Cituji...

Cituji 121

29. dubna 2011 v 14:20 | Slečna Zvědavá

Je to přesně rok a jeden den, kdy se v této rubrice objevil příspěvek. Ne, že by utichla moje záliba v citátech, to rozhodně ne, jen jsem asi líná a navíc toho bylo dost.
K citátu...Pokud je to opravdu láska a je silná, nejvíce se projeví ve chvíli, kdy někoho ztrácíme. Často si totiž uvědomíme, jak nám na něčem nebo někom záleží, až když o to přijdeme.
Jako by se v té chvíli všechen ten cit "zhmotnil" a byl schopný dokázat cokoliv.

A já se jdu dál věnovat Cate a Willovi a pak budu muset na angličtinu. Snad se dočkám toho polibku :D

Cituji 120

28. dubna 2010 v 21:52 | Slečna Zvědavá

Já bych ho opravdu potřebovala... Protože i když mám prázdniny, neodpočinu si dokonale. Nemám klid, v hlavě mi pořád víří tisíce myšlenek, stesuju se kvůli tomu co bylo, co bude, čím procházím. Večer si lehnu do postele unavena a myšlením na nadcházející měsíc se tak vynervuju, že jsem dokonale probraná a nevydržím v klidu. 
Lehnu si a začnu si znova přehrávat scény uplynulého dne a nervuju se, že jsem měla říct něco jiného, jinak se zachovat. Co když to špatně dopadne? Potřebovala bych den, kdy nebudu muset na nic myslet, nic plánovat. Jenže žádný takový mě v nadcházejících třech měsících nečeká...
all4all.blog.cz

Cituji 119

10. března 2010 v 19:44 | Slečna Zvědavá
Ano ano. Když vím, že by se na mě přátelé nevykašlali, nenechali mě na holičkách a vytáhli ze dna, drží mě to nad vodou, pomáhá vstát, zvednout hrdě hlavu a jít dál. V tichosti upustím nějakou tu slzičku, pak se ale vzchopím a řeknu si, že mě přece mají ostatní rádi, záleží jim na mně a pomohli by mi a dodám si síly a směle pokračuju v proplouvání životem. A když to nepomůže, jdu za těmi anděli bez křídel a stačí mi být s nimi...

Cituji 118

5. ledna 2010 v 19:27 | Slečna Zvědavá
http://img689.imageshack.us/img689/5724/118all4allblogcz.png

Myslím, že tu schopnost mám. Každou chvíli se pro něco nadchnu, nápad, situace, okamžik. Nápady mi ale většinou dlouho nevydrží, potřebuju silnou motivaci. Přesto si ale myslím, že nadšení je krásná věc a kdo se neumí nadchnou pro nic, neumí žít. Protože jak můžete žít bez nadšení? Bez toho vzrušení, radosti, nápadů, dobré nálady, snahy a hýření?

Cituji 117

22. října 2009 v 19:53 | Slečna Zvědavá
http://img18.imageshack.us/img18/8114/cituji117.png

Není to přímo citát, i když vlastně to je citace z muzikálu. Líbí se mi to, souhlasím s tím :)

Cituji 116

8. září 2009 v 21:36 | Slečna Zvědavá

Vzpomínky jsou krásné. Je to něco, co nám nikdy nikdo nevezme. Bez vzpomínek bychom nemohli žít, živý nás nadějí,dobrou náladou, úsměvem...
Až bude podzim a já se budu zas někde topit, mám spoustu krásných a vtipných vzpomínek...

Cituji 115

25. srpna 2009 v 9:00 | Slečna Zvědavá
Přednastaveno

Určitě je na tom něco pravdy, ale zároveň se nad tím dá pochybovat... Ovšem je pravda, že když něco chceme, musíme si za tím jít a snažit se a ne čekat doma s rukama v klíně a doufat, že se to splní samo od sebe...

Cituji 114

10. srpna 2009 v 21:48 | Slečna Zvědavá
A také je to krásné. Komunikace beze slov. Dává vám to pocit spiklenectví, vyjímečnosti, spojenectví, tajemství, utužuje to vztahy. Prostě když se zeptám, jak se máš a ty řekneš, že dobře a já vycítím, že to není pravda. Když poznáte, jak se vaše kamarádka cítí. Že je jí trapně, že jí někdo ublížil. To je to důležitý. Ale pozor, abyste se ve svých pocitech nespletli;) Smutná je pak možnost, že jste se trefili, ale ta osůbka to nechce přiznat...

Cituji 113

4. srpna 2009 v 9:00 | Slečna Zvědavá

http://img193.imageshack.us/img193/5009/cituji113.jpg

Přesně jako když si sundáte růžové brýle...

Cituji 112

1. srpna 2009 v 9:00 | Slečna Zvědavá
Protože by to asi bylo moc jednoduchý, neměli bysme se pro koho trápit a pro koho brečet po nocích. A ani bysme si nemohli nechat zdát krásné sny a toužit a soužit se ;)

Cituji 111

22. července 2009 v 9:00 | Slečna Zvědavá
Souhlasím, ale ne úplně. Ta velká láska, když není opětovaná, přeroste v nenávist, jenže to je jen zloba nad nespravedlností a neopětovaností, takže může klidně přerůst v přátelství...

http://img193.imageshack.us/img193/6625/pednastaveno.gif

Cituji 110

18. července 2009 v 9:00 | Slečna Zvědavá
Jubilejní. Pěkné. Naprosto s tím souhlasím. To, jací jsme, závisí na tom, s kým se stýkáme. Potkala jsem pár skvělých lidiček, na který doufám nikdy nezapomenu a kteří mě naučili spoustu věcí. Pohled na svět, na různé věci, situace, naučili mě vážit si některých věcí, ukázali mi, co mě baví, nasměrovali správnou cestou.

http://img193.imageshack.us/img193/6625/pednastaveno.gif

Cituji 109

14. července 2009 v 9:00 | Slečna Zvědavá
To si říkám hodně často, vždycky, když se od někad vrátím, z tábora, kurzu, skvělého výletu. Říkám si to pořád. Pomáhá to. Ale je to těžký. Ne že bych nebrečela, ale ...

http://img193.imageshack.us/img193/6625/pednastaveno.gif

Cituji 108

10. července 2009 v 9:00 | Slečna Zvědavá
Vysvětlila bych to třeba tak, že když se o něco snažím, něčeho dosáhnout, o nějaký projekt,organizaci, cokoliv, baví mě to a mám radost z postupné realizace. Jakmile ale dosáhnu toho, co jsem chtěla, jsem občas zklamaná. Ne vždycky to je takový,jaký jsem si to vysnila, ale často je to taky najednou pocit prázdnoty. Je to jako s knížkou. Čtete, čtete, chcete co nejrychleji dojít nakonec, abyste vědeli, jak to skončí a když přijde konec,najednou nemáte to, čemu jste se věnovali uplnulých několik dnů,týdnů, i měsíců.

http://img193.imageshack.us/img193/6625/pednastaveno.gif

Cituji 107

26. června 2009 v 10:00 | Slečna Zvědavá

Protože naděje umírá poslední... a ať je to sebeabsurdnější touha,přání či sen, vždycky existuje naděje,že se to stane...

Cituji 106

12. června 2009 v 10:00 | Slečna Zvědavá


Nemám co bych k tomu řekla... snad jen,že to je pravda,alespoň u mě...

Cituji 105

30. května 2009 v 16:15 | Slečna Zvědavá

Cituji 104

17. května 2009 v 16:37 | Slečna Zvědavá
Protože když nebudeme zapomínat ty ošklivé věci,nebudeme se smát a radovat

Cituji 103

19. dubna 2009 v 8:43 | Slečna Zvědavá
Našla jsem to včera na tomto blogu: ▲▼, proto jsem to nepodepisovala.
Nechci říct, že se tím řídím, páč to by bylo trapné,taková dokonalost, i když tohle není o nic míň trapný. Ale je to pravdivé. Jestliže si myslím, že jsem hezká, a já věřím tomu, že každá z nás si to alespoň někdy řekne, tak si to můžu myslet potichu a nerozkřikovat to do světa. Okolí si toho všimne samo. Jenom my se to většinou nedozvíme, protože stejně tak je trapné chodit za ostatníma a na potkání jim říkat, že jsou hezké. A když mám náhodou den, kdy si to nemyslím, a takových dnů je víc, tak to taky nebudu nikomu vnucovat. Každá má takový den. A ať budu lidem vnucovat jedno nebo druhé, znepřátelím si je tím a otrávím je.

Cituji 102

10. dubna 2009 v 11:02 | Slečna Zvědavá
Nevim jak je to možný, ale je to pravda... když někomu slíbím, že až to udělám nebo to budu mít, tak mu to dám či půjčím nebo tak něco, tak už se o to najednou tolik nesnažím...
 
 

Reklama