Prosinec 2010

Upřímnost je základ spokojenosti

28. prosince 2010 v 3:31 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Víte jak je skvělý, když si můžete s někým promluvit bez toho aniž byste se báli, co si o vás bude myslet? Jasně, od toho tu jsou nejlepší kamarádky, rodiče a lidi, kterým důvěřujeme. Jenže ani těm občas neříkáme všechno a některé detaily a drobnosti si necháváme pro sebe. Protože se za to třeba stydíme a bojíme se, co si o nás budou myslet. Nebo si to nepřiznáme před sebou.
Je fajn moct někoho hodnotit a říct, že je sexy. Připadala jsem si jako v americkém filmu. Koukala jsem na jeden seriál, co jsem dneska objevila (byl mi objeven), tetelila se radostí a dobrou náladou a klikala na nepřečtenou zprávu, zakřenila se na monitor a připsala další jméno na "hot list" a klikla na odeslat. Aneb seznam těch, co by stáli za to ojet. Vulgární? Tak to řekněte poeticky. Stáli by za hřích. Jsou k pomilování? Ne, to je pitomý. Ti, se kterými bysme se vyspali? Jo, to jde, ale jsme zase zpátky u ojet. Taky můžeme říct mít sex (přejato z angličtiny, zní divně), mít pohlavní styk, ošukat, mrdat a tak dále, čeština je bohatý jazyk a zvlášť na nadávky a sprostá slova. Na rozdíl od jiných národů. No fakt, zeptejte se mé sestřenky, jednou jsme o tom diskutovaly. To jsme se ale dostali jinam.
Prostě můžu říct "Hmm, je sexy" místo "hm, jo, docela ujde" a i tak se u toho červenat. Chápete ten rozdíl? Ne? Nevadí, nejste vyvolení. Jo? Fajn, tak toho víte až dost a na tenhle blog to nepatří. Patří to někam? Jo, zatím do toho růžového světa, s úplně jinou adresou. Nebo jen do mé hlavy. Huhů. Zase tolik hodin. Chtěla jsem jít spát dřív. Zas mě tu někdo zdržuje:) Hm, teď jsem místo zdržuje četla vzrušuje. Asi bych měla jít do postele. Moment, tam jsem vlastně už několik hodin. Takže bych měla z postele odstranit všechny předměty, které by mohly způsobit, že se budu cítit jak princezna na hrášku a měla bych se uložit. Nabíječka od notebooku mi vyhřívá polštář, plyšáci, potítka, občas rukavice či návleky vyplňují místo v posteli. Čelenka a knížka sem nepatří, i když jsem taky spala s knížkou pod polštářem. Občas spím i s notebookem, protože se třeba nevešel na stůl. Nebo jsem líná. Jsem totiž, i po půl roce, zvyklá pořád ještě na manželskou postel, kde jsem na jedný půlce spala a druhá půlka sloužila jako odkládací prostor a já se nemohla dostat do spací části. To si člověk často odvyká:)
Tak já jdu. Možná:)
Be Pride.
all4all.blog.cz

Fotím na téma: Vánoce v Jihlavě

26. prosince 2010 v 22:16 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Já vím, že už je tak nějak po Vánocích, ale nějak jsem to nestihla, dát sem ty fotky dřív.
Jsou to jenom dvě fotky, teda půlka z toho, co jsem vyfotila. Zbytek se mi moc nelíbil:)

all4all.blog.cz

Boží hod vánoční aneb jak jsem přežila štědrý den

26. prosince 2010 v 0:58 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Jako v pohádce. Tam má taky všechno dobrý konec:) Možná jsem si ten den neužila tak, jak bych chtěla nebo měla, ale v podstatě jsem spokojená. Držíme se ségrou půst. Vzniklo to tak, že se u nás jí k obědu švestková omáčka a tu my nerady. Tak jsme chtěly vidět zlaté prasátko. A teď už to prostě tak je. A abych přežila hlady, vstala jsem ve dvanáct. Aby ne, když jsem šla spát ve tři, že... Nasnídala jsem se, zatímco zbytek obědval. Zabalila jsem jeden dárek a jeli jsme na hřbitovy. Dědu jsme odvezli domů, jeli na jeden hřbitov, na druhej a pak do Alberta koupit zelí. Jak to, že jsme měli v košíku tolik věcí? Pak nás taťka odvezl domů a jel k sobě domů. Já jsem se dala do balení dárků, koukala jsem na Čarodějky, psala si s pár lidičkama a když jsem to kolem půl šesté dobalila, šla jsem smažit kapry. Taťka obaloval, mamka balila dárky, segra se flákala. Jíst jsme šli samozřejmě až někdy po sedmý, jak jinak. Po večeři nás mamka zahnala, že uklidí nádobí a pak zazvonil Ježíšek. Zahrála jsem na flétnu nějaký koledy.
Prostě a jednoduše, zkraťme toto trapné povídání, stejně jsou to bláboly. Neměla jsem vánoční náladu, necítila jsem nic. Snad ani radost z dárků. I když jsem dostala pěkné a i drahé dárky. Je mi to líto. Proč mám pocit, že si mě všichni kupují?
Taťka u nás byl až do půl dvanácté. Když jsem za ním pak zavřela venkovní dveře, měla jsem slzy v očích. Dokonce jsem mu i poděkovala za dárky. 
Ale jsem ráda, že tu mohl být tak dlouho a že nevyšla původní verze všech těch vánočních plánů.
Pokud to někoho zajímá, ke stromečku jsem šla se zelenou stuhou ve vlasech... Za každou cenu.
A asi jsem si na leden domluvila "přátelskou schůzku". Heh:)
A nevím, proč píšu takový články, pak jsem z toho v háji.
Dějiny se točí pořád dokola, pořád láska, pořád zrada, pořád vražda.
Dneska jsem řídila k babičce. Sranda. Náledí jak prase, dokonce jsem cítila, jak ujel zadek auta. Sněhu na tři prdele, že jsem ani neviděla silnici. Všichni permanentně jezdili v protisměru, protože tam vždycky byla lepší silnice. Respektive půl na půl, po středové čáře. Byla jsem ráda, že jsem dojela, nějak mě to vyčerpalo:)
Odpoledne jsme se šly se ségrou a tetou podívat na výstavu betlémů. Ten jeden betlém si pamatuju, když jsem tam byla kdysi dávno tak před 8 roky:) Mám to nafocený, ale dám to sem, až budu mít i fotky ze včera z mamčinýho foťáku.

Dva roky stará fotka:

all4all.blog.cz

Alles ist Scheiße. Na und? Aneb hezké svátky.

23. prosince 2010 v 18:16 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Vánoce jsou svátky klidu - všichni se neustále honí za nákupy, úklidem a sváteční tabulí. Vánoce jsou svátky míru - všichni se neustále hádají, jaké se upeče cukroví, co se koupí za dárky, jak se vyzdobí byt a nazdobí stromeček. Vánoce jsou svátky pohody - všichni jsou neustále ve stresu a budou z toho mít vředy.
Byla jsem vzbuzena už před desátou. Vypravila jsem se a šla do města, koupit si bavlnku a vyřídit maminčiny nákupy, co nestihla a zapomněla. Pak jsem to pašovala k ní do pokoje, aby to sestřička neviděla. Snažila jsem se uklidit si pokoj - "Musím si uklidit." Maminka: "A proč?" - "Připadá ti tohle jako uklizený pokoj?" - "No v tvým případě jo." Tak proč vlastně uklízet, že ... Teoreticky už mám uklizeno, jen ještě stůl a utřít prach. A ty mikiny a svetry tu budou, dokud nezabalím dárky, protože jsem je naházela do skříně. Bylo tam místo, věci byly na koleji. Teď je nemám kam dát. Nebo to hodím jinam. Ještě utřít prach a zamést. Dokonce mám i uklizenou postel. Jako že tam nemám tisíc dalších věcí, kromě medvídka Me to you k osmnáctým narozeninám, medvídka I love Germany od kamarádky a poslední návštěvy Regensburgu a soba z Norska. Musím dodělat dva dárky, jinak bratránek s přítelkyní nic nedostanou. Ale taky jsem dneska umyla koupelnu a zametla v baráku, i sousedům. Přišel tatínek. Donesl kapra, nějaké ozdoby, vánoční kolekci (nikdo to stejně nejí...) a stromeček. Matička šla do města. Se ségrou jsme nazdobily stromeček, taťka seděl v křesle a společně jsme se dívali na Čert ví proč. Přišla matička. Zkritizovala nám stromeček a začala ho předělávat. Šla jsem do pokoje. Přečetla jsem si nějaký články. Chtělo se mi brečet. Pustila jsem si smutný písničky. Stahuju si Čarodějky, šestou sérii. Asi jsem neviděla všechny díly. Některé vůbec, některé jen v němčině. Přidávám fotky na dA a do různých skupin. Koukla jsem se do pokladničky a našla tam 1 € a 20 centů. Dávala jsem si na klíče přívěsek, co jsem včera dostala od Terezky. Zastesklo se mi. Vášnivý cestovatel. Má pravdu. Pořád někde lítám. Chceme jet v září s druhákama a čtvrťákama do Itálie. Matička mi včera řekla, že pojedu, až postoupím do druhýho ročníku. Jestli mě teď vyhodí, tak to asi těžko... Což mi připomíná, jestli tam zůstanu, musím si najít brigádu. Abych to měla z čeho zaplatit. Bude se šetřit. Ale chci jet na Carmen. A taky Jesus Christ Superstar. Ikdyž to klidně oželím.
Tak snad abych šla uklidit. A pak se třeba navečeřím. Pustím si Čarodějky a dodělám dárky. Ale chtěla bych se dívat na Anděla Páně a na koncert Hany Zagorový v Lucerně.
Pokud vám tenhle článek přijde nesmyslný, tak máte pravdu. Jsou totiž Vánoce. Chybí mi Terezka. Chybí mi Věrka. Chybí R. Chybí mi ostatní, chybí mi všechno.

all4all.blog.cz
Ano, je tam chyba. Jenže koho to zajímá? Mě ne. A stejně to tu nikdo nečte, tak co.

A jsou tu svátky...

23. prosince 2010 v 1:22 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Dneškem počínaje začínají všude vánoční prázdniny. Dočkali jste se. Jsme se. Já jenom... Připadá vám to jako Vánoce? Máte vánoční náladu? Já totiž ne...  Už bych si mohla zvyknout. Ani loni mi to tak nepřipadalo. Ani předloni. I když už jsme šli ke stromečku, měla jsem pocit, jako by to byl snad jenom nějaký nácvik...
Tak si pojďme shrnout události posledních dnů... V pondělí jsme si s kamarádkou, jejím přítelem a později i jejím bráchou udělali vánoční večírek. Měli jsme jednohubky, olivy, okurky, čipsy, malé krůtí řízečky, chleba, džus s vodkou a víno. Dívali jsme se na filmy, pohádky a muzikál. Zpívali jsme karaoke koledy německé a anglické, popové písničky, francouzské šansony. Smály jsme se, blbly na míči a šli jsme spát ve čtyři.
V úterý jsme se na jedenáctou stavily ve škole, abysme se ujistily, že jsme ten test opravdu nenapsaly a šla jsem na vlak. Cesta utíkala pomalu. Jakmile jsem přijela domů, dostala jsem práci. Ani vybalit jsem si nestihla, jen jsem vyhodila věci do prádla. V sobotu jsem uklízela. V neděli jsem odjela a bylo uklizeno. V úterý jsem přijela a bylo uklizeno. Večer tu byl zase nepořádek. Věci jsem odkládala na kobereček v rohu, na postel, na židli. Z postele jsem to přerovnala na židli. 
Zdobila jsem perníčky, slepovala slepovaný, dělala sádlový, balila dárky pro ty nej. Spát jsem šla v jednu. 
Dneska jsem vstávala o půl sedmé, dobře naladěná, natěšená na Terezku, Věrku, R. a všechny ostatní. Na busák jsem přišla pozdě, protože mi zaspaly hodinky:) Ale do školy jsme došly, vyřídily doklady kvůli Drážďanům, vyměnily si s Terezkou dárky a já jsem šla za R. Tam jsem se usadila do křesílka a povídaly jsme si. Dostala jsem čaj. A vyměnily jsme si Ježíška. Jenže ten její Ježíšek chvátal a ona musela jít učit a tak nevěděla, kam ten dárek dal, ale že prý je někde ve stole, tak ať si ho najdu. Připadala jsem si trapně, ale dala jsem se do hledání. Stůl by měl být prázdný, ale našla jsem tam ještě nějaký smlouvy na praxi:D Nakonec jsem to našla. Bylo to zabalené v takové zelené stužce s kytičkama. Budu jí nosit do vlasů jako čelenku:) Dostala jsem náhrdelník, pravá česká jablonecká bižu:) Ona ode mě dostala kalendářík jako loni, protože si posteskla, že už je konec roku. Byla z něj nadšená a hned si ho pověsila. A taky jsem jí dala fotku, když jsme se v dubnu fotily. Hned si jí dala na nástěnku. Až to někdo uvidí... :D
Pak jsem se odebrala i s čajem do fitka za holkama, už jich tam bylo od nás docela dost. A za chvíli začala besídka. Uváděla to Halina Pawlovská s nějakým chlápkem. Teda jeden kamarád s jednou holkou :D Ale nebýt jeho, teda Haliny (prostě obou), tak ta besídka jde do háje. Teda ona už v háji je, loni jsme to tam ještě tak nějak drželi, ale teď je to bída. Jedna třída vůbec nepřišla (Ta R., v pondělí mi psala že s nima potřebuje pomoc...). Hodně tříd mělo letos hudební vystoupení, zpívali na playback nebo živě. Živě teda jedna třída, zpívala rolničky, ale česky, anglicky, německy, francouzsky, španělsky a italsky. To bylo docela dobrý. Taky tam byl kluk, co skákal na kole. Což bylo fakt napínavý a když přeskakoval jednu holku, zástupkyně odešla, že to nemůže vidět :D Ale jsem dobrá, několikrát jsem ho vyfotila ve vzduchu, když skákal přes provaz. Pak R. předala korunku jedný slečně, která na Region Regině nedostala žádnou cenu kvůli mojí bývalé spolužačce a zbytek byl tak nějak nudnej. Kromě Haliny a situačního humoru. Nakonec se zase zpívala koleda. Tichá noc. Jenže letos bez hudby a nikdo nechtěl pochopitelně začít. A tak se musel někdo vybrat. Halina se nás sice snažila rozezpívat, ale nešlo jí to. A tak zvolala: "Kde je ta potvora, co mi ukradla korunku, " a už nebohou Kristýnu táhl dopředu. A ještě někoho. A došel pro mě. Vzpouzela jsem se, ale bylo mi to k ničemu, Věrka mě zradila, sebrala mi foťák a vyšoupla mě. Nechtěla jsem zpívat, páč to neumím. Takže když to Halina odstartovala, začala jsem dirigovat a oni začli zpívat :D
Když to skončilo, šly jsme s holkama a s R. se podívat do školy a ty děti tam byli úplně kouzelný. A pak jsme šly do kabinetu, usadilo se nás tam pět, i po stole a kecaly jsme tam asi hodinu. Jeden náš pan učitel, co učil hotelovky, se pokusil o sebevraždu... Chudák. Vždycky mi ho bylo líto, i když byl tak veselej. Po hodině jsme se rozloučily, R. mi řekla, že se uvidíme v novým roce a šly jsme. (jo a prý budu muset přijít, aby mě naučila slovesa, jinak to nikdy nenapíšu, to je teda mínění:D)
Doma jsem pak postupně dala na net všechny fotky, co tu čekaly ve frontě a psal jsem si s kámoškou, co nemohla přijít. A najednou se mi všechno rozostřilo, zatočila se mi hlava a cítila jsem zvláštní tlak, jako by se mi ve vnitř něco roztahovalo. Nakonec jsem si šla lehnout a usnula jsem se slzami v očích a zelenou stuhou v ruce. Mamka mě vzbudila a divila se, že spím s mašlí. Zase jsem usnula. Budila mě několikrát. Dalo mi to fakt práci, se vzbudit. 
Mám tu bordel, nemůžu si ani sednout na židli. Nemám zabalený dárky. Nemám hotový dárky. Nemám materiál na dárky. Zítra musím do města. Nebaví mě dělat cukroví a uklízet. Nechci se učit. Zase se netěším na Silvestra, protože plány padly. Respektive, nechce se mi jet samotný na druhý konec republiky, aby nás tam stejně byla sotva půlka. Navíc bych strávila hodně času ve vlaku a musím se fakt učit. Takže to vidím tak, že zůstanu doma, opiju se, budu se dívat na primu a radovat se, až bude přípitek pronášet Lucka.
Vánoce jsou zlo. Tak trochu krásný. Stýská se mi. 






Fotím na téma: Vánoce v Praze

22. prosince 2010 v 0:50 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Konečně jsem se k tomu dostala. V době, kdy mám spát, protože jsme včera měli s kámoškou, jejím přítelem a bráchou vánoční mecheche a šli jsme spát ve čtyři. A zítra se jdu podívat na střední (heh, je to přesně měsíc, co jsem tam byla naposled...) na besídku a tak si lakuju nehty...
Už se po mně shánějí... včera mi psala R. jestli přijdu a že potřebuje pomoc s zorganizovat jednu třídu jinak přestane být sluníčkem. A to nejde páč to je moje sluníčko.
Prostě bych měla spát.
Tady už jsou fotky z tý Prahe, docela se mi i líbí.
První je z 28. 11. a ty další ze 13. 12.

Staromák
all4all.blog.cz
all4all.blog.cz

Malá pocta velké Edith aneb koncert Radky Fišarové

19. prosince 2010 v 1:14 | Slečna Zvědavá |  Políbila mě můza
Už v úterý jsem slibovala, že o tomto koncertě napíšu. Nějak nebyl čas a nechtělo se mi. Tlačí mě ale další zážitky a myšlenky... :)
V pondělí, když jsem seděla v opeře, mi přišla smska od spolužačky, jestli bych s ní, jejím přítelem a bráchou nešla na koncert, který pořádá naše univerzita. Zpívat že bude nějaká šansonová zpěvačka. Šanson sice moc nemusím, ale tak dobře no...
Když jsem se v úterý vypravovala, nechtělo se mi a litovala jsem, že jsem to slíbila. Lísky byli zadarmo. Dostávali je zaměstnanci a studenti Jihočeské univerzity za zásluhy. S kamarádčin brácha právě dokončil knížku, na které spolupracoval... 
Abych to zkrátila. Oblékla jsem si své ségřiny černé šaty, vplula do lodiček a šli jsme se usadit. Místa jsme měli uprostřed a to ve všech směrech, takže nejlepší. Adventní koncert zahájila nějaká paní, pak měl slovo rektor a pak už přišla ona zpěvačka. Krátce ji představili, ale stejně neřekli ty důležité role...
Takže abyste věděli, o koho jde... Radka Fišarová se narodila v roce 1977 a je to muzikálová a šansonová zpěvačka. Můžete ji znát z Eviti, kde hrála hlavní roli, stejně jako v Kleopatře, kde měla dvě role. Taky jste ji mohli vidět v TaFa v Elixíru života ve dvojroli Edita-Helena. A nebo ji možná znáte z nového nastudování Draculy, kde si zahrála hlavní roli Lorraine. Účinkovala, či hrála, jak chcete, také v muzikálu o Edith Piaf, teď přesně nevím jméno, něco s vrabčákem:)
Nečekala jsem nic extra, měla jsem odstup a pochyby. Očekávala jsem nudu. Možná i proto jsem byla velice příjemně překvapena. Radka má výborný hlas a šansony jí opravdu sedí. Měla s sebou kapelu, slečnu, co hrála na akordeón, pak basa a klavír. Celý koncert se jmenoval Malá pocta velké Edith, z čehož vyplývá, že zpívala písničky od Edith Piaf. Teda převážně. Začala tou nejznámější, Je ne regrette rien - ničeho nelituji. Protože jsou písničky francouzské, vždycky název přeložila a stručně řekla, o čem písnička je. Ale i tak jsem zjistila, že mé znalosti francouzštiny klesly hluboko a nerozumím skoro nic. A Radčina výslovnost je opravdu dobrá. Moc ráda bych vám vyjmenovala písničky, které zpívala, ale asi chápete, že si názvy nepamatuju. Jen snad, že zazpívala letní písničku o St. Tropez, velice živou a rytmickou. Zazpívala i dvě české písničky, Já se vrátím a Zaplaťte mi pianistu. Tuhle si napsala sama a musím říct, že mně se velice líbila. Není veselá, řekla bych, že je o nešťastné lásce a když jsem tak přemýšlela nad tím, co zpívá a proč to psala, došla jsem k závěru, že měla špatné období. Ale třeba ne. Nejvíc se nám líbila písnička Je ne veux pas travailler. Je ne veux pas travailler, je ne veux pas dejeuner, je veux selmeutn oublier, je puis fumé. Nechci pracovat, nechci jíst, chci jen zapomenout a kouřit.

Hezká písnička byla také ta na procvičování francouzského "r". Nepobírala jsem, jak mohla takhle rychle vyslovovat všechny ty slova...
Zpívání občas proložila i mluveným slovem, proč vybrala zrovna tuhle písničku, proč se jí líbí, nějaký příběh. Působila velice mile, sympaticky, otevřeně, byla příjemná, zábavná. Jen si nejsem jistá, že si celou dobu uvědomovala, co to před sebou má za publikum. Že někteří jsou tam proto, že musí, ať už pracovníci nebo studenti. Nicméně potlesk si odnesla velký, několikrát přidávala, kolikrát byla odměněna potleskem i uprostřed písničky, což jsem byla překvapena, ale nadšeně jsem se přidávala. 
Z koncertu jsem odcházela s opravdu dobrým pocitem, plná energie a nadšení.


O přestávce, po té, co jsme vypili pár skleniček šampaňského, jsem si povídala s tím kamarádčiným bráchou a došli jsme na Excalibur. Poprvé jsem si nepřipadala jako cvok, když jsem používala samé superlativy a vyjmenovávala zpěváky jako Iva Marešová, Míša Zemánková a podobně a on věděl, o koho se jedná a shodli jsme se, že jsou skvělí a jak Lucce Vodnráčkové sedla role Morgany a Michalu Kocábovi Merlin. On totiž hraje na historické housle. Celá rodina je hudební a muzikální. 
A v pondělí jsem dostala to nejúžasnější přání k svátku. Měla jsem pocit návratu v čase. Byla jsem v euforii a napsala to, co bych asi nenapsala. Ale - je ne regrette rien:-)
Příště bych mohla napsat o výletu do Drážďan:-)

Na závěr ještě písnička z Dráculy. Abych řekla pravdu, mně se to moc nelíbí. Asi proto, že jsem zvykl na původní obsazení s Luckou Bílou jako Lorraine a Leonou Machálkovou jako Adrianou/Sandrou. Nelíbí se mi ani ta moderní scéna, ale to je jedno. Musím ale přiznat, že si už na Radku v této roli zvykám a zrovna tahle písnička není špatná. Schválně sem nedávám Jsi můj pán, protože to všichni znají a všichni to srovnávají.

Opravdu (B)bílé Vánoce Lucie Bílé, Státní opera Praha 13. 12. 2010

14. prosince 2010 v 23:07 | Slečna Zvědavá |  Políbila mě můza
Chvilku strpení, musím přecvaknout z jednoho koncertu na druhý. Cvak. Tak. Včera jsem měla svátek a nadělila jsem si ten nejlepší dárek. Vánoce v Opeře. S andělem.
V sedm hodin jsme s mamkou přišly ke Státní opeře Praha. Musím říct, že mě docela vyděsilo to množství lidí, co stálo venku. Později jsem ale zjistila, že to jsou lidi, co odcházejí z koncertu v 17°° (To mi nějak uniklo...). Konečně jsme se prodraly dovnitř a dokonce i k pultíku a já si mohla koupit vánoční CD, na které si dělám chutě od listopadu. Za chvíli nás pustili dovnitř, odložily jsme si věci v šatně a vydaly se na naše místa. Podle plánku to vypadalo, že budeme sedět někde na kraji třetí řady. Nakonec byla naše místa přímo naproti zpívajícímu andělovi, co si říká Lucie Bílá. No fakt, seděla jsem přímo naproti ní! A měla jsem úžasný výhled.
Koncert začal jen s deseti minutovým zpožděním. Nejprve přišel sbor Boni Pueri. Všichni zatleskali. A nic. Chlapci po chvíli odešli, sálem to zašumělo. Zase jsme čekali. Někdo vzadu začal tleskat, tak jsem začala taky. Sál se roztleskal. A po chvíli nastoupili umělci. Smyčcový orchestr, chlapecký sbor Boni Pueri, smíšený sbor a kapela Petra Maláska. A pak přišel farář, Zbynek Czendlik, aby koncert uvedl. Sledovala jsem videa z předchozích koncertů, co Lukáš Fronk dávala na net a je vidět, že mají naučený, co budou říkat... 
"A teď přichází Bohem milovaná, mnou milovaná, vámi milovaná Lucie Bílá. Začala nádhernou skladbou Tichá noc. A postupně přidávala další, můj oblíbený Tambor, veselou písničku Vánoce jsou zábava, Být dítětem svítícím (famózní), To je ten den, Jen kvůli nám, přidala i Boubel, Tiché Gloria, Panis Angelicus, Ave maria dokonce dvakrát, Rolničky, ty byly podruhé jako přídavek.
A samozřejmě se dostalo i na Slyš chór. Celé album je takové tiché, vánoční, pohodové, ale tady se Lucka nebála trochu si zakřičet. Tajil se mi dech, když zpívala tuhle nádhernou skladbu a nadšeně jsem tleskala a výskala radostí. A pak, když překonala tu vzdálenost a přišla na kraj pódia s další písničkou a najednou byla jen kousek ode mě, jen tři řady, skoro jsem zapomněla dýchat, jak jsem žasla nad tou krásou. 
Překvapivá hra světel dokázala změnit náladu, dokonce z Lucky udělala anděla. Líbí se mi její šaty a sluší jí to, osobně si ale myslím, že jí líp jdou dlouhé šaty a kdyby to, co má vzadu, měla i vepředu, bylo by to dokonalé. Když se ale setmělo, zdálo se, že Luc má dlouhé šaty až na zem a místo toho plétu přes ramena má křídla a je jen otázkou času, kdy se vznese a odletí.
A když pak začala zpívat Jsi můj pán, tak pán s knírkem, co seděl vedle mě a moc se neprojevoval, si s chutí zařval.
Vždycky, když se Lucka přiblížila k okraji pódia, lidé se zvedali a dávali jí kytky a dárečky a všechno možné. V tašce mě pálil náramek a litovala jsem, že jsem ho nějak nezabalila a nemůžu ho proto hodit na pódium. Ale nakonec, možná je to dobře. Zůstane mi na památku. A třeba někdy...
A překvapení večera - Marta Kubišová! S Luckou zpívají písničku Purpura a tak si ji společně zazpívaly i tady. A Marta pak ještě zazpívala Chtíc aby spal (ach) a Lucka jí předala dárek, anděla a kytku.
No a protože Lucka měla včera svátek, muselo se to samozřejmě oslavit:-) Bylo to už asi po prvním přídavku (nějak mi to splývá, vím jen, že jsem pořád vstávala, tleskala jak šílená, občas si zahulákala a Lucka se vrátila a zazpívala), pan Farář ukončoval koncert a děkoval a pak přišli 3 kluci ze sboru, dva měli skleničky a jeden šampaňské. A tak to bouchlo, nalilo se, připilo a Lucka svou skleničku věnovala jedné slečně, která podle mamky nemá soudnost, když si vzala takové šaty..
Jo, a taky tam byl na pódiu arcibiskup, jméno si nepamatuju. A v hledišti seděli Lucčiny rodiče, Dominik Hašek s manželkou a dcerou a taky tam byl Petr Hannig, který Lucku kdysi objevil a jemu věnovala Ave Maria. 
Chtěla jsem jít na nějaký koncert v kostele, protože jsem si myslela, že to bude mít větší kouzlo, akustiku a víc to tam bude pasovat. Spletla jsem se. Opera má nádhernou akustiku, krásné barokní zdobení (jak jsme s mamkou usoudily) a navíc je tam teplo:-) Když jsem si objednávala lístek, měla jsem přání. Aby to byl nádherný koncert, o čemž jsem tenkrát nepochybovala, a aby sněžilo a já se pak k sestřence, kde jsem nocovala, vracela zasněženou Prahou a bylo to ještě víc vánoční, když ta opera je zlatá a červená, v barvách Vánoc. A splnilo se mi to. Nemám, co bych vytkla. Snad jen, že tam nemohli být všichni, co chtěli, že to tak rychle uteklo, že se nesmělo fotit. Proto vám sem dám jen čtyři fotky, na dvou v podstatě nic neuvidíte:-)

all4all.blog.cz

Fotím na téma: Vánoce v Brně

11. prosince 2010 v 13:34 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
Chtěla jsem začít fotkama z Prahy, protože tam jsem byla nejdřív, ale ještě tam v pondělí pojedu a fotky nejsou nic moc. Nejvíc se mi zatím líbilo v Brně, tam to bylo fakt pěkný.
Byla jsem tam minulý týden, přijela jsem autobusem, kamarád na mě čekal a šli jsme na Svoboďák. Cestou byly všude světýlka a na náměstí to bylo kouzelný. Všude byly stánky, bylo tam pódium, na kterém malé holčičky zpívaly, byl tam krásnej dřevěnej betlém, nasvícený stromeček a autíčka pro děti s autodráhou. Taky bych se svezla:) A do toho sněžilo, byla zima a všude to vonělo:)
A pak jsme se šly na kolej, s rumem a jak Peťa trefně předpověděla, "zpili jsme se zas jako dogy":)

all4all.blog.cz

Motivation

9. prosince 2010 v 21:50 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Mám se dobře. Fakt. Depka mě přešla. Ještě minulý týden jsem se chtěla na všechno vykašlat a nechat to tak jako přirozeně, nepovedený testy a tak. Ale už nechci. Mám motivaci. Docela silnou. Včera jsem se učila od tří hodin asi do desíti. Samozřejmě s přestávakama, ale i tak. A bavilo mě to. Nepravidelný slovesa. Protože já tu morfologii pokořím. První pokus nevyšel. Druhý vyjde. Alespoň jedna část. Na tu další zbývá poslední pokus. Když ne, budu si to muset zopakovat příští rok. Ale mám i větší motivaci na angličtinu, i když nevím proč. Chci tu zůstat.
Kvůli Efče. Kvůli pařbám. Kvůli Petě. Kvůli srandě. Kvůli chozením na polívku. Kvůli pizze v menze za 42 Kč. Kvůli čtení pohádek s Kačkou. Kvůli sledování seriálů. Kvůli zábavným hodinám. Možná kvůli P., ale nebaví mě to, když je to jasný.
Těším se. Na prázdniny. Já vím, je to daleko. Ale těším se na J., A., V., T., T. a jeho partu, R., N., H., P., K., M., M., J., L., H., psa, králíka a tak dál. Vidím sebe, jak se opaluju na lavičce a koukám na velkou bíč párty. No nic. Ale ty dva telefony mě dokázaly neskutečně nabít. A dneska zprávy od holek, že se mnou pojedou. Já to zvládnu.
A ještě jsem zapomněla na D., A., Z., K., O., I., K. A teď už je to snad všechno. A kuchyň.
A těším se na Silvestra, doufám, že to vyjde. Musí. Ale bude to stát. Hodně prašulek. To neva. A pak, když mě nevyrazí, si tu najdu brigádu. Heh...
Ve středu jsme byly s Efčou na pizze. Mňamky. A přišel tam černoch.
"Hele černoch, a je úplně černej..."
"Myslíš že ho S... zná? Beztak už s ním spala.."
"Jestli ho zná, tak s ním spala, jestli s ním nespala, tak ho nezná..."
Následuje dlouhatánské rozebírání S.. chování. Jak nám všem říká miláčku, zlato, lásko, že mě, ji a ostatní miluje. Historka s L. v kině.
"No ona je S... i na holky si myslím"
Zaskočila mi oliva. Kecám. Spíš je falešná. Bez pravých kamarádů.
A chci, aby Iva Marešová a 999 měli koncert někde v okolí Jihlavy nebo Budějic.
A zdají se mi šílené sny. Jak můžete mít ve snu sex s někým, koho ve skutečnosti nesnášíte? Já sem z toho pak celý den zmatená.
A vůbec všem jde jenom o sex. Hlavně těm na internetu. A už mě to nebaví.
A nejlepší konverzace:
Chtěla bys mě?
Bydlíš daleko...
Mám auto.
Možná jo.
Bla bla bla, promin, musím jít, uživatel je off.
And probably will never be online again. Heh;)
Jsem se nějak rozkecala:)
Jo a ještě jsem potvora.
A taky jsem hodila držku, mám modřiny a špinavý kalhoty. A upozornuju, že jsem měla jen minimum alkoholu... Ale šla jsem Peťě ničit játra prostě.
Pokus o stejnou (podobnou) fotku jako v sprnu. Jen místo vodky byl Squash:)



Tak nám nasněžilo, vážení...

2. prosince 2010 v 22:37 | Slečna Zvědavá |  Já fotografka
aneb je to sranda, domů jsem se dostala, tak snad se dostanu i zítra do Brna ...

all4all.blog.cz
Jak to, že když na někoho delší domu myslím, se mi pak ozve?

Když je miluješ, není co řešit...

1. prosince 2010 v 20:11 | Slečna Zvědavá |  Non identifict work
My loves, my friends, my everything...
Protože se mi chtělo dělat video.
Protože je mám ráda.
Protože jsou.
Protože je před vánocema.
Protože proto.