Prázdninová bilance

25. září 2010 v 23:09 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Dneska mám nějakou divnou náladu,takže jsem usoudila, že je na čase zhodnotit prázdniny. Fajn, ne jenom kvůli tomu. Zítra nebude čas. Nebo by neměl být.

Právě jsem se vrátila z výletu z minulosti. 

Tak fajn, jenom jsem se vrátila do června, pomocí facebooku. Chtěla jsem si něco přečíst. Čekala jsem, že to bude horší. To mi asi tenkrát jen tak přišlo, že jsem zoufalá bez východiska... I když je fakt, že jsem pár statusů myslím smazala. Ale ty hlavní tam jsou...jako "hráz přetekla, can't more, big girls don't cry but i'm not a big girl" a podobně. Taky tam je "princeznička to nezvládá". Jo, fakt jsem to nezvládala. Neměla bych si přečíst ten mail nebo smsku nebo kde to bylo? Ne, jen by mě to vydeptalo. Prostě ukázkový začátek prázdnin. 
Den maturity, pamatuju si to přesně. Vlastně, docela jsem se i bavila. No jo, já vím, že mi to nevěříte. Ale projevem trémy může být i smích a tím se zase dostáváme k něčemu, z čeho už mi hrabe...
Bylo to fajn. Škola pro mě definitivně skončila až týden po maturitě, teda po pomaturitním večírku. Těšila jsem se, něco se pokazilo, ale i tak to bylo fajn, měla jsem skvělý telefonát, užila jsem si to tam, opila se, něco vykouřila (mně, jakožto slušnému děvčeti vždy dají cigaretu, i když sami mají málo...), zničili mi mobil, byla bouřka, nešel proud. Ale fajn víkend.
Druhý den přijímačky, procházka po Olomouci s koupí novýho telefonu, internet v mobilu a začátek prázdnin.  Začátek deprese. Stěhování. Troufám si říct, že jsem na tom nikdy nebyla hůř. Nikdy jsem necítila to, co tenkrát. Trvalo to asi dva týdny. Celý dopoledne jsem brečela jak želva,psala zoufalý statusy a přišla mě vysvobodit kamarádka s vínem,vlastně jsme se nikdy moc nebavily (teď s ní budu na pokoji, jop:). Opít se a jít stěhovat. V hlavě mi zněl hlásek, že tohle nesmím, opít se ve středu ve dvě hodiny odpoledne. Mamce se to nebude líbit, máme stěhovat. Ale proč vlastně ne? Udělám to. Nakonec jsem moc nestěhovala, mamka i bratránek se mi trochu smáli, i mamčiny kolegové. Pak přišel pátek a depka dosáhla vrcholu. Depka, co začala vlastně rozbitým telefonem. Schytala to jedna kamarádka, plácala jsem,co jsem měla na jazyku, myšlenky bez obalu. Neutěšovala mě. Seřvala mě. Prostě mi řekla,ať se seberu a tak. Měla pravdu. Chovala jsem se jako pako a zbytečně si to dělala těžký. A pak mě kontrolovala, jestli už jsem přestěhovaná a jak mi je. Za poslední rok jsem objevila kamarády v těch lidech, ve kterých bych to nikdy nečekala. Jep, tak už to bývá. Sounds like life...
Přišla jsem si tu jako na dovolené... Navykla jsem si chodit spát po půlnoci, vstávat v jedenáct. Bylo to fajn. Nic tu nebylo, heh. Pak umřela babička. To už mi fakt vtipný nepřišlo. Vlastně si myslím, že mi pomohla jedna zpráva. No, to je fuk. Je to dobře. Byl to děsnej rok. No nic, blbý téma na prázdniny. 
Pak byl červenec, den za dnem byl stejný. Nic se nedělo. Jo, zapomněla jsem na výlet na Bítov, ten byl super a moc jsem si to užila, i adrenalinu z cesty autem. 
A pak mi kámoška psala, at přijedu na Grill party. Nechtělo se mi. Vůbec. Chtěla jsem sedět doma, dívat se na film a užírat se. Proto jsem řekla že jo. Zavolala jsem mamce a řekla, že za hodinu odjíždím a vrátím se zítra. Byl to skvělej večer. Jenom jsem se nějak nemohla zbavit toho paka. Láska na první pohled? Pokud je jednostranná, je obtěžující. Nakonec jsem přijala pozvání na rande (fajn, nechala jsem se ukecat od, cca, 3,4 lidí).
To byl pátek. A pak přišlo pondělí, nové téma týdne na Srdci blogu. Napsala jsem článek a rozjela se diskuze. A pak jsem si začala psát s jednou slečnou. Dlouho jsem si s nikým nepsala do čtyř do rána... Asi nikdy. 
To pako pořád otravovalo. Druhé rande jsem zrušila asi dvě hodiny před. Poslouchala jsem své srdce, jak mi bylo vždycky razeno. (Nesnáším tu větu 'Poslouchejte, co vám říká vaše srdce'). Ale víte, jak je těžký se zbavit někoho, kdo nechápe, že nemáte zájem? Odpovídáte úsečně, trvá vám to, zrušíte rande, s důvodem, že se vám nechce. Kromě jiných dalších, spousty důvodů, což i blbýmu musí znít jako výmluva. A kámoška se pořád ptala, jak jsme na tom a že mu mám odpovědět a že tohle a támhle to...
Pak jsem odjela na tábor. Celý týden jsem proseděla s mobilem v ruce, i v Pohádce, kde jsou mobily zakázaný (na to seru, stejně jako zákaz focení). Chvíli jsem se smála, chvíli jsem čuměla do prázdna, dokonce mi tekly slzy. 
Tábor jsem si užila. Jak nejvíc jsem mohla. Celé dva týdny, každou chvilku. Hlavně tu noční, nebo raní, to je fuk. Chodila jsem spát ve tři, i později, s alkoholem v krvi, vstávala po sedmé, chystala snídani. Smála jsem se, plná energie, euforie. Dva týdny. Zůstala jsem tam i třetí. Jejich přání, moje přání. Kecám. Vypočítavost. Ve čtvrtek večer jedeme do Jihlavy, chceš vzít domů? Ne, já pojedu v pátek ráno. Heh, yeah. Poslední noc jsem si užila. Pivo 14°, jít spát po čtvrté. 
přijet domů a rychle balit. Rakousko volalo. Německo, Švýcarsko. Viděla jsem to, o čem jsme se učili, to, o čem jsem mluvila u maturity. Dokázala jsem si, že když chci, chytím si někoho na uzdičku. Teda nejenom tady. To je fuk. Trochu jsem se opila a psala zas pár smsek a přesvědčila se, že fakt sloužím asi jako nástroj k uspokojení potřeb. Šak jo. Tradá. 
Přišlo září, všichni do školy. Kolikrát jsem byla ve škole od maturity? Hodněkrát. 
Bavilo mě chystat kamarádku k maturitě, byla jsem nadšená. Ale taky unavená,otrávená,možná i naštvaná, ale nedala jsem to znát. 
Vyzkoušela jsem si, jaké to je pracovat jako lektorka. (Trochu přeháním, já vím). 

Takhle ten článek neměl vypadat. Měl být čistě abstraktní, nic konkrétního. Něco jako - během prázdnin jsem zažila různé chvíle, od té největší depky po radost a skvělé dny, poznala jsem různé lidi a některé udělali zářez do mého srdíčka, ať už úmyslně nebo neúmyslně, ať už hrou nebo vážně. Nelituju ničeho. Jasně, je pár věcí, který nejsou zrovna milý, ale asi to tak má být. Teda určitě. Je zvláštní, co všechno odstartovalo jedno seznámení. Občas si říkám, že bez toho by to bylo všechno jednodušší. Ale nelituju toho, protože to bylo fajn. Ráda se usmívám na monitor.
V několika případech se ukázalo, že jsem měla pravdu. Opět.
No, tohle je naprosto nekvalitní článek. Vyhrála kvantita nad kvalitou. Někdy příště vám povím o své touze být všemi milována a i po odchodu ze škole stále spojována, protože trpím jakousi touhou všem pomáhat, i to jak současným, tak bývalým studentům dlouho přede mnou, které ještě čeká opravná maturita. Asi to je nemoc.

I should make a list of the fucking stuff i wanna take with to the Budweis. And on monday, big alcohol party. What else do the first night at college? Than, one more day off and, attantion, on wednesday, the first school day. Than second, third and than hurry up to Kalich, where the big goodbay season party is taking place. Yeap. Not looking forward to that. Wanna enjoy it and not cry. Just wonder who all there will be.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ikone* Ikone* | 25. září 2010 v 23:43 | Reagovat

prostě si měla živý prázdniny...to já vůbec :D:D
nelituj ničeho...i z největších chyb se člověk učí..:)
a závidim ti německo!:-/

2 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 25. září 2010 v 23:56 | Reagovat

[1]:Živý prázdniny? :D Tři měsíce ze čtyř jsem seděla na zadku :D I když na emoce byly občas až moc živý no :D
A ty se učíš z chyb..?

3 Ikone* Ikone* | 25. září 2010 v 23:57 | Reagovat

já? já se z chyb...snažim učit, ale moc mi to nejde...

4 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 26. září 2010 v 0:00 | Reagovat

[3]:No vidíš:) Občas si prostě potřebujeme nabít hubu několikrát, abysme to konečně pochopili:)

5 Ikone* Ikone* | 26. září 2010 v 0:02 | Reagovat

[4]: za tři roky sem si jí nabila nespočetněkrát...a poučila sem se? ne...

6 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 26. září 2010 v 0:10 | Reagovat

[5]:Happens...
proto je možná fajn pamatovat si to dobrý a to špatný zkusit zapomenout..

7 Ikone* Ikone* | Web | 26. září 2010 v 0:13 | Reagovat

[6]: to mi právě vůbec nejde...

8 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 26. září 2010 v 0:18 | Reagovat

[7]: Chce to trochu cviku,dívat se na to jen z té dobré stránky. Hlavně to chce odstup, který většinou přichází, až když všechny emoce pominou,což už je pozdě...
si zase hraju na chytrou...

9 Ikone* Ikone* | Web | 26. září 2010 v 0:21 | Reagovat

[8]: trocha přemýšlení:)

10 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | 26. září 2010 v 0:22 | Reagovat

[9]:Nějak jsem se asi zasekla v tý minulosti..

11 Ikone* Ikone* | Web | 26. září 2010 v 0:23 | Reagovat

[10]: já vím.:)

12 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | 26. září 2010 v 0:24 | Reagovat

[11]:víš... chtěla jsem se zeptat,jak to že to víš,ale blbá otázka.
vzpomínání by se asi mělo zakázat...:)

13 Ikone* Ikone* | Web | 26. září 2010 v 0:27 | Reagovat

[12]: vim víc, než myslíš..;):D ne, sranda..

14 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | 26. září 2010 v 0:29 | Reagovat

[13]:žádná sranda a já bych se tomu vůbec nedivila:) jen by mě zajímalo, co teda víš :P

15 Ikone* Ikone* | Web | 26. září 2010 v 0:31 | Reagovat

[14]: ason čtvrtinu toho, cos mi řekla:D;)

16 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 26. září 2010 v 0:35 | Reagovat

[15]: čtvrtinu jo? :D bych čekala minimálně půlku :D

17 Ikone* Ikone* | Web | 26. září 2010 v 0:38 | Reagovat

[16]: dobře:D

18 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 26. září 2010 v 0:38 | Reagovat

[17]: to je jak jedním uchem tam a druhým ven :D

19 Ikone* Ikone* | Web | 26. září 2010 v 0:42 | Reagovat

[18]: nene;)

20 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 26. září 2010 v 0:43 | Reagovat

[19]: jojo :P šak já vím;)

21 cocotier cocotier | Web | 26. září 2010 v 11:55 | Reagovat

nééé! to nebylo na tebe, ale na jiné jedince.:)
ty mi na nervy nelezeš...:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama