Květen 2011

Sehen wir uns wieder?

29. května 2011 v 0:55 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Dva dny se chystám napsat článek. Moc impulsů kolem mě.
Nemám chuť tady rozebírat celý týden. Bylo by to na dlouho.
V pondělí večerní procházka s friscem, noční náměstí, park, fontána, policie, zřejmě bouračka, úchylové, důvěrný rozhovor a hlazení ve vlasech.
Úterý opalování.
A středa... Ach ta středa. Vodnice, lambrusco. Stammtisch. Zase chlastání (jasně, máš pravdu, nedělám nic jinýho, než že piju. Pokud to všechno čteš, víš toho o mně nějak moc...).
Rozpaky, pohledy, povídání, pozorování. Provokování, panák, naštvání, depka, panák zdarma, veřejný hlazení a pusa, sraní na všechno, žebrání o cigaretu (Nemáte jednu cigaretu navíc, já mám depku... Já ne, ale Susanne má... Haben Sie eine Cigarette frei? Sie hat Depression... Ja klar...)
Snažení se dopsat některé kamarádce, sezení na záchodě, depka, placení, čekání venku. Přišla P. Pořádné popovídání. Prokleté písmenko P. No nic. Dlouhé povídání. Nevolnost, žízeň, zmatenost. Doprovázení. Šly jsme někudy, ani nevím kudy. Nějakýma uličkama, až teď mě napadá, že to bylo zbytečný. Klapala jsem podpadkama. Zima mi nebyla. Povídání o mně, o všem.
"To se nebojte..."
Říkají to všichni, kromě mojí maminky.
Pevné objetí. Cesta na kolej. Nedojezená čínská polívka. Spánek. Vstávání, prášek, nefungující internet. Škola, melancholie. Rozhodnutí jet domů o den dřív.
Žalostný pohled na ni, jak je nevyspalá a trápí se. Sezení v parku, povídání, vracení se ke všemu. Hraní si s řetízkem, vzpomínka, okamžité puštění řetízku (Do I make you nervous? To by byla fakt provokace).
Další témata, smích. Moje kamarádka. Všichni o ní vědí, o její zamilovanosti. Všichni učitelé se o tom baví, i on. Zmetek to je.
Vztah na kamarádský úrovni. Když ho chcete, máte ho mít. Jsem trénovaná. Zvládnu to. Když se rozhodnete, umíte být profesionální. Fajn. V tom případě nám to půjde. Kein Problem.
Tři hodiny přemýšlení ve vlaku. Pecka. Mluvit, mluvit, mluvit.
Už jsem to řekla každýmu, komu jsem mohla i nemohla. Od sestřičky přes Efču a ty dvě internetový kamarádky až po mamku a kamaráda (ty dostali okleštěnou verzi, jen pár info, jakože jsme si potřebovaly něco vyjasnit a že mi řekla, že jsem provokatérka a ještě asi něco).
V pátek odpoledne odjezd na Kalich, zahájení sezóny. Těšila jsem se na Hoznu a na Hanku. I na Tondu. Netěšila jsem se na jednu zdravotnici. Je na ní něco zvláštního. Je mi protivná svým chováním a svýma komentářema, ale na druhou stranu je na ní něco zvláštního...Kdyby jen seděla a usmívala se, vydržím se na ní koukat asi dlouho. Na babu jednu. Se mnou to tam vydrží, se mnou klidně, ale s mamkou ne. Podle majitele to je *****, ale jsem si jistá, že jsem ho na zavírání viděla, jak se s ní líbal. No nic.
Udělali jsme si s Honzíkem noční procházku do Kamenice. Půjčili jsme si baterku, abysme viděli na louže a šli jsme se. Pršelo. Obešli jsme Kamenici a šli si sednou na bowling. Dali jsme si pivo, pokecali. O jeho slečnách, bývalých a budoucích, o trojce, o mně, o P. Psala mi mamka, at se vrátíme, že se nudí a že to snad už Honza rozchodil a strávil. Strávil to v pohodě, nic se na jeho vztahu ke mně nemění a každýmu se prostě líbí něco jinýho. Byl zaskočenej ale. Ale otevřeně se se mnou pak bavil o všech těch Peťách a Klárách. Asi se bál toho stejnýho, co já.
A dneska jsme se šli podívat za koňákama. Olga mě pak nechala jezdit. Na Cherry, na tý, na který chtějí jezdit všechny děcka. Protože je krásná, světle hnědá, jednobarevná, prostě jako třešeň. Minulý rok jsem jezdila na Exovi, největším koni, co tam mají. A pak jsem nemohla chodit, takže jsem byla ráda, že jsme si udělali procházku a dovezli mě až k táboru :D
Zase loučení, ale uvidíme se za dva měsíce. Prospala jsem odpoledne.
Kdybys neřekla, že to bere jako pokušení... Třeba jsem toho měla využít a něco říct...Třeba něco jako všechno je jednou poprví...Ale já byla mimo, tupá, zírala jsem na řeku. Unavená. Jako ona. Pozdě bych honiti.
Rozloučily jsme se, popřály si hezký prázdniny. A ona jela 550 km do Heidelbergu! Když nespala skoro celou noc. Nebo spala špatně. Kurva! Kvůli mně! Nechápala jsem to, proč nespala. Pochopila jsem to. V pátek jsem se vzbudila brzo, kvůli snu.
Ve čt jsem si napsala na fb status, kterým se doufám budu řídit... "Končím. Končím s chováním mrchy, potvory a především provokatérky. Už nebudu nikoho provokovat, s nikým si hrát ani na nic si hrát. Nejsem ani Carmen, ani Ginevra či Edita, dokonce ani Johanka a nechci dopadnout ani jako Helena nebo Lorelai. Budu se chovat tak, abych neubližovala ostatním, ani sama sobě." Snad... Jenže moje oči si dělají co chtějí.
A proč to tak všechno je? Co se stane jednou, nemusi se už stát nikdy. Ale co stane dvakrát, určitě se stane i po třetí.
Měla bych jít spát, zítra jdeme do cirkusu. Děkuju za ten lístek.


Plyšákovej Vendelínek <3

Praktická maturita jako krásná vzpomínka

23. května 2011 v 0:16 | Slečna Zvědavá |  Políbila mě můza
Často na to teď vzpomínám. Neustále čtu různý statusy o tom, jak se všichni učí, jak mají svaťák a jak už nemůžou. Vrátila bych to.
Když jsem se byla podívat na letošních praktických, nechala jsem se unýst.
Přípravu jsem si užívala, vymýšlela, jak to nejlíp a nejdokonaleji zpracovat, jakou vychytávku vymyslet, projížděla jsem o tom tématu všechny stránky na netu, četla knížky.
Zadání: Připravte zájezd pro maturitní komisy coby skupinu turistů dne... v Polné na téma Leopold Hilsner.
Byla jsem nadšená. Nejlepší skupinka na tohle téma.
Chystaly jsme vraždu. V přímém přenosu. Byl to měsíc příprav, smíchu, zábavy, nervů den předtím, chystání na poslední chvíli, brečela jsem, spala na stole, chvátala, telefonovala s komisí.
Maturitní komisi jsme odzbrojily hned na začátku ochutnávkou židovského jídla a pití. Potkali jsme Anežku Hrůzovou. Dívali jsme se, jak ji její vrah strhl do lesa. Stáli jsme v lese vedle mrtvoly. V synagoze jsme potkali žida, co se hebrejsky modlil. Vzali jsme komisi na oběd a zaplatila to škola. Byly tam s náma tři maminky (jedna z nich byla moje) a ještě moje sestra.
Bylo to spoustu vtipkování, povídání, flirtování, rejpání. Byl to jeden z nejkrásnějších dní. To myslím vážně.
A co se ústní týká... Jasně, svaťák byl peklo. Brečela jsem, mlátila do zdi, do hlavy, do sestry. Jedla všechno možný, nejedla, smála se, výskala, skákala, tancovala, stavěla se na hlavu, fotila, kreslila, rovnala pastelky podle velikosti, depkovala, flirtovala.
Maturitní týden byl krátký. Rychle utekl, až na to pondělí, kdy jsem se potácela ve stavu šílenosti a úterý, kdy jsem místo opakování fotila kytky. Středa utekla jako voda. Měla jsem to za sebou.
Čeština byla fajn, i když jsem nevěděla všechno. Ekonomika byla zlo, ale byly na mě hodný. Angličtina byla nervozita a příjemný povídání. Cestovní ruch znamenal fleky ve výstřihu a ohromování. Němčina. Total ignor, nervy už odešly, byla jsem klidná, jen mamka nervovala.
Celou dobu jsem mačkala malýho plyšovýho medvídka pro štěstí. Byl z Berlína. A byl půjčený. A přinesl mi štěstí.
Zopakovala bych si to.
Byl toho míň, než teď na zkoušky. A bylo to v pohodě.
Ale víte co, děti? Držím vám všem palce.


O co se jako snažíš? O tebe.

21. května 2011 v 23:36 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Jooo tak to je fajn. Už vím, proč chlastáme. Protože pak je to lepší. Jinak spolu asi nevydržíme. Né to zas ne. Ale nikdy jsem neměla kamarádku, se kterou bych trávila 12 hodin denně, byly jsme spolu ve škole, občas po škole, pak si psaly a občas spolu byly i večer. Nikdy jsem nechodila s kámoškou po krámech, neprobírala, kdo se mi líbí, co mi kdo napsal, jak se na mě podíval a co to asi znamená. Teda, probírala jsem to, ale se svojí nejlepší internetovou kamarádkou.
To je taky kapitola sama pro sebe. Před pár dny jsme se o tom bavily. Známe se asi pět let, spíš plus než mínus. Já jsem byla na tomhle blogu, ona měla blog o Hilary. Psaly jsme si komentáře, pak když na blogu skončila, občas na ICQ, ale neměly jsme si občas co říct. Pamatuju si, jak se chystala na přijímačky na střední. Nějak jsme si psaly víc a víc, až jsme se sblížily. Ona věděla vždycky všechno, s ní jsem rozebírala spoustu věcí, jí jsem poprví řekla, co když to mám hozený všechno jinak. Ona na mě nikdy nebyla hnusná, nikdy jsme se nepohádaly, vedly jsme spoustu dlouhých rozhovorů, spoustu nočních rozhovorů o kravinách, nesmyslech, prasárnách a všem možným. A mrzí mě, že ji poslední dobou trochu zanedbávám a občas bývá i druhá, co se něco dozvídá. Snažím se to napravit. Jen je těžký, když někomu říkáte to samý. A ještě horší je, když je to v jeden okamžik, jako třeba v pátek, to jsem pak nevěděla, který jsem co řekla a neřekla a možná to nebylo souvislý. Hihi. Haha. Hoho. Huju. Teda huhu.
To jakože včera večer největší rozsek. Jsem byla zase vtipná. Myslela jsem to naprosto vážně. Prostě choroba, že najednou začnete tancovat a zpívat. Ale blbě jsem to pak zformulovala, ten příklad.
"Třeba jak včera, ty ležíš, v klidu a najednou vystřelíš všechny končetiny do vzduchu a začneš chodit po stropě a zpívat." A ono když to vytrhnete z kontextu, tak je to takovej nesmysl, že se počůráte smíchy. Já se tak smála, až se šla mamka podívat co mi kdo píše. A pak ještě haha, hihi, huju. Pchá, rofl na druhou.
Středa byl zvláštní den. První opravdový telefonát. Nebyl čas přemýšlet nad tím, jestli se bojím. Bylo to fajn.
Nadrženej večer, samý hlášky, dotyky, pletení copánku, hlášky, narážky, všude okolo uši P., protože slyšela i to, co nemohla slyšet, takže slyšela i to ostatní, jako třeba nadpis, tím jsem si jistá. Flirtování a snažení se dostat CD s testem (ne moje), vtipy, pivo, pivo, LG party. Teda né ta značka. Prostě eLG, GL, chápete žejo.. Silný neroztržitelný silonky roztržený po celý dýlce, minisukně a výstřih, musela jsem vypadat jako děvka.
Taky jsem ukazovala kámošce avatar z minulého článku (I'm so hot I would turn a straight girl lesbian). Prý jo.
Když kámoška z oné party odcházela, potkala kdesi venku nějaký holky, co povídaly, že byla taky ve Velbloudovi a že tancovala a ta druhá to tam docela rozjížděla. Stydím se. Jednou někam přijdu, kde se všichni znají a ztropím tam buhví co. Když jsem šla já, taky jsem potkala nějaký holky. Soustředila jsem se na cestu a psaní smsky (dvě ráno..) a najednou slyším: Tys byla taky ve Velbloudovi, žejo? Byla no... Tak jsem šla přes park s nima.
Pak zamčená kolej, čekání s nějakým klukem, kouření nejhorších cigaret světa, dlouhý usínání, krušné ráno, zle, zle, zle, zátah němčiny, prášek, jídlo, ulevení si, sprcha, jídlo, mail. Ještěže máme tak hodný lektory. Lektorky. Takže jsem o hodinu nepřišla, mám to na mailu. Mohla bych to udělat...
Plazení se do školy, další prášek, první byl zřejmě někde v kanalizaci, trpění na hodině, psaní mailů a zpráv, oběd, nákup, kolej, hledání sluchátek, návštěva kamarádky v práci, psaní si s jinou, vožení Matýska, hraní si s Matýskem, Matýskovi úsměvy a čertíci v očičkách, natahování ručiček, chování, pláč, únava, spánek, večeře, úklid, oholit nožky, sbalit si, umýt vlasy, psát si s lektorkou, ujetý trolejbus, pití koly, noční špehování domu, sezení před domem (vzpomínka na sedmou třídu, haha, ježiš já jsem byla děsná), kecání, poslouchání monologu a souhlasné přikyvování (jsem dokonalá kamarádka), cítění odmítání, snažení se, hraní, opatrné svádění, nechat se svést, udělat to, co jste žádaní, ale nikdo to nevysloví (ukradnu ti nos. A teď nemáš nos. Musíš si ho zasloužit. A co mám udělat? Na to musíš přijít sama. Boj s vlastní stydlivostí a s tím, co je správné. Podlehnutí a splnění, vrácení nosu.). Upřímný rozhovor, otázky, odpovědi, ptaní se, odpovídání. Nespavost, svítání, poslouchání rádia, půl šestý, spánek, půl osmý, poslouchání rádia, sledování hodin, přemýšlení, netrpělivost, sledování hodin, probuzení, budík, vstávání, zamávání do postele a odchod, příchod na kolej, spící spolubydlící, snídaně, kafe, sbalení, cesta na nádraží, potkání kamarádky, povídání, snažení se spát, nespavost, výluka, přestup, povídání, přestup, touha spát, výstup, lelkování, oběd, knihovna, obchody s botama, knihkupectví, obchod s botama, nákup bot, nákup šatů, vyčerpání, psaní si s kamarádkama.
Vstávání, obchod háčků na náušnice, úklid, němčina, oběd, němčina, navlíkání korálků, čtení knížky, návštěva, hraní si se štěnětem, odchod, chození po obchodech, ježdění na orbitreku a posilování, zeleninová večeře, navlíkání korálků, sledování rumcajse, psaní nesmyslnýho článku.
Asi mi hrabe.
Cítím, jak jdou některé věci mimo mojí kontrolu.
"Já radši učím v té jejich skupině."
"Warum?"
Pokrčení rameny.
"To jako že tam toho nemusíš dělat tolik?"
"To ne."
"Also warum?"
Bezradnost.
"Na warum?"
E. na to přišla. Protože jsme tam my. Asi fakt.
Je konec semestru. Poslední týden. Pak zkoušky. Poseru se z toho. Zoufalství a nic nedělání. Koncert, slučák, mezinárodní zkoušky, žádný volný čas v Budějicích. Bude mi chybět moje kamarádka. Změní se spoustu věcí. Snad ne.
Už takhle jsme se změnily, za poslední tři týdny. Chováme se k sobě jinak, bezprostředně, náhodné dotyky, pletení copánku v hospodě. Je to vidět, ona to vidí. Vadí ti to? Ne, nevadí. Musí si o nás myslet buhví co, a jak na mě mrká. Vadí ti to? Ne, nevadí. Takže what the fuck? Ono jí to snad těší. A mě? Mně to svým způsobem vadí. Asi spíš vadí.
Já bych s žádnou jinou nešla.
Určitě jí to dítě udělal on, kde jinde by ho vzala...
...Dáme si to na čtyřku. Všichni se vystřídáme s každým. Vlastně to by nešlo. Tak si to dáš dvakrát s P.
Jasně, a ty dvakrát s T.
Klidně pětkrát.
A neříkala jsi včera, že bys nešla s žádnou jinou než se mnou?
Ty bys tam byla taky...
Aha... Takže když by ona chtěla, tak bys s ní něco měla?
To zas né.
Takhle se bavíme. Je to teda přibližně, ale obsah zůstává. Jsme prasata. Nadržený prasata. Haha.
Měla bych jít. Protože hodně hodin.

Anděl s ďáblem v těle

16. května 2011 v 22:28 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Jsem prý anděl. Jsem prý hodná, až to není možný.
Jako kdyby někdo vztáhl ruku na moji kamarádku, tak se neznám. A když mi řekne, že se s tím čurákem nebude hádat, protože by jí mohl vrazit facku, tak je přece jasný, že řeknu, že když to udělá, ať kouká naklusat ke mně a bude spát tady.
Psychologická poradna s. r. o.
Potřebujete poradit, jak se kluka zeptat, jestli s ním chodíte? Jsem tu.
Potřebujete se vypovídat ze zamilovanosti do štíhlýho, tmavovlasýho a modrookýho chlapa? Jsem tady.
Potřebujete si zanadávat na svýho ex, se kterým musíte ještě bydlet? Jsem tady.
Potřebujete si zanadávat, jak blbě se chová ke zvířatům? Jsem tady.
Potřebujete povzbudit před písemkou, na kterou jste se ani nekoukli nebo před maturitou? Jsem tady.
Postěžujte si na co chcete.
Budu celý den dokola poslouchat ódy na kohokoliv.

A teď zase budou všichni nadávat na chlapi obecně. A zrovna tihle všichni jsou debilové. Natvrdlí.
A ještě můžu koukat na svojí profilovku a taky na profilovku kámošky. Já se tady bojím, aby to nebylo blbý, když bych si tam dala společnou fotku, proto jsem tam dala takovou neviditelnou a ona si jí tam dá. Juhů. Víte co, asi mi byl víc milejší minulý týden.
Všechno mě sere. Škola. Zkoušky. Měla bych se jít osprchovat a spát.
Dnesk fuck off.
23:42
a mám ignorantskou kamarádku. Řeknete, že už jdete protož vás všechno sere a ona na to že jde spát a koukat na fotku a že mimo a nic neudělala a do toho ten debil.
Tak už si dneska všicni polibte prdel. Fakt.

Tety jsou horší než babičky

15. května 2011 v 21:22 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Já jsem taková lemra, ani psát nestíhám!
Týden jsem nic nenapsala, i když jsem chtěla. Neděli už si nepamatuju.
V pondělí jsem musela po delší době jít na osmou, psát test. Odpoledne jsem proležela s bolestí břicha, byla jsem naštvaná, nešel mi internet, sralo mě všechno.
V úterý jsme strávily několik hodin na sluníčku, opálila jsem si ponožky, kraťasy a rukávy. S předmětem "Teorie prosociálních dovedností" jsme byli venku. Nikomu se samozřejmě nechtělo běhat. Pan učitel jaksi nemohl pochopit, že jedna holka má rozdrcenou kyčel (ne doslova, samozřejmě), pak zas nám nešly sundat náramky a podobně. Měli jsme otevřené oči, když jsme je měli mít zavřené a mluvili jsme, když jsme měli mlčet. Poslal nás domů o půlhodiny dřív, že tohle ještě nepředvedla žádná skupina, zklamali jsme ho, jsme v prváku, tak se podle toho máme chovat, bla bla bla. Všichni jsme nevěřícně koukali, taky nechápavě a jak jsme se v týdnu potkávali na různých předmětech, pořád jsme to řešili, ještě ve čtvrtek. Nutno podotknout, že nikdo proti žádný hře neprotestoval, jen proti neustálýmu běhání (vedro, sukně, žabky a jiný nevhodný boty).
Cestou ze školy jsem zajela do nákupního centra a koupila si v Tally Weijl tílko. Růžový. Na úterý, abych měla. Teď budu Totally Tally Totally Sexy. Miluju Tally a ráda si tam kupuju trička ve slevách, hlavně v Deutschlandu, to tam ještě ani nedávali toho králíčka.
Ve středu jsme jely s Efčou na Hlubokou. Bylo to žůžo, válet se v zahradách na trávě, poslouchat Rihannu, jíst bonbony a opalovat se v podprsence. Teda svlíkla jsem se jenom já, jako vždycky :D A kolem chodili Rusové a Němci a byli z nás udivení. A hodně jsme se fotily a vylezla jsem na lampu a zavěsila se za strom a Efča vlezla do křoví a pak měla všude jehličí a chtěly jsme jít do Penny a koupit si Lambrusco ale bylo to daleko, potkaly jsme Coop a koupily jsme si nanuka a jely domů. A pak jsme si na fb řekly, že se chceme válet a já že se chci opalovat, tak jsme šly do parku a byla tam zese cítit tráva a já jsem se spálila.
Net mi nešel proto, že mi ho zablokovali. Haha, torrenty no :D
Ne čtvrtek jsem byla pochválena od P. za to, že jsem si při rozdělování dobrovolně odsedla a pak jsme na sebe s Efčou přes celou třídu pokřikovaly a P. se nám smála a mrkla na Efču a ta to pak furt řešila a že jí zase přikrmila a pak zase řešila jiného učitele.
Celé odpoledne jsem prospala, v devět jsem šla do Kauflandu pro Lambrusco, vzala jsem 1,5 litru a šla za Efčou a zase jsme se opily a bavily se o všem, od sexu po kluky, holky, úlety (trochu monotoní :D), o lidech ze třídy a prostě o všem. A pak jsem řekla, že venku je hezky na procházku, tak jsme šly ven a lítaly tam a potkaly policajty a držely se za ruce a bály se.
A pak jsme blbly a psala jsem kámošce, že ať se nediví, kdybych náhodou nepřišla a spát jsme šly zas před pátou a před sedmou mě vzbudila Evropa2, tak jsem poslouchala jak vyhrávali lístky na hokej a před devátou se vzbduila Efča a pak zazvonil budík a nám se nechtělo vstávat a zjistily jsme, že mi kámoška psala, že taky nepřijde a pak jsme si udělaly kafe a nasnídaly se a já jsem jela na kolej a umírala v trolejbuse, protože byla zácpa a pak jsem si dala rychlou sprchu, přišla kámoška, rychle jsme si sbalily a ona jela na nádraží a já za tetou a teta mi furt něco nutila a furt samý jídlo a šla jsem se strejdou vyzvednout věnečky a punčáky do cukrárny a pak jsme jeli za babičkou a pak jsem pomáhala a dělaly jsme salát a těšila jsem se na taťku a pak konečně přijel a povídali jsme a odmítla jsem víno a šli jsme spát a koukali na Rumcajse (já, taťka usnul po dvou větách) a byla sobota a zase se vařilo a přijela návštěva a obsluhovala jsem a připila si becherovkou a dívala se na film a psala recenzi a článek a zase obsluhovala a pomáhala a obalovala řízky a flákala se a zase se dívala na film a taťka šel spát a já se pořád dívala a pak jsem z toho měla divnou náladu a dívala se na Cimrmana a usnula jsem u toho. A v neděli dopoledne se nic nedělo a začla jsem koukat na další film, ale byl oběd a pak jsem si balila a chystala jídlo a odpoledne jsem strávila u tety a dívali jsme se na cyklistiku a na hokej a teta mi pořád něco nabízela, zákusky, dorty, nanuk, jogurt, sýr, vodu, kafe a pořád dokola a strejda mě pak odvezl na kolej a já tu nedělám nic a měla bych se učit a chce se mi spát.
A napsala jsem asi hodně dlouhý věty.
A za hodinu a něco přijede kámoška.
A zítra se nic neděje.
A nevím, na který blog mám zveřejnit článek, co jsem napsala. Haha.
Báj, dobrou noc.
Ha, kámoška přijela už teď. To se asi moc věcí nenaučím :D



Nevěrnice nevěrná

8. května 2011 v 23:08 | Slečna Zvědavá |  Políbila mě můza
Takový pěkný téma...
"Nevěrná být je snadné, nesnadné přijmout svůj hřích," zpívá jeptiška o Ginevře v muzikálu Excalibur.
Jak pravdivé to je... podlehnout touze a chtíči je tak jednoduchý.
Když odoláme pokušení, neznamenáto, že jsme silní, to jen pokušení bylo příliš slabé.
Znám to, vím to. Co udělá pokušení. Naposled ve čtvrtek.
Nevěra se všeobecně odsuzuje. Odsuzuje se ten, kdo je nevěrný, i ten, kdo pokouší. Ale mě by zajímalo proč.
Proč odsuzovat toho, kdo pokouší? Je to snad jeho problém? Není. Když budu dělat oči na Pepíčka nebo Mařeknu a oni budou oba zadaní, ale podlehnou mému okouzlujícímu a podmanivému pohledu a něco si se mnou začnou, je to moje chyba? Ptám se vás, můžu za to já? Přece nemůžu, není to můj problém, že se kdosi rozhodl být nevěrný. To, že přistoupí na tu hru, znamená, že jim něco chybí, nejsou úplně šťastni a prostě jim ve vztahu něco chybí.
Pro mě to je hra, oni jsou oběti a to, že si ničí vztah, je jejich problém, ne můj.
Ovšem tento scénář platí do chvíle, než poznám onu podváděnou osobu a blíže se s ní seznámím. Vlastně to ani nemusí být blíže, snačí ji každý den potkávat a hned mi jí je líto.
Ale pak si klidně házím očkem po obou z páru.
Jojo, život je sranda.
Nevěra je svinstvo a je to hnus.
Ale všichni umí poučovat.

It was a busy week

7. května 2011 v 22:56 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Tolikrát jsem chtěla psát článek...ale nějak nebyl čas.
V pondělí nás na florbale bylo 5. Hráli jsme 3 na 2. Celou hodinu. Dala jsem dva góly. Jsem ráda, když jsem pochválena. Holky chválit neumí. Byla jsem mrtvá, šťastná. V úterý jsem nemohla chodit.
Večer jsem vedla konverzaci na icq. Nudím se. Šla bych někam. Taky se nudím. To zní jako nabídka. Tak za půl hodiny tam a tam. Víno tam určitě taky mají. Bylo to fajn.
V úterý jsme koukaly s kámoškou na 4 díly Věřte Nevěřte za sebou. Juhů.
Ve středu...Jsem se válela, teda po té, co jsem chodila po obchodech a samozřejmě si nic nekoupila.
Odpoledne jsem učesala kámošce dva zapletený copy a pak šla k jiný kámošce, podívat se na psíka jejího ex. Daly jsme si víno, koupily jahodový Kissky a šly na Stammtisch. Tolik jsem se už hodně dlouho nezasmála. Pěkně jsme si povídaly s tou držkatou holkou z druháku a s P. a popadaly se za břicha. Já jsem ani nepila, měla jsem kofolu! Ale stejně jsem napsala smsku. Schválně jsem se ještě napila od kámošky frisca. Výmluva. P si ze mě zase dělala srandu kvůli mobilu. A pak když mi přišla odpověď a můj obličej přes všechnu snahu udělal jakýsi škleb, měly ze mě srandu. Prej mí píše chlap, povídala slečna. Já že nene, P to nekomentovala a kámoška se jenom tlemila.
A pak kámoška povídala, že si P vygooglujeme a něco si o ní zjistíme. A pak se to nějak dostalo k tomu, jestli o ní něco víme. A kámoška přemýšlela, jestli něco ví a já mlčela a jen se culila.
"Tak Lucka něco ví a Eva nic neví." Tak asi tak. Ale to už taky neplatí.
No nic. Cesta domů byla náročná. Bylo po hokeji, všude samý ožralové, jeden měl touhu se s náma bavit, tak jsem ho poslala do prdele a pak jsem šla sama a byla jsem tak posraná, jako nikdy.
Čtvrtek...To jsme si na němčině s Efčou vzpomněly na to, o čem jsme se bavily u Stammtische a dostaly jsme strašnej záchvat a P si na to vzpomněla taky a měla nějaký narážky a všechny tři jsme se smály a kámoška se mně ptala co jsme si šlehly :D
Večer jsem se nechala přemluvit a odešla jsem zase k Efče. S tím, že ve čtvrt na 12 jedu domů. Bylo jedenáct, já šla na záchod a pak jsem usoudila, že se mi nějak nechce. A taky jsem si bála. Tak dáme další frisco, dojdeme si na Kissku.
Bylo dvanáct a mi furt cucaly druhý frisco. Tak jsme vypily flašku vína. A pak najednou becherovka. Asi hodinu jsme se smály. A fotily se. Zvláštní, jak fotky můžou lhát, aniž by byly upravený.
Pět panáků. Vtipný. Pojď nahoru... Asi v pět jsme si lehly do postele a usnuly jak zabitý. V osm mě vzbudil hlas Lucky Šilhánový: To byly zprávy v osm hodin. Kurva. Takže rychle vstát, nasoukala jsem do sebe rohlík, jela na kolej, umyla nádobí, sbalila a jela na nádraží. Holky se mi smály. Spala jsem celou cestu.
Doma jsem se najedla, udělala úkol, šla na angličtinu a pak do města.
Hrála jsem si na soukromé očko. Potlaka jsem R. Bylo to fajn pět minut. Když se vrátil manžel, tak prej: Si klidně sedněte..." Nene, já vás nebudu rušit.
Dala jsem si zmrzku, koukla na maturitní tabla, zasmála se, šla domů a usnula.
Celý den jsem na sobě cítila voňavku. Zase jsem šla spát pozdě.
Dneska odpoledne výlet na kole s tetičkou a se strejdou. Chtěli mě zabít. Já se nedala, radši jsem tlačila. Ale bylo to fajn. A večer buřty. Nevím, kdy jsem snědla dva. Nafouklo se mi břicho.
A teď se jdu podívat na Bubáky a Hastrmany a spát.
Kiss goodbye.

To mám ale krásný Facebook s Carmen žé? ^^


Splněný sen po stopadesáté

2. května 2011 v 19:30 | Slečna Zvědavá |  Fotím na téma
V návaznosti na článek o návštěvě muzikálu Carmen přidávám fotky, které jsem slíbila a které byly vyfoceny po představení.
Lucku jsem už na živo viděla mockrát, ale nikdy si tu příležitost nenechám ujít, počkat po představení, vyfotit se a opět poprosit o podpis, i když jsem si říkala, že to neudělám. Asi bych je už ani nespočítala, ale může za to i eshop na jejích stránkách - podpis zdarma :D
No nic, prvně jsem odchytla Jirku Korna. Ty jeho brýle mu snad už musely přirůst :D Mám ho docela ráda, z muzikálů, v Dráculovi je bezkonkurenční a tahle role Starosty mu taky sedla.


Jako další šel Vašek Noid Bárta. Málem mi utekl, ale nenchala jsem ho:) S těma dlouhýma vlasama se mi moc nelíbí, ale takhle z blízka to je stejně fešák :D A hlavně milej a ochotnej. Neměla jsem kdo by nás vyfotil, tak on že udělá autoportrét :D Ale nakonec jsem to vyfotila sama.
Vašek je fajn, jak v muzikálech, tak na koncertě. Skvěle mu sedí role záporáků. V Excalibru moc nezpíval, ale v Lásce se vystřídal v množství rolí a role Ďábla v Elixíru mu taky pěkně sedla, i když to znám jen ze záznamu. No a García...To samý. Hajzl jeden, zabil mi Carmen :(

Muzikál Carmen 30. 4. 2011

1. května 2011 v 22:30 | Slečna Zvědavá |  Políbila mě můza
Mnou dlouho očekávaný muzikál. Těšila jsem se. Zase uvidím Lucku na jevišti, jako svůdnou a nezkrotnou Carmen. A že to teda byla síla!
Po chození po Praze jsem byla značně unavená a hlavně přejezená, ale s radostí jsem se zabořila do měkkých sedaček. Musím říct, že Hudební divadlo Karlín mě překvapilo svým vzhledem, dá-li se to tak říct. Moderní, řekla bych až luxusní, což dotváří osvětlení. A když vejdete do jeviště - jste jako v jinm světě. Netroufám si určit styl (maturitu nevrátím!), ale odhaduju to na bohatě zdobené baroko. A krásná málovaná opona. S napětím jsem očekávala začátek. Divadlo bylo plné až po okraj, po poslední místo na balkóně.
V sále se setmělo, zvedla se opona a na jeviště přišli dva lidé - dáma v šatech - flamencová mistrině a muž. A začali tancovat. Nemá cenu, abych to tu popisovala scénu za scénou, bylo by to na dlouho a přiznávám, ani si to pořádně nepamatuju. Ale bylo to úžasné.
Když se podruhé roztáhla opona, byly tam stoly a lidé. A Carmen. V červených šatech, s rozparkem, tančila a máchala sukní a ukazovala nohy.
No a pak když začala zpívat... Úžasné. Strašně se mi líbila jedna písnička, která není na CD. Vím akorát, že byla na začátku... Škoda.
Bylo to úžasné, nádherné, famózní, dech beroucí. Ta scéna, ty kostýmy, ti zpěváci, ty zpěvačky... Nádhera. Skvělý obsazení, lepší jsem nemohla mít.
Carmen byla jasné, už se jede bez alternace. Katarínu hrála Dasha. Bezva! Jedna kamarádka o ní básní a tak jsem byla zvědavá. A překvapila mě, mile. Zpívala úžasně, na nesmělou věřící Katarínu, co neustupuje ze svých zásad a poslouchá tatínka se hodí. Neumím si jí představit v roli nezkrotné a divoké Carmen.
Všemocný García - Vašek Noid Bárta, to jsem přesně chtěla. Majitel cirkusu, kterého se všichni bojí a který nechodí pro ránu ani střelu daleko. Nemůžu soudit, ale myslím, že Vaškovi tahle role sedí víc, než Martinu Poštovi.
A v roli starosty bezkonkurenční Jirka Korn. Zajímalo by mě, jestli si ty černé brýle sundává aspoň do postele:-)
Když Lucinka zpívala "Kéž sílu mám", celé divadlo oněmělo a bez dechu poslouchalo. Hlas se nesl dál a dál, měl ohromnou sílu, skoro jsem měla pocit, že zbourá celé divadlo. Byly v tom emoce. Byla v tom síla. Lucka se usmívala, mrkala, měla jsem pocit, že to není Carmen, že to je ona sama. Sedělo jí to.
Byl tam oheň, byl tam lev, byli tam akrobatky, žongléři, vrhači nožů, klauni, prostě to, na co si v cirkuse vzpomenete. Lucka tancovala na stole, vrtěla sebou, bila se. Byla tam kouzla, efekty. Nepochopím jedno kouzlo z představení Cirkusu.
Scéna na stole, vyvolávač, máchne jakýmsi třpytivým plátnem, dole vzplane oheň, on máchne rukou a stojí tam - Carmen.
Milostné scény byly opravdu milostné, především teda Carmen a Josého.
Bitka Josého, Carmen a poručíka u jezírka. Přišel García. Strašná rvačka mezi ním a poručíkem. Mlátili se hlava nehlava, škrtili se, topili v opravdové vodě. A pak, padl výstřel. Dvě rány. Tak strašně jsem se lekla, až mi uklouzlo úlevné "ty vole". A kolo msty... takové to kolo, jak se na něj někdo připevní a vrhač hází nože. Měla tam být Katarína, García by ji ale zabil, zachránila ji Carmen. Lucka se tam točila, sukně div né přes hlavu, lítali tam nože, bylo to napínavé. Teda, ve skutečnosti nože samozřejmě nelítali, to by asi Noid Lucku zabil, ale iluze byla dokonalá. Ovšem přiběhl José a Carmen osvobodil.
Víte ale vůbec, o čem tahle Carmen je? Nevíte žé... Katarína, dcera starosty, se zasnoubí s Josém. Žije s otcem a tetičkou, je silně věřící a odmítá se s Josém vyspat před svatbou. Do města přijede cirkus, Carmen všechny obloudí a všichni ji chtějí, ale ona chce jen Josého, který jí odolává, přestože spolu zůstanou několikrát sami, protože ji měl José zatknout. A jednou se stane, že je přistihne poručík, objeví se tam i García, tak se pobijou, všichni si myslí, že ho zabil José a tak se skrývá. Katarína doma pláče, má domácí vězení, aby se s ním nemohla vidět a jde do kostela se modit. José za ní pošle Carmen, aby ji varovala, že je v ohrožení života. Závěrečná scéna na pouti, kolo msty, García chce hodit nůž po Josém, ale Carmen tam skočí, je zasáhnuta a García zastřelen jedním z policistů.
Představení působilo na všechny smysly, i na čich. Při scéně v kostele, kdy se Katarína modlí ke svaté Tereze, se divadlem začla linou vůně kadidla. Neskutečné!
Závěrečný potlesk, zařvala jsem si. U Vaška a samozřejmě Lucky. Byla jsem mezi prvními, co si stoupali. Úžasný pocit. A pořádně jsem si zařvala, až se na mě pán divně koukal :)
Po představení jsme šly s mamkou na nádraží, ale mě štvalo, že tam mám hodinu stát, když můžu stát u vchodu pro personál, takže jsem se vrátila. A že už tam pár lidí čekalo :) A za chvíli to přišlo. Samozřejmě že všichni odchází hned po představení, ne jak trvdí mamka až buhví kdy. Už to mám v merku:)
Už nejsem chamtivá a fotím se jen s těmi, co vím, jak se jmenujou a ani si nenechávám podepsat jiný. Takže jsem odchytla Jirku Korna, nechala si ho podepsat, protože jeho ještě myslím nemám (kecám, asi mám, z Monte Crista) a vyfotila se s ním. Pak šel Vašek. Vyfotil se se skupinkou handicapovaných, co tam byli a šel. No tak to né. Tak jsem na něj zavolala a doběhla ho a vyfotila skvělou fotku. Jako vždycky byl milý, ochotný, vtipný a přátelský.
Kvůli Kornovi mi utekla paní Břínková, hrála tetičku a byla perfektní. Dostala cenu Thálie. Pak šli ještě další. A taky Dasha. Byly jsem překvapená. Taková maličká a hubeňoučká! A milá. Fotka a podpis. Má takový vyjukaný pohled:)
Mezi tím za mnou přišla mamka:)
Konečně se ukázala Lucka, i s přítelem. Už jsem zapomněla jak je Lucka malá:) Zajímala se hlavně o handikepované napsala jim mail, aby jí poslali fotku, jako první jsem si vyžebrala podpis a fotku (no a co, že jich mám asi 150, těch podpisů) a pak už jsem jen tak okouněla a fotila další a poslouchala, jak se Lucka bavila s jednou její kamarádkou. Je to romka, ale neskutečně šikovná. Rok jí vyšívala obraz. Viděla jsem to na fotce. Neskutečný. Jako fotka.
Vyprávěla o naražený kyčly z rvačky s Vaškem, jak za ním nemohla utíkat, tak se jen belhala, řekla mu "Ty jsi hajzl" a zapomněla text. Ale nebylo to poznat. Vyfotili jsme si Lucku a jejího přítele spolu a oni pak chvátali na Čarodějnice.

Zase mám zážitek. Těšila jsem se na Lucčinu "ohnivou" show, na bitku Carmen a Garcíi, na "rozhovor" Carmen a Kataríny, sokyň, co se spojily. Bavila mě písnička "Tak kráčí ženská",kde Carmen učila "normální" holky, jak sbalit chlapa.
Lucka byla milá, mamka básnila, jak vypadá úžasně mladě.
Těším se na koncert v Jihlavě. Za měsíc. Yepii!

Vystoupení z Anno 2008, show z Carmen