb jak jsem se celý den snažila uklidnit kamarádku. Už to bylo docela na nervy a ke konci už jí to vůbec nelezlo do hlavy, motala kláštery,kostely,paláce a hrady dohromady, až se z toho rozbrečela. Tak jsem zavelela konec a že jdeme ven. Tak jsme pak pěkně zmokly. Ale aspoň byla v pohodě, dojely jsme poslední otázku a pak už jenom kecaly. Přijela jsem domů zase v osm a samozřejmě hned ve dveřích jsem se nasrala. Nesundaný prádlo,neuklizený nádobí,všude špinavý,prázdný flašky... Zabít! Já chodím domů v osm, odcházím ráno,jsem mrtvá a chci vidět,jak uklidím a vyžehlím než se mamka v neděli vrátí...!
Taky se vám stalo, že jste uzavřeli kapitolu,konečně se od něčeho odpoutali a najednou se to zase začalo otevírat? Ale ne z vaší strany,ale z druhý,takže to prostě nemůžete ovlivnit? Od jednoho včerejšího telefonátu mám zvláštní pocit, ani nevím, jestli dobrej nebo špatnej...
A pak ten pocit ohledně tažení otázek...Snažím se poslouchat svojí intuici,možná díky tomu, nebo spíš hodně velký dávce štěstí,jsem odmaturovala. Ale radši nic.
Potřebuju se vyspat,ale dneska mi přišlo dvd muzikál Němcová,tak se chci podívat a zítra kolem devátý přijede kámoška,projedeme němčinu a pak snad přijede ta druhá, aby doma nenervila... 
Já budu víc nervózní než oni:D Jenom z nich? Těším se prostě zas do tý školy. Ano, jsem cvok. Ale chci se konečně jít podívat na tu školku! :P
all4all.blog.cz

Já věděla, že ty maturitní otázky nemám vyhazovat...

8. září 2010 v 21:28 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Dala jsem se totiž do nesnadného úkolu. A to i přes předsevzetí, že se do opravných maturit nebudu motat. Jó, houby s octem.
Když se mě v půlce července R. ptala, jak je na tom kamarádka s němčinou a jestli jí pomáhám, odpověděla jsem, že ne, neptala jsem se a nechci s tím mít nic společnýho. Zamlčela jsem ale, že to je proto,že bych se s ní nerada zas hádala o výsledku. Nedalo mi to ale a zeptala jsem se, jestli se učí. Chtěla jsem jí pomoc, byla jsem odbyta. Ptala jsem se minulý týden. Byla jsem poslána do háje. A tak jsem nabídla pomoc jiné spolužačce. Včera jsem u ní strávila odpoledne,dneska celý den a zítra znova. Naposledy. Jedem jak ďas. Dneska jsme projely 18 otázek. Masakr. Jsem mrtvá. Já, která jenom čte otázky a zkouší! Ale zjistila jsem, že si to pamatuju. Cesťák. Ten jsem se učila. Protože... Už jsem vám říkala, jak jsem cesták viděla naposledy dva týdny před svaťákem? A den před maturitou jsem si ho chtěla projít, ale zaklapla jsem to, protože: "seru na to, nebaví mě to, devatenáctku stejně umím"? A co jsem si vytáhla? Ano, devatenáctku. No nic.
Dneska jsem měla vtipný hovor. Sedím takhle u tý kamarádky, učíme se a najednou cizí číslo. Koukám na to, je mi to povědomí,ale říkala jsem si, že mi přece nikdo nebude volat ze školy,bývalý. Spletla jsem se. Byla to R. S nabídkou práce, ale ne pro mě,protože jdu na VŠ. Tak jsme to rozebíraly, vynadal jsem jí, že mi neřekla, že jede na praxi do Chorvatska (vrátila se asi hodinu před tím, co mi volala...),domluvily jsme se na pátek, že přijdu do školy a vnutila jsem jí, že jí donesu nějaký knížky, kterých se chci zbavit. Juhů, o tři knížky míň! ^^
Já mám takový nervy, jestli neodmaturujou, tak nevím... Potřebovala bych se ožrat. A taky jsem se těšila na to, že až mamka odjede do Maďarska a segra bude večer spát, sednu si do okna a zapálím si. Ale jsem tak mrtvá, že už jsem chtěla spát. Mám tu totiž ještě tři zbytkový mentolky z prázdnin a dokud je tady budu mít, budu na to myslet. Tu čtvrtou jsem dala mamce... :P
Myslela jsem, kolik budu mít času. Budu ráda, když si dojdu ráno na poštu vyzvednout balíček. Ani nemám čas, abych byla doma, aby mohl přijít strejda, protože se mi rozbila zástrčka od lampičky přímo v zásuvce a nejde vyndat a leze tam drátek...
Taky jsem chtěla zveřejnit fotky,co jsem nafotila a ani nemám čas fotit další. A ani se nemůžu chystat na ten den jazyků... Tak zduřte...

Ta okatá, tmavovlasá a jedinečná

5. září 2010 v 23:35 | Slečna Zvědavá |  Políbila mě můza
Žasnu. Znovu a stále. Můj rozum to nebere. Nechce. Smějte se mi, jak chcete. Ale chystám se tu pět chvály a ódy. Už druhou neděli večer jsem strávila nalepená u televizní obrazovky. Upozorňuji, že televizi nesleduji. Z těch čtyř pochybných programů jsem si vybrala TV Prima a pořad Československo má talent. Ne, opravdu mě nezajímá, co tam kdo předvádí. Je mi jedno, kdo vyhraje a co umí. Sleduji to kvůli jednomu členovi poroty. To je primární potřeba. Pobavení se je až sekundární. A kdo že mi to tak učaroval? Ne teď, ale už zhruba před (ty jo!) 8 nebo 7 (!) lety. Má neskutečný hlas, při kterém mrazí a který se mi dostává hluboko pod kůži, plný emocí. Je krásná, neskutečně energická a vždy milá, usměvavá a okouzlující. Teda aspoň vždy, když jsem měla tu možnost se s ní setkat. Ano, řeč není o nikom jiném než o Lucii Bílé.

Orlí hnízdo

4. září 2010 v 16:42 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
V originále, tedy v němčině, se jmenuje Kehlstein. Jedná se o útočiště Adolfa Hitlera vysoko v horách. Nedá se tam jet autobusem, ani autem. Vyveze vás tam speciální autobus, který je prý kratší a je uzpůsobený jízdě. Nevím, kolika metrové stoupání tam je,ale jede se asi 20 minut do kopce, občas tam je nějaká zatáčka a tunel. Vystoupíte z busu a projdete tunelem, který je tmavý, vlhký, kape tam voda a je tam zima. Vyjedete výtahem nahoru a už se můžete kochat.
Místo se nachází v Bavorských alpách, kousek od hranic s Rakouskem.
My se tam vydali hned první den našeho zájezdu.
Btw, dneska si mamka prohlížela moje fotky na netu a řekla, že mám hezčí než ona :P ^^
+ skandální odhalení na konci článku!

all4all.blog.cz

Třetí, a na chvíli poslední,den školy

4. září 2010 v 0:31 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Jo, to se to machruje, když chodím do školy dobrovolně. Dneska jsem zavítala na základku. Pěkně jsem se na to oblékla, abych si připadala dostatečně dospěle a mohla vesele klapat tyrkysovýma podpadkama a taky kdybych tam náhodou potkala tu krávu, co jsem jí poznala na zájezdu. Na chodbách pořvávaly dětičky, já v klidu a se vztyčenou hlavou vyšla až do druhého patra a usedla na židli v kabinetě angličtiny. A začaly jsme s mojí bývalou třídní domlouvat, co že se to po mně vlastně bude chtít. Ano, přiznávám, že z toho mám strach. Že je nezabavím, že mě nebudou poslouchat a pošlou mě do háje. Přece jenom, děti od 6. do 8. třídy... Byla jsem ujištěna, že to jen vypadá hodně, 2x45 minut. Ale představit stát, spisovatele, obsah poháky a je konec jedné hodiny. Ve druhé je naučit říct a napsat 3 věty, třeba nějakou hru nebo něco a je konec. Heja hou, když jsem o tom cestou domů přemýšlela, jak bych představila ten stát, došla jsem k závěru, že to opravdu není moc. A ještě když je donutím aby pracovali a většinu tak řekli oni, půjde to. 
A který ten jazyk? Angličtinu? Němčinu? Nebo snad francouzštinu? O španělštině jsem už radši mlčela. Jako fránina by byla fajn, naučila bych se tři věty, protože fakt nevím, jak bych přeložila třeba 'Kdo mi to tu loupe perníček' a bylo by. Nebo bych k tomu ještě něco přečetla. Z angličtiny se bojím výslovnosti (ano, já vím, je to paradox, navíc jsem se zatím s každým domluvila a amerikánec v Berlíně mě chválil). Ale víte co, ty parchanti... A s němčinou mi mamka pomůže. Odcházela jsem s tím, že si mám rozmyslet jaký stát a ne jestli jo nebo ne. Stejně už to bylo jasný.
Chtěla jsem, aby šla mamka se mnou, ale nechce do tý školy jít, protože jí nasral ředitel. Tak jsem přemluvila kámošku, aby mi dělala psychickou oporu a slíbila jí za to, že může řvát na parchanty.
all4all.blog.cz
Chybí mi škola. Ta opravdová. Dneska odjíždí první třída na zahraniční praxi. Jedna holka psala na FB, jak se jí nechce, že to tam zná. Jak nechce?! To nechápu. Mně se taky chtělo, i když jsem to v Berlíně znala. Těšila jsem se a užívala jsem si to, organizovala co jsem mohla. Jela bych zas. Navíc s nima jede R. Ani se nezmínila! Hm, možná jsem jí nepustila ke slovu. S náma nikdy nejela. I když taky dobře, bylo by to náročný a museli bysme se víc snažit :P
Ale pak ten první den školy... stály jsme tam s holkama už před sedmou, škola ještě zamčená. A pak přišli kluci a přijel školník a my jsme se rvali o místa. A bylo to fajn a já byla šťastná. A zrušená třídnická hodina a pak ty hlášky... teď jsem si to přečetla ve starém článku. Musím se smát. Je to milé. Vidím tam to,co ostatní ne.
Tady, prosím:
"Co mám dělat, když jsem zapoměla číslo svojí skříňky?"
Školník: "No Lucko,to si děláš prdel ne?"
Terez: "No myslím, že ona ne..."

Renatka přišla do třídy, zarazila se v půlce a na celou třídu: "Co děláte v první lavici? Já vás tam nechci!:D"
Aha:)
"Nejste ostříhaná?"
"A ona mi do toho bude pořád kecat!"
---
"Můžu něco říct? Jeden kluk říkal, že jste milá.." (když se mluvilo o prvácích) - To byl konec, třída šla do kolen, po mým přihlášení všichni totiž ztichli.
---
"Lucka v první lavici, to je to nejhorší, co se mi mohlo stát...!"
"Chtěl sem Alex s Radanem..."
"Ještě že tady sedíte!"


Kéž by se rok zase vrátil. V tý škole jsem byla šťastná. Když to doma bylo nic moc, ve škole bylo fajn. Euforie, nadšení, hádky,smích, maturita. Ta byla taky vtipná.
Tady je ten článek:Euforie z prvního dne školy
Zase jsem se dostala k něčemu jinýmu, než jsem chtěla.
Radši jdu. Dneska jsem prospala celé odpoledne. Jakože fakt....

První a taky druhý den školy

2. září 2010 v 21:19 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Víš, že už máš po maturitě? Řekla mi kamarádka, když jsem jí prozradila, že se 1. září taky chystám do školy. Vím. A právě proto (teda nejenom) jsem tam chtěla jít o den dřív. Ale moje bývalá třídní tam nebyla, tak jsme se domluvily na středu. Ne, že bych to bez ní nemohla vydržet. Celý prázdniny jsem se chystala, že se za ní zastavím doma a donesu jí fotky z tabla. Nějak se mi nechtělo (cca 5 min od baráku, rozumějte, to je dálka...). Tak jsem to nechala na teď. A tak jsem se domluvila ještě s R., že se za ní stavím. 
Do školy jsem přišla po deváté, předala fotky, pokecaly jsme, učitelka dějepisu se mi zase vysmála kvůli mojí VŠ ve spojitosti s mým chováním minulý rok a šla jsem za R. Chá, měla přesně 10 minut, než šla učit k dálkařům. Zase jsem jí zdržovala. Opět, už jsem si za ty dva roky, co jí otravuju, zvykla:-) Měla jsem pro ní dárek k narozeninám. Přání o velikosti pohledu, z Německa, takové to měnící, když to nakloníte, je tam jiný obrázek. Bylo to s Diddlama, Zum Geburtstag alles Liebe. Tak jsme pokecaly, prohlídla jsem si vyvolaný fotky ze svatby, i když jsem je viděla předtím na netu, rozkázala jsem, ať ukáže prstýnek, pochválila ho, i nehty (ve skutečnosti vypadají líp než na fotkách), snědla čokoládovej bonbon,co jsem dostala a zase se pakovala. Domluvily jsme se, že se tam zastavím když budou opravný maturity, abych holkám donesla fotky z tabla a ona aby mi vrátila knížky, co má půjčený.
Nikdo z učitelů už se nedivil, že mě tam vidí. Ne že bych se divila, od maturity jsem tam byla tolikrát... Ale nekoukla jsem se na školku, příště to musím napravit.
Bylo to divný. Jít do školy a potkávat ty, co z ní odcházeli, občas někoho pozdravit, jít po chodbě, tvářit se dospěle jako dáma a klapat podpatkama, suverénně se usadit v kabinetě a jen tak tlachat, na všechny se usmívat, jíst čokoládový bonbony, koukat na její nástěnku, která je ještě pořád stejná jako loni, dívat se na všechny lístečky a dárečky, které jsou ode mě, na vánoční dárek coby kalendář, na kterém je ještě pořád květen, protože "když jste odešla, tak se zastavil čas", procházet chodbou, která vám je důvěrně známá a přitom cizí...
Přišla jsem domů, umyla horu nádobí, udělala oběd, zase umyla nádobí, žehlila. A přitom jsem se dívala na Pretty Little Liars. Už jsem to dokoukala. A strašně mě zajímá, jak to bude dál a kdo posílá tajemné vzkazy pod iniciálou A a kdo srazil Hannu autem...
Na večer jsme jely s mamkou do Budějic. Spaly jsme zase u její kamarádky. Čeká miminko. A pokud budu chtít, můžu ho pak hlídat, vozit kočárek a tak, až ona bude chodit cvičit. A kdybych něco potřebovala, s něčím pomoc, s němčinou nebo s čímkoliv, mám se na ní obrátit. Pracovala totiž v Goethe Zentru. A něco takovýho mi řekla i jedna z pracovnic GZ, kam mě mamka dneska vzala, abych věděla, kde to je, protože budu dělat spojku mezí ní a Gz...
Dneska byl zápis. Bylo to... šílený. Hlava na hlavě, všichni měli hlavy jako balón, vůbec ničemu nerozumím, nevyznám se v tom. Jsem ráda, že jsem šla sem a ne jinam, kde by to bylo ještě horší. Přece jenom, Budějice jsou Budějice. A ty předměty... s těma jazykovýma jsem počítala. I když přece jenom, dějiny USA a VB se mi moc nelíbí. Stejně jako literatura a tak. Ale nepočítala jsem s Filozofií, Základy biologie dítěte a zdravotní prevencí. Základy pedagogiky se musí přežít a i úvod do psychologie. Děsila jsem se němčiny. Už se děsím míň, díky angličtině. Bojím se toho okolo, v němčině gramatiky. Tu mi totiž do hlavy nikdo nenatluče. Yeah. 
Objevila jsem, že v Budějicích mají Döner Kebab a prodávají ho turci. Kdyby ho prodávali češi, nekoupila bych si ho. Příště trochu slanější, ale jinak fajn.
Kolej jsem dostala. Aby se nestala náhoda a nebyla jsem ubytovaná s nějakým umaštěným šprtem, zažádaly jsme si kamarádkou, abysme mohly být spolu. Yep, občas jsme se moc nesnesly :D Ale bude to fajn. To ona přišla s flaškou vína, když mi bylo při stěhování nejhůř.
A zítra... zítra jdu na základu. Ano, zbláznila jsem se. Ale mám tam nějaké aktivity, něco jsem slíbila, že pomůžu se dnem jazyků, tak uvidím. Moc se mi do toho nechce, protože to je odpovědnost a je to náročný. Ale uvidíme.
Máme králíčka. Ejmynka se jmenuje. Je do dlaně. Sedí mi na klíně. Zlatíčko, předtím ťapkala po klávesnici a posílala zprávy... 
Mějte se a smějte se:-)

Edit. A víte co, přestala jsem koukat na jeden seriál, abych se nezbláznila. Ne, že bych se dívat nechtěla, ale člověk (teda já) je pak zmaten a neví, kdo je a co chce a koho chce. Začala jsem se proto dívat na jiný. Jenže jsem si moc nepomohla, toto téma se dostalo asi všude. You can run, but you can't hide. No jo, já vím, ale víte co, .... Ne, já vím.