Tak strašně bych chtěla mluvit...

28. ledna 2012 v 22:30 | Slečna Zvědavá |  Když neudržím jazyk za zuby
Tak jsem napsala pár řádků a zase je smazala...
Měla bych jít spát a nechodit na internet.
Kleopatra byla krásná. Gábina zpívá nádherně, až běhá mráz po zádech a naskakuje husí kůže.
A pak, na začátku druhé půlky, nastaly technické problémy. Zasouvací plocha jeviště se nezasunula. Zůstala tam díra. A Kleopatra ustupovala dozadu, až se najednou propadla, zkácela se. V divadle bylo hrobové ticho, sálem přeběhla němá hrůza, lidé se nadzvedávali na svých sedadlech. Za chvíli se na jevišti objevila bohyně Isis a bůh Jupiter, aby odehráli svou scénu. Odešli a zase nastalo ticho a čekání. Isis se vrátila s mikrofonem v ruce a prosila o strpení a pochopení, než se to opraví. Místo, kde podlaha nefungovala, překryli nějakými deskami. Pak se vrátila zase Isis a oznámila pokračování. Když se pak objevila Kleopatra, přivítal ji bouřlivý potlesk.
Líbilo se mi to, moc, bylo to úžasný, ale nebyla jsem nadšená. Chyběla mi ta euforie. Nevím, co bylo špatně.
No nic.
Nemám náladu na blog.
A ani čas.
Nemám čas na nic.
A nechci ho mít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 1. února 2012 v 18:30 | Reagovat

Je to pěkná povídka, příběh,... Škoda, že není dokončený :-(
Chápu, jak se asi cítíš, ale doufám, že se to spraví ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama