První a taky druhý den školy

2. září 2010 v 21:19 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Víš, že už máš po maturitě? Řekla mi kamarádka, když jsem jí prozradila, že se 1. září taky chystám do školy. Vím. A právě proto (teda nejenom) jsem tam chtěla jít o den dřív. Ale moje bývalá třídní tam nebyla, tak jsme se domluvily na středu. Ne, že bych to bez ní nemohla vydržet. Celý prázdniny jsem se chystala, že se za ní zastavím doma a donesu jí fotky z tabla. Nějak se mi nechtělo (cca 5 min od baráku, rozumějte, to je dálka...). Tak jsem to nechala na teď. A tak jsem se domluvila ještě s R., že se za ní stavím. 
Do školy jsem přišla po deváté, předala fotky, pokecaly jsme, učitelka dějepisu se mi zase vysmála kvůli mojí VŠ ve spojitosti s mým chováním minulý rok a šla jsem za R. Chá, měla přesně 10 minut, než šla učit k dálkařům. Zase jsem jí zdržovala. Opět, už jsem si za ty dva roky, co jí otravuju, zvykla:-) Měla jsem pro ní dárek k narozeninám. Přání o velikosti pohledu, z Německa, takové to měnící, když to nakloníte, je tam jiný obrázek. Bylo to s Diddlama, Zum Geburtstag alles Liebe. Tak jsme pokecaly, prohlídla jsem si vyvolaný fotky ze svatby, i když jsem je viděla předtím na netu, rozkázala jsem, ať ukáže prstýnek, pochválila ho, i nehty (ve skutečnosti vypadají líp než na fotkách), snědla čokoládovej bonbon,co jsem dostala a zase se pakovala. Domluvily jsme se, že se tam zastavím když budou opravný maturity, abych holkám donesla fotky z tabla a ona aby mi vrátila knížky, co má půjčený.
Nikdo z učitelů už se nedivil, že mě tam vidí. Ne že bych se divila, od maturity jsem tam byla tolikrát... Ale nekoukla jsem se na školku, příště to musím napravit.
Bylo to divný. Jít do školy a potkávat ty, co z ní odcházeli, občas někoho pozdravit, jít po chodbě, tvářit se dospěle jako dáma a klapat podpatkama, suverénně se usadit v kabinetě a jen tak tlachat, na všechny se usmívat, jíst čokoládový bonbony, koukat na její nástěnku, která je ještě pořád stejná jako loni, dívat se na všechny lístečky a dárečky, které jsou ode mě, na vánoční dárek coby kalendář, na kterém je ještě pořád květen, protože "když jste odešla, tak se zastavil čas", procházet chodbou, která vám je důvěrně známá a přitom cizí...
Přišla jsem domů, umyla horu nádobí, udělala oběd, zase umyla nádobí, žehlila. A přitom jsem se dívala na Pretty Little Liars. Už jsem to dokoukala. A strašně mě zajímá, jak to bude dál a kdo posílá tajemné vzkazy pod iniciálou A a kdo srazil Hannu autem...
Na večer jsme jely s mamkou do Budějic. Spaly jsme zase u její kamarádky. Čeká miminko. A pokud budu chtít, můžu ho pak hlídat, vozit kočárek a tak, až ona bude chodit cvičit. A kdybych něco potřebovala, s něčím pomoc, s němčinou nebo s čímkoliv, mám se na ní obrátit. Pracovala totiž v Goethe Zentru. A něco takovýho mi řekla i jedna z pracovnic GZ, kam mě mamka dneska vzala, abych věděla, kde to je, protože budu dělat spojku mezí ní a Gz...
Dneska byl zápis. Bylo to... šílený. Hlava na hlavě, všichni měli hlavy jako balón, vůbec ničemu nerozumím, nevyznám se v tom. Jsem ráda, že jsem šla sem a ne jinam, kde by to bylo ještě horší. Přece jenom, Budějice jsou Budějice. A ty předměty... s těma jazykovýma jsem počítala. I když přece jenom, dějiny USA a VB se mi moc nelíbí. Stejně jako literatura a tak. Ale nepočítala jsem s Filozofií, Základy biologie dítěte a zdravotní prevencí. Základy pedagogiky se musí přežít a i úvod do psychologie. Děsila jsem se němčiny. Už se děsím míň, díky angličtině. Bojím se toho okolo, v němčině gramatiky. Tu mi totiž do hlavy nikdo nenatluče. Yeah. 
Objevila jsem, že v Budějicích mají Döner Kebab a prodávají ho turci. Kdyby ho prodávali češi, nekoupila bych si ho. Příště trochu slanější, ale jinak fajn.
Kolej jsem dostala. Aby se nestala náhoda a nebyla jsem ubytovaná s nějakým umaštěným šprtem, zažádaly jsme si kamarádkou, abysme mohly být spolu. Yep, občas jsme se moc nesnesly :D Ale bude to fajn. To ona přišla s flaškou vína, když mi bylo při stěhování nejhůř.
A zítra... zítra jdu na základu. Ano, zbláznila jsem se. Ale mám tam nějaké aktivity, něco jsem slíbila, že pomůžu se dnem jazyků, tak uvidím. Moc se mi do toho nechce, protože to je odpovědnost a je to náročný. Ale uvidíme.
Máme králíčka. Ejmynka se jmenuje. Je do dlaně. Sedí mi na klíně. Zlatíčko, předtím ťapkala po klávesnici a posílala zprávy... 
Mějte se a smějte se:-)

Edit. A víte co, přestala jsem koukat na jeden seriál, abych se nezbláznila. Ne, že bych se dívat nechtěla, ale člověk (teda já) je pak zmaten a neví, kdo je a co chce a koho chce. Začala jsem se proto dívat na jiný. Jenže jsem si moc nepomohla, toto téma se dostalo asi všude. You can run, but you can't hide. No jo, já vím, ale víte co, .... Ne, já vím. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 judusch judusch | Web | 2. září 2010 v 21:23 | Reagovat

:-)

2 Giornale Giornale | Web | 2. září 2010 v 21:46 | Reagovat

na jakou, že to jdeš vejšku? Mě zase děsí to, že nebudu mít angličtinu ani němčinu, ale jen arabštinu. Vždyť to všechnu zapomenu :-(

3 cocotier cocotier | Web | 3. září 2010 v 16:40 | Reagovat

Ahoj, přišel ti dopis?

4 Annie Annie | Web | 3. září 2010 v 22:19 | Reagovat

Na jakou vejšku jdeš, obor hlavně? :) Jsem zvědavá, kam půjdu příští rok já. Žurnalistiku ani zkoušet nebudu po letošním propadáku mé kamarádky. :) A jaký seriál sleduješ? Já teď pořád Přátelé! Od první série! Jej! Miluju je!

5 leni leni | Web | 3. září 2010 v 23:39 | Reagovat

Pěkný článek, vypadáš docela spokojeně, králíček je fajn, mít kolej je fajn, hlídání mimča je fajn, 10 minut s R. je (snad) taky fajn... Užívej si :) (a neboj, za chvíli budeš ostřílená studentka, každýmu to ze začátku trvá, než se rozkouká)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama