Intimní zpověď

17. září 2010 v 16:49 | Slečna Zvědavá |  Moje složitá osobnost
Možná znáte ten pořad na streamu. Různé známé osobnosti tam odpovídají na otázky. I když otázky se tomu moc říkat nedají, někdy je to i jedno slovo. Já jsem na to přišla loni, když jsem hledala inspiraci do naší rubriky na stránkách školy Horké křeslo. Dneska jsem se dopoledne dívala na různá videa a opět jsem narazila na zpověď s Lucií Bílou. Odpovídá zajímavě a upřímně. Napadlo mě, že bych si na ty otázky taky mohla zkusit odpovědět... Tak si napřed přečtěte ty moje infantilní bláboly a pak se můžete podívat na odpovědi rozumné ženy... :P

Před čím mám respekt?
Před spoustou věcí. Nebo spíš z koho a čeho. Když někoho respektuju, tak uznávám jeho samotnýho, jeho názory, postoje. Pár takových lidí je. A taky mám respekt z koní, jsou to nádherná zvířata a jsem ráda, když si nějakého můžu jenom třeba pohladit.

Čím se nechám ovlivnit?
Spoustou věcí. Počasím, ovlivňuje moji náladu a když je krásně, musím se smát. Když se na mě někdo pěkně usměje a řekne něco pěkného, roztaju a hned se můžeme dohodnout. Funguju na počasí a vlídné slovo:) Ale naopak zase když mi někdo řekne něco, co se mi nelíbí, moje nálada se otočí.

Kdo o mě ví nejvíc?
Já to nejsem. Vždycky, když něco řeším, zjišťuji, že lidi kolem mě, mí přátelé, kamarádi, toho o mě ví víc. Ví, proč se tak chovám. Nesnáším svojí kamarádku za to, jak vždycky uhodí hřebíček na hlavičku a trefí se do toho, co se snažím schovat sama před sebou a skoro se mi to vede. Rodina to není, možná paradoxně. 

S kým se mi špatně mluví?
S lidmi, se kterými si nemám co říct, o kterých vím, že nemají nejčistší úmysly, jde jim jen o sebe a druhé využívají. A nebo mi prostě nejsou sympatičtí.

Nač nemohu zapomenout?
Na spoustu krásných okamžiků a chvil, ze kterých zbyla jen vzpomínka. Na chvíle, kdy jsem byla šťastná, ale ne sama, když náš bylo víc. Na spoustu pocitů, které jsem měla při těch chvílích s těmi skvělými lidmi.

Nač jsem pyšná?

Snobsky a egoisticky na sebe, že jsem zvládla nějaké ty jazykové zkoušky, kurzy v zahraničí, na to, že jsem pomohla spoustě lidem ať už psychicky, nebo třeba jenom s blbým učením. A taky na svojí maminku, když dělá nějaký projekt nebo něco a všichni jí chválí. Jsem ráda, že jsem její dcera. Taky na svojí sestru, i když vlastně ani nevím proč.

Osud
Věřím na něj. Ne na takovej ten přesně nalinkovaný, že si k snídani vezmu dva rohlíky a ne tři a že si je namažu trochu a ne málo. Věřím na to, že máme na výběr. Dostaneme se na rozcestí a můžeme si vybrat, jakou cestou půjdeme. Ať si ale vybereme jakoukoliv, dostaneme se tam, kam máme. Protože všechny cesty vedou do Říma.

Ženy
Jsou krásné, jsou chytré, jsou vtipné, jsou smyslné. Jsme to my.

Muži
Jsou občas z jiné planety, nepochopitelní. Jsou vysocí, tmavovlasí a tmavoocí, vysportovaní, jsou pěkný.

V co doufám?
Že všechno zlé se v dobré obrátí...

Kdy jsem v koncích?
Když mi někdo ublíží, když nevím kudy kam, když svět se černým zdá, když není, kdo by mě měl rád.

S čím jsem rychle hotova?
S tím, co mě nebaví, co pro mě nemá smysl. S lidmi, kteří mě štvou.

Co mě vyvede z míry?
Když mi ublíží někdo, koho mám ráda, když mi někdo bude kudlu do zad. Když něco dopadne jinak, než by mělo nebo jak jsem čekala..

Závist
Je hnusná, zlá. Ale je potřeba. Když někomu závidíme, žene nás k lepším výkonům. Teda většinou. Občas, když někomu něco závidím, snažím se mu dostat blíž, abych z toho taky něco měla. Taková malá sviňka. Ale závist dokáže pěkně otrávit život. Moc dobře se na to pamatuju, v podstatě celý třeťák. Když vám závidí někdo, koho jste měli za sobě rovnýho, ale on vás považuje za lepšího, co se někam vetřel a ovlivní tím několik dalších lidí, je to smutný. To pak chodíte s obavou, bojíte se jít na hodiny, protože cítíte, že tam nejste nikým vítání, brečíte. A pak se vzdáte a přestanete se teda cpát tam, kde podle všeho nemáte co dělat... Ale nikdy nic není takové, jak se zdá...

Přátelství
Jedna z nejdůležitějších věcí. Nevím, co bych bez svých přátel dělala. Bez těch, co potkávám a se kterými chodíme provokovat mladší studenty na praxe, kteří mě dokážou rozesmát, se kterými můžu nadávat na celej svět. Najednou zjišťuji, že mám víc opravdových přátel, než jsem kdy měla. Jsou to lidi, u kterých bych to nečekala. Abych řekla pravdu, už rok mě to překvapuje a vyráží mi do dech. Jsem ale moc vděčná a jsem za to ráda. Stejně tak už si nedokážu svůj život představit bez svých internetových kamarádů, kteří mi dodávají sílu, když ti reální tu nejsou nebo prostě nemůžou, když je to něco, co nechci aby někdo věděl. Žiju vlastně ve dvou světech. A v každém mám své přátelé, kteří jsou pro mě oporou.

Čeho mám plnou hlavu?
Několika lidí, kteří tam už nějakou dobu obývají celý prostor a neustále otevírají a zavírají různé komnaty a dělají mi tam pořádný zmatek. Ale momentálně taky strachu ze začátku vysoké školy. A občas taky ze ztráty některých lidí.

Čeho mám plné srdce?
Těch lidí, co mi obývají hlavu. Nejenom, že mi dělají občas zmatek v hlavě, oni přesidlují i do srdce a dělají tam výtržnosti. Ale taky tam mám touhu pomáhat těch, které mám ráda a když se pak rozčiluju, že mi píše spoustu lidí a svěřuje mi své milostné trable, jsem vlastně ráda, že jim můžu pomoct.

Voda nebo víno?
Záleží kdy, kde, s kým, proč. 

Okamžik nebo celý život?
Celý život plný těch krásných okamžiků. 

Oko za oko, zub za zub nebo všeho do času?
Když jsem rozčílená, nejradši bych byla pro oko za oko. Jenže pak si říkám, jestli mi to za to stojí a proč bych se měla chovat stejně?

Láska
Na očích páska. Láska je prostě láska, když choděj kluci s holkama a láska je láska, když choděj kluci s klukama a holky s holkama. Nedá se bez ní žít, ale neustále nás zraňuje.

Co mě rozpláče?
Občas i reklama na polívku. Rozpláče mě spousta věcí, občas jsou to slzy smutku, občas radosti a občas dojetí.

Co mě srovná?
Když mi vynadá ten, koho mám ráda. Napřed se sice utrhnu, ale pak si řeknu, že má pravdu a fakt se chovám jako pako. Ale přiznat to je těžký. Nebo když dostanu přes hubu, od života, od někoho.

Na čem mi záleží?
Na tom, co si o mě kdo myslí, na tom,abych byla šťastná nejenom já, ale i lidi kolem mě a proto se jim snažím pomoc a pletu se jim občas až moc do života. Na tom, aby svět běžel tak jak má a nebyl plnej šíleností, který jsou sice fajn,ale co je moc, to je občas fakt moc...

No, možná jste dočetli až sem, možná ne. 
Lucka mi strašně připomíná mojí učitelku češtiny. Grimasama, pohybama při mluvení, dokonce i zpívání. Až to není možný. Dokonce to před třemi nebo čtyřmi lety říkal i taťka. Štve mě to. Je to jako by Bílá byla mix dvou lidí, který znám.
No nic, to je jen okecávačka, tady je to video.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blackness Blackness | Web | 17. září 2010 v 20:27 | Reagovat

Zajímavé odpovědi .. ;)

2 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 11. června 2011 v 7:52 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama